{"id":329599,"date":"2018-06-12T00:00:00","date_gmt":"2018-06-11T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/petra-dvorakova-a-jeji-dedina\/"},"modified":"2018-06-12T00:00:00","modified_gmt":"2018-06-11T22:00:00","slug":"petra-dvorakova-a-jeji-dedina","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/petra-dvorakova-a-jeji-dedina\/","title":{"rendered":"Petra Dvo\u0159\u00e1kov\u00e1 a jej\u00ed D\u011bdina"},"content":{"rendered":"

Petra Dvo\u0159áková<\/strong> <\/span><\/a>je spisovatelka a scenáristka, v nakladatelství HOST jí vyšlo u\u017e sedm nebo osm knih. Do pov\u011bdomí \u010dtená\u0159\u016f vstoupila knihou rozhovor\u016f Prom\u011bn\u011bné sny<\/strong><\/span><\/a>., za kterou obdr\u017eela cenu Magnesia Litera. Pozornost si si získaly i další knihy autorky: Já jsem hlad<\/strong><\/span><\/a> a Sít\u011b<\/strong><\/a>. Pak jsou to d\u011btské knihy Julie mezi slovy<\/strong><\/span><\/a>, která byla ocen\u011bna Zlatou stuhou v kategorii beletrie pro d\u011bti a mláde\u017e a získala Cenu u\u010ditel\u016f za p\u0159ínos k rozvoji d\u011btského \u010dtená\u0159ství. Další knihou pro mladé \u010dtená\u0159e je Flouk a Líla<\/strong> <\/span><\/a>a nakonec titul Ka\u017edý má svou lajnu<\/strong><\/span><\/a>. Tato kniha mi p\u0159ijde, \u017ee je to taková foglarovka pro 21. století. <\/p>\n

Novou knihu D\u011bdina<\/strong><\/span><\/a> n\u011bjaký kni\u017ení blogger charakterizoval takto:
S D\u011bdinou nastává v autor\u010din\u011b tvorb\u011b zásadní zlom v n\u011bkolika ohledech. P\u0159devším je to jazyková rovina, je velmi ..autorka se rozhodla napsat knihu, která vychází z jejího d\u011btství pro\u017eitého v kraji Vyso\u010dina. Pro autenti\u010dt\u011bjší dojem pou\u017eila místní ná\u0159e\u010dí. Zásadn\u011b se tak v knize nesetkáte se slovem kobliha, nýbrš jedin\u011b se sma\u017einkou, babi\u010dku s d\u011bdou najdete pouze pod pojmy bábi\u010dka s dodíkem, dozvíte se, kdo se nad \u010dím ofr\u0148ue a zfamfrn\u011bl a kdo si polévku nabral \u017elicou. P\u0159i \u010dtení tedy zva\u017ete, jestli je tohle pro vás p\u0159ípustná forma. Osobn\u011b u\u017eitý jazyk hodnotím velmi pozitivn\u011b.<\/em><\/p>\n

Také já se musím zeptat, pro\u010d v té vaší tvorb\u011b nastal ten zásadní zlom v n\u011bkolika ohledech?<\/strong>
Já vlastn\u011b nevím, ráda bych to n\u011bjak vysv\u011btlila, pro\u010d jsem se obrátila k tématu, které je zam\u011b\u0159ené ven, na lidi, já to vysv\u011btlit neumím. Já jsem se prost\u011b jednoho dne probudila a zkusila jsem si p\u0159edstavit, jaké by to bylo být Marunou v místním obchod\u011b a krájet tam ten gothaj a obsluhovat ty lidi, a tím jsem spadla do D\u011bdiny<\/strong><\/span> a u\u017e jsem tam z\u016fstala, ne\u017e jsem ji napsala. Ten jazyk mi p\u0159išel p\u0159irozený, proto\u017ee i kdy\u017e u\u017e spoustu let \u017eiju ve Znojm\u011b, tak jsem se narodila na Vyso\u010din\u011b v mali\u010dké vesni\u010dce. Ten jazyk je mi p\u0159irozený, tak\u017ee se mi to dob\u0159e psalo, já jsem si to cht\u011bla i zkusit tím…to vlastn\u011b ani není ná\u0159e\u010dí, je to sm\u011bs hovorové \u0159e\u010di a r\u016fzných ná\u0159e\u010dních tvar\u016f.<\/p>\n

