{"id":329597,"date":"2018-06-01T00:00:00","date_gmt":"2018-05-31T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/dominika-gawliczkova-procestovala-na-motorce-kus-sveta\/"},"modified":"2018-06-01T00:00:00","modified_gmt":"2018-05-31T22:00:00","slug":"dominika-gawliczkova-procestovala-na-motorce-kus-sveta","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/dominika-gawliczkova-procestovala-na-motorce-kus-sveta\/","title":{"rendered":"Dominika Gawliczkov\u00e1 procestovala na motorce kus sv\u011bta"},"content":{"rendered":"

Dominika je 25letá holka, která cestuje sama po sv\u011bt\u011b. Dominiko, v kolika zemích u\u017e jste byla? Jinak, v kolika jste nebyla?<\/strong>
T\u011bch je ješt\u011b spousta. Já myslím, \u017ee na obálce knihy je jich 33, já si tím nejsem jistá, ale myslím, \u017ee to je pravda. Na té motorce teda. Bez motorky jsem asi byla ve více zemích.<\/p>\n

To je práv\u011b zajímavá otázka hned na za\u010dátek. V\u011btšina cestovatel\u016f byla v Ekvádoru, na Haiti a v nejr\u016fzn\u011bjších zemích, které mo\u017ená ani po\u0159ádn\u011b neznám názvem. Ale paradoxn\u011b t\u0159eba nebyli ani po\u0159ádn\u011b v \u010ceském ráji. Tak\u017ee vy t\u0159eba Evropu máte taky procestovanou anebo to je n\u011bco tak fádního, \u017ee vás to ani neláká? Spíš opravdu ta exotika?<\/strong>
Já jsem Evropou za\u010dala. Za\u010dala jsem jezdit na motorce a vlastn\u011b jsem ani neza\u010dala proto, \u017ee bych cht\u011bla cestovat. O cestování jsem nev\u011bd\u011bla v\u016fbec nic. A vlastn\u011b jsem s tou motorkou vyrazila nejd\u0159íve za hranice, do Rakouska, potom do Rumunska a po\u0159ád jsem cht\u011bla jezdit dál a dál. A najednou jsem si \u0159ekla, \u017ee pojedu do Špan\u011blska. Tak jsem si otev\u0159ela google mapy a \u0159íkám si: Špan\u011blsko, vedou tam cesty. Bylo mi 19 a to mi tak n\u011bjak sta\u010dilo, vedou tam cesty, a to je vše. Já jsem tehdy fakt jako o té zemi v\u016fbec nic nev\u011bd\u011bla a ani m\u011b to moc nezajímalo. Já jsem se fakt cht\u011bla projí\u017ed\u011bt na motorce. A hrozn\u011b jsem k sob\u011b shán\u011bla n\u011bjakého par\u0165áka, abych nejela sama, jen\u017ee to v\u017edycky všichni odvolali \u017ee nem\u016f\u017eou. \u017de je nepustí man\u017eelka, nebo \u017ee jim um\u0159el papoušek. Tak jsem v tom z\u016fstala sama a \u0159íkala jsem si, \u017ee to zkusím a kdy\u017e m\u011b to nebude bavit, tak to oto\u010dím. A vyrazila jsem. Cht\u011bla jsem to oto\u010dit u\u017e teda v Rakousku, ale dojela jsem a\u017e do Špan\u011blska. Tak\u017ee tu Evropu trošku projetou mám. Pak jsem jela ješt\u011b do Skandinávie. <\/p>\n

Cht\u011bl jsem se zeptat na váhu motorky. Ty jezdíš spíš na takovém skútru ne?<\/strong>
No, ji\u017ení Ameriku jsem jela na malinkém skútru. M\u011blo to 3 kW, asi jako zahradní seka\u010dka. Jelo to asi 60 km\/h. <\/p>\n