Ukázka z knihy D\u011bdina<\/strong><\/span><\/p>\n

Vypráví syn Zby\u0148a, je mu 28 let, je to mamánek, který se dr\u017eí prodava\u010dky Maruny za sukn\u011b, táta chce, aby hospoda\u0159il na polích, ale on nechce. Um\u0159e jim babi\u010dka a jdou na poh\u0159ební hostinu do místního kulturáku.<\/p>\n

Kultuák je fakt hnusnej. Postavili to tady za komouš\u016f a nevím pro\u010d, ale všichni tomu \u0159íkají Pentagon.  V sále s potrhaným linem a za\u017eloutlejma záclonama stojí v \u0159adách stoly. Liba s Helunou Pab\u011brkovou a Maškou u\u017e nosijou polívky. Maška se celá strašn\u011b potí. Chodil jsem s \u0148ou do školy ve m\u011bst\u011b a i kdy\u017e byla o neco starší, d\u0159ív se mn\u011b dost líbila. Ale jak jí p\u0159ibyly roky, ztloustla, a\u017e se na ní všechno t\u0159epe. Su dost rád, \u017ee jsem s ní nakonec neskon\u010dil. Napadá m\u011b, jaký to asi je píchat takovou tlustoprdku. Neumím si p\u0159edstavit, jak se p\u0159es ty špeky do ní n\u011bkdo m\u016f\u017ee dostat, zvláš\u0165 ne Jaryn, kterej je tak hubenej. Z ni\u010deho nic si p\u0159edstavím, jak se malej vyhublej Jaryn plazí po tak rozlo\u017eitý \u017eenský a chce se mn\u011b zase chechtat. Ra\u010di du na hajzlík, jako \u017ee se vychcat. Hnusn\u011b to tady smrdí, v mušli tu vedou odporný rezavý prou\u017eky a na podlaze je lou\u017ei\u010dka, vo který není jistý, jestli to nejsou chcanky. Ra\u010di tam na nic nehrabu, jak se za\u010dnu nahlas chechtat. Teprve a\u017e sem si jistej, \u017ee u\u017e se nerozchechtám, vrátím se do sálu. Tam u\u017e se všichni cpou a Maška roznáší \u0159ízky s bramborovým salátem. Pak se donese cukroví a kafe ve skleni\u010dkách, p\u011bkn\u011b turek. \u017denský drbou,nejd\u0159ív vopatrn\u011b a spíš vo bábi\u010dce. Vzpomínají. Co jako d\u011blala a tak. Teta vytáhne pár fotek, kerý nechá kolovat. Vrátí se jí celý umašt\u011bný. Za chvilku u\u017e slyším, jak vykládá, \u017ee kerási \u017eenská sma\u017eila loni na poh\u0159eb \u0159ízky, ale tak je p\u0159ipálila, \u017ee to nebylo k jídlu. Jen\u017ee, jak byla taková blbá a nev\u011bd\u011bla si rady, tak ty \u0159ízky všem rozdala na talí\u0159 a d\u011blala jakoby nic. A kdy\u017e se pak ptali, co to má znamenat, vodbyla je, \u017ee prej to jsou poh\u0159ební a basta.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

<\/em>M\u016f\u017eeš vysv\u011btlit podtitul – pole, závist, chtí\u010d a ot\u010dina? Co se pod tím skrývá?<\/strong>
Já jsem si \u0159íkala, jak tu D\u011bdinu charakterizovat a já kdy\u017e jsem ty p\u0159íb\u011bhy psala, tak takovým vnit\u0159ním motivem bylo zachytit skrze ty postavy n\u011bjaké lidské ne\u0159esti, které se skrývají mezi lidmi a oni na té vesnici jsou asi víc vid\u011bt ne\u017e ve m\u011bst\u011b. Taky proto jsme dali na obálku talí\u0159, proto\u017ee všichni si koukají do talí\u0159e. Lidé na venkov\u011b jsou pro m\u011b hodn\u011b charakteristi\u010dtí práv\u011b takovým \u017eivotem, který je spjatý s p\u016fdou, myslí na to, co se urodí a neurodí. Tak to je to pole. Závist a chtí\u010d to jsou \u010dasté ne\u0159esti, které se tam objevují a ot\u010dina je pro m\u011b symbol zako\u0159en\u011bní. Ti lidé na d\u011bdinách mají jsou víc srostlí s tou zemí, mají zapušt\u011bné ko\u0159eny. Jsou to pro m\u011b tedy symboly, které to mají charakterizovat.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme mluvili o t\u011bch \u0159ízkách, pár lidí se tady uchechtlo a i já jsem se  p\u0159i té knize bavil v n\u011bkterých místech. Bylo to podobné, jako kdy\u017e se \u010dlov\u011bk dívá na film Ho\u0159í, má panenko. Vy se sm\u011bjete a zárove\u0148 vás mrazí z toho, jaký \u010dlov\u011bk je. N\u011bkte\u0159í lidé mi \u0159ekli, \u017ee ta kniha je vylo\u017een\u011b tragická, tak se chci zeptat, jak jsi ji vlastn\u011b zamýšlela?<\/strong>
Já jsem to neplánovala jako tragickou knihu. \u0158ekla bych, \u017ee jsem to plánovala jak knihu takovou, jaký \u017eivot je, s tím, \u017ee do n\u011bj pat\u0159í i tragické v\u011bci. Obyvatelé v té d\u011bdin\u011b ob\u010das neví, \u017ee ten jejich \u017eivot p\u016fsobí a\u017e jako tristn\u011b nebo tragicky. A t\u0159eba ani neví, \u017ee ta situace, kterou oni pro\u017eívají strašn\u011b vá\u017en\u011b, tak pro n\u011bkoho, t\u0159eba pro \u010dtená\u0159e, m\u016f\u017ee vyznívat komicky. A já se setkávám, a je to pro m\u011b p\u0159ekvapení, s reakcemi, \u017ee to vnímají tragicky, \u017ee tak lidi na vesnici opravdu p\u0159emýšlí a \u017eijí, a\u017e po to, \u017ee n\u011bkdo to vnímá jako naprosto humorný p\u0159íb\u011bh a v\u016fbec na tom nehledá nic špatného. Ale já kdy\u017e jsem to psala, tak jsem si to p\u0159edstavovala jako kní\u017eku o tom, jaký \u017eivot je se vším všudy. A ani to nebylo tak, \u017ee bych jako cílen\u011b se sna\u017eila ten humor tam dostat. \u010casto mi to ani nedocházelo, \u017ee je to humor, t\u0159eba o t\u011bch \u0159ízkách konkrétn\u011b, to jsi mi \u0159ekl a\u017e ty.<\/p>\n

Ukázka z knihy<\/strong><\/span><\/p>\n

Vypráví babka, které je skoro 90. \u017dije s d\u011bdkem a u\u017e je to man\u017eelství dlouhé a babce leze d\u011bdek hrozn\u011b na nervy a má mo\u017ená radši ko\u010dku ne\u017e d\u011bdka. Jednoho dne se ko\u010dka ztratí a ona chce, aby se šel podívat na p\u016fdu. D\u011bdek tam leze a jak slézá, tak zlomí nohu v kr\u010dku. <\/p>\n