To vysv\u011btluje, \u017ee jsi ji\u017ení Ameriku projí\u017ed\u011bla rok.<\/strong>
No, 10 m\u011bsíc\u016f. Ale kupodivu to nebyl ten d\u016fvod. P\u0159edchozí cesty jsem jela na trochu v\u011btších motorkách. Tohle vzniklo tak, \u017ee jsem v\u017edycky ty v\u011btší motorky za\u010dala nabalovat a jak jsem na n\u011b dávala kufry, tak to bylo tak hrozn\u011b t\u011b\u017eké, \u017ee vlastn\u011b po\u0159ádný chlap by m\u011bl co d\u011blat, aby s tím pohnul. A tak jsem v\u017edycky tak smutn\u011b koukala do gará\u017ee na toho svého malého skút\u0159íka a \u0159íkala jsem si, \u017ee to je škoda, \u017ee nem\u016f\u017eu jet jen na tom, \u017ee by to byla taková pohoda. Kdy\u017e to spadne, zvednu to jednou rukou. Je to hrozná pohoda, ne\u0159eším, kde to zaparkuju, ale v\u017edycky jsem to zavrhla s tím, \u017ee to nejde, \u017ee to je moc pomalé. Ale pak jsem jela na cestu s t\u011bmi \u017elutými trabanty a my jsme jeli strašn\u011b dlouho a strašn\u011b pomalu, \u017ee jsem si \u0159íkala, \u017ee pomaleji u\u017e to snad ani nejde. <\/p>\n

Tak\u017ee lepší skútr ne\u017e trabant?<\/strong>
No, jo. Já jsem si \u0159íkala, \u017ee to u\u017e pomalejší být nem\u016f\u017ee a ukázalo se, \u017ee m\u016f\u017ee. <\/p>\n

Jak se \u017eilo 10 m\u011bsíc\u016f v ji\u017ení Americe se dv\u011bma páry pono\u017eek, jedním tri\u010dkem a t\u0159emi kalhotkami?<\/strong>
No, on si na to \u010dlov\u011bk docela zvykne. Kalhotek jsem m\u011bla víc, ale tri\u010dka celkem sedí. To se tak n\u011bjak jako p\u0159epírá, a tak n\u011bjak si \u010dlov\u011bk zvykne, \u017ee prost\u011b smrdí. <\/p>\n

Tvou poslední cestou byla ji\u017ení Amerika a z té je kniha, která vyjde 4. \u010dervna. Jmenuje se Dominika na cest\u011b ji\u017ení Amerikou<\/span><\/a>. Jedna kniha u\u017e ti vyšla. Ta je o \u010dem?<\/strong>
To byla práv\u011b ta první Evropa Špan\u011blsko, Portugalsko, Skandinávie. Kdy jsem nev\u011bd\u011bla, jak se co d\u011blá, jak se staví stan a tak. Musela jsem si ho stav\u011bt dop\u0159edu v obýváku, abych tam nevypadala jako blbec.
Tak\u017ee to byla kní\u017ee\u010dka, kdy vyjela malá holka, která nev\u011bd\u011bla, jak se tankuje n\u011bkde za hranicemi, nev\u011bd\u011bla nic. Te\u010f u\u017e je to trošku jiné, ale taky to bude docela zajímavé.<\/p>\n

Asi u\u017e jste pochopili, \u017ee Dominika není \u017eádné rozmazlené d\u011bv\u010de, \u017eádná fiflena. Jezdí sama, smrdí, pere si tri\u010dka. Sama si na to vyd\u011blává. Tím se dostáváme k rodi\u010d\u016fm. Co na to \u0159íká tatínek?<\/strong> Tomu nevadí, \u017ee mu jeho hol\u010di\u010dka na 10 m\u011bsíc\u016f odjí\u017edí do zem\u011b, do které i on sám se prý bál a nikdy tam nejel?<\/strong>
On nev\u011bd\u011bl, \u017ee tam budu 10 m\u011bsíc\u016f, proto\u017ee ta cesta m\u011bla trvat 3 m\u011bsíce. Te\u010f u\u017e si na to zvykl. Ob\u010das mi pošle smsku, jestli \u017eiju, já odepíšu, \u017ee jo a je to vy\u0159ešeno.<\/p>\n