Chvilu m\u011b napadne, estli nemám p\u0159idr\u017eet \u017eeb\u0159ík, aby mu to nepodjelo. Ale šak ví, jak si to má postavit, není p\u0159ece blbé. Jen\u017ee, sotva to domyslím, u\u017e slyším ranu. D\u011bdek se válí na zemi. 
„Co zas d\u011bláš, nem\u016f\u017eeš dávat pozor?“ neudr\u017eím se a vyjedu. D\u011bdek ale heká jak malé Jarda. Tak du ra\u010di k n\u011bmu, abych mu p\u0159eci jen pomohla. Chytí m\u011b za ruku a pot\u0159ese do mn\u011b celou vahó, div \u017ee m\u011b nepovalí. \u0158ikám si: Co te\u010f? Nechám ho le\u017eet a letím vedle k Dohnal\u016fm. Mirek je statnej chlap, s d\u011bdkem mn\u011b pom\u016f\u017ee. Za chvilu su zpátky, Mirek de za mnó, je vid\u011bt, \u017ee mu to není po chuti. D\u011blal si vo traktoru a musel všechno nechat a jít.
„Tak po\u010fte, d\u011bda, co ste d\u011blal?“ chytá d\u011bdka za ruku a zkouší ho zvednót. Ten zas na\u0159iká jak blbé.<\/em>
„Ale tak, pro cosi sem šel na pudu a podjely mn\u011b nohy.“<\/em>
D\u011bdek dob\u0159e vid\u011bl, jaký vo\u010di sem na \u0148é ud\u011blala. Vo ko\u010dce ani muk. Však byl Mirek u\u017e tolikrát celé vzteklé, \u017ee mu naše ko\u010dky lezou do zahrádky a serou do záhonu k jahodám. <\/em>
„M\u016f\u017eete se postavit?“ vyptává se, jako by mu d\u011bdka bylo dovopravdy líto.<\/em>
„Ale moc nemu\u017eu.“ D\u011bdek se p\u0159i ch\u016fzi zapirá, tvá\u0159í se, jaký má bolesti a to já nesnesu. U\u017e na nim poznám, \u017ee chce, abych ho litovala. Ale to já d\u011blat nebudu. Šak m\u011b taky nikdo nelituje a jak m\u011b bolivají kolena. Celý noce kolikrát nespim. To nikoho nezajímá. A on spadne z vlastní blbosti a hned abych kolem skákala. D\u011bdka posadíme na divan, Mirkovi naliju štamprli\u010dku, aby m\u011b nepomluvil, dá si rád, šak ho znám.
„Ra\u010di zavolejte doktora“, hu\u010dí do m\u011b a voblhí\u017eí p\u0159i tom d\u011bdka. Ten schváln\u011b ešt\u011b víc na\u0159iká. 
„To víš, \u017ee jo,“ \u0159ikám si v duchu, ale ra\u010di p\u0159ikyvuju.
„Umíte to s telefonem?“
„Houby umí,“ pustí se do m\u011b d\u011bdek mezi hekáním: „Ani na to nevidí.“ 
Mirek popadne z kapse sv\u016fj telefon a ne\u017e stihnu neco ud\u011blat, u\u017e vytá\u010dí sanitku. Pak chvilu \u010dekáme, trochu se divám z vokna, kdy pojedó, abych jim kdy\u017etak šla naproti. Do desiti minut je doktor tady. Hambou bych se propadla, \u017ee tady nemám ani co nabidnót. Ráno sem kópila v jednot\u011b dv\u011b sma\u017einke, chytla sem sice \u010derstvy, ale i tak jim to dávat nebudu. To já zas vim, \u017ee dokto\u0159i jsou nóbl. Takový voby\u010dejný by nejedli. Tak ra\u010di nic nevytahuju, ani po\u0159ádn\u011b nepoznám, kerej je doktor, všici só v oran\u017eovym, hrnó se k d\u011bdovi na divanu. Uklizený to sice tady jak\u017e tak\u017e mám, ale co naplat, i tak mn\u011b je stydno.<\/p>\n

<\/em>Petra Dvo\u0159áková: Musím \u0159íct, \u017ee velkou práci m\u011bly paní korektorky, ty se nad\u0159ely. Tak\u017ee my jsme to d\u011blali dvoufázov\u011b. První jsme si vzali paní, která je p\u0159ímo z té oblasti a je bohemistka, a to byla ta naše rodilá mluv\u010dí. Ale tím, \u017ee p\u0159ece jen u\u017e byla vystudovaná bohemistka, tak  myslím, \u017ee p\u0159i n\u011bkterých tvarech jí srdce krvácelo. Potom na to nastoupila ješt\u011b korektorka z vydavatelství, paní Procházková, která si taky zaslou\u017eí medaili za to, \u017ee v\u016fbec byla ochotná se pod to podepsat, proto\u017ee tam jsou tvary, které ka\u017edý \u010deštiná\u0159 t\u011b\u017eko rozdýchává. Tak to byla velká práce a byl to i boj. Ta první korektorka, rodilá mluv\u010dí, m\u011b nakonec p\u0159im\u011bla vyhodit slovo tejch<\/em> a do dneška si nejsem jistá, jestli jsem to m\u011bla vyhodit, proto\u017ee p\u0159ece jen to na tejch vyso\u010dinskej vrškách \u0159íkáme. <\/p>\n

Velký dík pat\u0159í také grafi\u010dce Lucce Zají\u010dkové, která knihu upravila. Je tam talí\u0159ek, ten je váš rodinný?<\/strong>
Na obálce je talí\u0159ek mojí bábi\u010dky, která u\u017e ne\u017eije a je to jediný památe\u010dní talí\u0159 po ní, který zbyl. <\/p>\n

\u010ctená\u0159i mají rádi r\u016fzné pikantní p\u0159íhody, které se pojí se zákulisím knih, tak já vám jedno prozradím. Kdy\u017e se ta kniha odbalí, tak je tam mapka, kterou nakreslila autorka. Je to ta d\u011bdina..<\/strong>
Já bych ráda podotkla, \u017ee to byla jen pracovní verze. Já jsem si \u010dmárala, abych uhlídala ty vztahy v té d\u011bdin\u011b.<\/p>\n

My jsme \u0159íkali autorce, \u017ee to má p\u011bkné ty kresbi\u010dky. Paní Dvo\u0159áková se dala do kreslení a vytvo\u0159ila doma za 14 dní asi 150 kreseb.<\/p>\n

Jak t\u011b pochválili doma?<\/strong>
Ohlasy z kraje Vyso\u010dina jsou pro m\u011b naprosto ohromující. Okam\u017eit\u011b to bylo identifikováno jako autobiografie, ale nikdo není schopen \u0159íct, kdo tam jsem já, kdy\u017e je to tedy autobiografie. Já jim tvrdím, \u017ee já jsem ten \u0159ezník. Nevím, pro\u010d ti lidi se tam hledají na základ\u011b naprosto obecných indicíí, jako \u017ee t\u0159eba se na vesnici n\u011bkdo \u0159ízne do prstu na cirkuli, co\u017e je \u010dastý úraz, to se stane v ka\u017edé d\u011bdin\u011b, a nebo na základ\u011b mapy prob\u011bhla identifikace. Ale to nebylo na Vyso\u010din, proto\u017ee tady je u sebe Jednota, kostel a tane\u010dní parket. To identifikovali lidi od nás ze Znojma, \u017ee to jsou Prá\u010de. Nejsou, je to vymyšlené, ale lidi se s tím ztoto\u017e\u0148ují.<\/p>\n