\"\"<\/div>\n

Cesta do ji\u017ení Ameriky plánovaná na 3 m\u011bsíce, najednou vyšla na 10 m\u011bsíc\u016f, jak to d\u011bláš v práci? Co jsi vlastn\u011b vystudovala?<\/strong>
Já jsem stroja\u0159, vystudovala jsem strojní in\u017eenýrství. Ale proto\u017ee jsem se nestihla vrátit v\u010das, tak jsem jenom bakalá\u0159. Nestihla jsem dostudovat. Ale myslím si, \u017ee je to dob\u0159e, proto\u017ee bych byla fakt hrozný stroja\u0159. Za\u010dala jsem to s tím, \u017ee m\u011b to strašn\u011b baví, ale nemám na to talent. <\/p>\n

Dá se z toho teda dešifrovat, \u017ee uva\u017euješ o karié\u0159e cestovatelky na celý \u017eivot?<\/strong>
Já o tom neuva\u017euju. V\u017edycky jsem m\u011bla naplánovaný \u017eivot na 3 roky dop\u0159edu a najedou to nemám a d\u011blám jenom ty p\u0159ednášky. Píšu kní\u017eky a baví m\u011b to, doufám, \u017ee to baví i lidi. Je to taková nejistota, ale je hezké \u017eivit se n\u011b\u010dím, co m\u011b fakt baví a co m\u011b napl\u0148uje.<\/p>\n

Poj\u010fme si \u0159íct, jak za\u010dala ji\u017ení Amerika. Kde za\u010dala, kolikátého a kdy, jak se tam dostala motorka, jak se tam dostala Dominika…<\/strong>
N\u011bkdy na konci \u010dervence p\u0159edminulého roku. P\u0159ilet\u011bla jsem do Columbie a m\u011bla jsem v plánu p\u0159ejet ji\u017ení Ameriku p\u0159es Ekvádor, Peru, Bolívii, Argentinu, Paraguay a potom jsem ud\u011blala odbo\u010dku p\u0159es Brazílii, a\u017e jsem se dostála do té vysn\u011bné, cílové Uruguaye.<\/p>\n

Ten plán byl jasný?<\/strong>
Cíl byl jasný, ale m\u011bnila jsem to podle aktuálních podmínek. Kde byly vysoké hory, kde byly ni\u017eší, aby se to dalo p\u0159ejet. Abych n\u011bkde dojela a nez\u016fstala n\u011bkde v pustin\u011b, proto\u017ee jsem se tam bála sama. Motorku jsem tam nechala poslat letadlem, zpátky lodí. Stejn\u011b mi ale m\u011bsíc trvalo, ne\u017e jsem ji dostala z celník\u016f v Bogot\u011b.<\/p>\n

Abyste pochopili, \u017ee opravdu tohle cestování není All inclusive hotel s le\u017eením na plá\u017ei. \u0158ekni, co se ti stalo v první zemi.<\/strong>
Columbie neza\u010dala úpln\u011b nejlíp. Týden, co jsem tam byla, tak m\u011b p\u0159epadli a ukradli mi fo\u0165ák. Objevil se týpek s no\u017eem a vzal si fo\u0165ák z mého krku. Já jsem se nebránila a jsem ráda, proto\u017ee jak jsem pak zjistila, jak to tam funguje, tak jsem ráda. Oni to tam berou trošku jinak. Stalo se to za bílého dne, všichni se na to koukali a nikdo mi nepomohl. Pak jsem zjistila pro\u010d.  Tam mají p\u0159ísloví, které znamená n\u011bco jako „nedat p\u0159íle\u017eitost“. Kdy\u017e dáte p\u0159íle\u017eitost, tak je to vaše chyba. <\/p>\n