Myslím si, \u017ee se spisovatelkám \u017eenám h\u016f\u0159e píšou mu\u017eské postavy a naopak, co\u017e je p\u0159irozené. Já jsem práv\u011b na té kní\u017ece obdivoval, \u017ee tam jsou dob\u0159e napsaní i ti chlapi a ten jejich sv\u011bt a sugesce je dokonalá. Já jsem na vesnici vyrostl a tam chlapi opravují moped, sekají trávu a podobn\u011b. A já jsem za\u017eíval skoro šok, \u017ee to je reálné, \u017ee to vše existuje. Tak se chci zeptat, jak toho autor docílí?<\/strong>
Nevím, kdy\u017e u\u017e mám ten nápad, tak v\u011btšinou píšu tak, \u017ee zkouším být emo\u010dn\u011b tou postavou. A kdy\u017e se do ní zkusím vcítit, vidím to jako obraz, proto asi d\u011blám scenáristiku. P\u0159esn\u011b vidím obraz, jak ten Josef jde, chce tam odnosit ty traverzy a vidí, \u017ee je to zarostlé, \u017ee to musí oséct, proto\u017ee mu to jinak nep\u016fjde. Nevím, kde jsem k tomu p\u0159íšla. I kdy\u017e na vesnici ne\u017eiju, ale kdy\u017e jsem tam jako dít\u011b \u017eila, vid\u011bla jsem tam spoustu v\u011bcí, které jsem se nesna\u017eila zapamatovat, ale byly p\u0159irozené. A pak kdy\u017e autor píše, vcítí se do postavy, tak to všechno se mu vybavuje. Tak\u017ee tak si to vysv\u011btluju. <\/p>\n

Baví t\u011b toto psaní pro radost? Kde není \u017eádný tematický rámec…<\/strong>
Baví, proto\u017ee se vcítím do t\u011bch postav a baví m\u011b jimi být. Píšu to do té doby, dokud m\u011b být tou postavou. A pak mám pocit, \u017ee u\u017e by to sta\u010dilo. Tak\u017ee nemám pocit po tématu jako spíš po vyzkoušení, jak se té postav\u011b \u017eije. Já si m\u016f\u017eu najít jakékoliv téma, ale kdy\u017e nemám ten pocit, \u017ee se do postavy doká\u017eu v\u017eít, a\u017e se jí p\u0159ímo p\u0159i psaní stát, tak to stejn\u011b nem\u016f\u017eu napsat.<\/p>\n

Jak si p\u0159edstavuješ svého ideálního \u010dtená\u0159e?<\/strong>
Já si pova\u017euju ka\u017edého \u010dtená\u0159e, který p\u0159e\u010dte mou knihu. Nemám moc p\u0159edstavu o tom, jaký by m\u011bl být ideální \u010dtená\u0159, ale v\u017edycky m\u011b pot\u011bší, kdy\u017e mi n\u011bkdo napíše na knihu reakci. Samoz\u0159ejm\u011b autora v\u017edy t\u011bší pochvaly a mrzí ho kritické reakce, ale kritická reakce má n\u011bjaké opodstatn\u011bní. Pro autora je d\u016fle\u017eité mít zp\u011btnou vazbu.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Hranice rozoran\u00e9 mezi poli i\u00a0lidmi. Hospoda, mal\u00e1 prodejna, zab\u00edja\u010dky. Nev\u011bra a\u00a0 jeden nezda\u0159en\u00fd poh\u0159eb. \u017divot spjat\u00fd s\u00a0p\u016fdou, zv\u00ed\u0159aty a\u00a0hospoda\u0159en\u00edm. To v\u0161echno je D\u011bdina, nov\u00e1 kniha oce\u0148ovan\u00e9 spisovatelkya\u00a0scen\u00e1ristky. Po\u0159adem na veletrhu Sv\u011bt knihy Praha prov\u00e1zel Martin St\u00f6hr.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":329600,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-329599","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329599","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=329599"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329599\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/329600"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=329599"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=329599"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=329599"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}