Tak\u017ee to bylo první p\u0159epadení, kde jsi ani nevyjednávala, odevzdala jsi fo\u0165ák a pokra\u010dovala jsi bez n\u011bj. M\u011bla jsi aspo\u0148 telefon s fo\u0165ákem?<\/strong>
Našt\u011bstí m\u011b sponzorovala Foto škoda, kte\u0159í mi dali moji první zrcadlovku. A oni byli tak hodní a poslali mi ztracené t\u011blo a další objektiv. Já jsem m\u011bla na zádech batoh plný objektiv\u016f, co\u017e ten daný nev\u011bd\u011bl. Kdyby mi ukradl ješt\u011b tohle, tak má daleko víc. Našt\u011bstí ty 4 další objektivy mi z\u016fstaly, tak\u017ee ta škoda nebyla tak šílená. <\/p>\n

Ale to p\u0159epadení musí být šok. Pro holku, ješt\u011b samotnou v cizí zemi.<\/strong>
Já jsem tam stála úpln\u011b vyt\u0159epaná, nev\u011bd\u011bla jsem co. Pak mi tam donesli n\u011bjakou zahradní \u017eidli a já jsem si na ni sedla a t\u0159epala se dál. Pak p\u0159ijela policie, ale ti mi moc nepomohli. Policajti m\u011b tam balili. Jednoho jsem se nemohla dva m\u011bsíce zbavit. Vzal si m\u016fj telefon, prozvonil se a po\u0159ád mi pak volal. Nakonec jsem si ho zablokovala. <\/p>\n

Tak to bylo p\u0159epadení v Columbii. Následoval další p\u011bkný zá\u017eitek v další p\u011bkné zemi…<\/strong>
Pak jsem se rozjela a p\u0159es tu Columbii, to bylo super. Pokra\u010dovala jsem do Ekvádoru a tam to bylo všechno v pohod\u011b, dokud se mi neza\u010dala kazit motorka. Ona najednou jela jenom 40 km\/h i z kopce, co\u017e u\u017e bylo divné. Musela jsem do servisu a trvalo to m\u011bsíc a p\u016fl, ne\u017e to opravili a mohla jsem pokra\u010dovat dál. Nebylo to v\u016fbec p\u0159íjemné, proto\u017ee jsem byla v Guayaquil, co\u017e je nejv\u011btší Ekvádorské m\u011bsto, p\u0159ístavní m\u011bsto, kde nejsou zvyklí na turisty. Je to taková malá Columbie v Ekvádoru, tak\u017ee by\u0165 ten Ekvádor je daleko bezpe\u010dn\u011bjší, tak ten Guayaquil není úpln\u011b nejlepší.<\/p>\n

Jaké jsou náklady takové cesty?<\/strong>
Nevím, v\u017edycky jsem koukala na ú\u010det a cht\u011blo se mi bre\u010det. Byla jsem tam 300 dní, ka\u017edý den jsem byla n\u011bkde ubytovaná a n\u011bkde jsem jedla, tak\u017ee to bylo v \u0159ádech statisíc\u016f. Ale nem\u011bla jsem doposud odvahu to spo\u010dítat.<\/p>\n

V ji\u017ení Americe je draho?<\/strong>
Je tam docela draho. T\u0159eba v Argentin\u011b jsou t\u0159ikrát vyšší ceny. Kdy\u017e jsem p\u0159ijela zpátky, tak se mi cht\u011blo bre\u010det, jak je to tady levné. Spousta lidí si \u0159ekne, \u017ee to mají k pom\u011bru k plat\u016fm, ale tak to není. Oni ty platy mají velice podobné. T\u0159eba Ekvádor, kde se platí dolarem, tak tam pr\u016fm\u011brný plat je na podobné úrovni jako u nás a mají tam na naše pom\u011bry strašn\u011b draho. Úpln\u011b oby\u010dejné v\u011bci, i t\u0159eba banány, které jim rostou všude kolem po plantá\u017eích, tak jsou dra\u017eší ne\u017e u nás. To si pak \u010dlov\u011bk uv\u011bdomí, jak my se máme strašn\u011b dob\u0159e. Jediná zem\u011b, která byla malinko levn\u011bjší ne\u017e \u010cR, byla Paraguay, ale je to taky druhá nejchudší zem\u011b ji\u017ení Ameriky. A taky není ve všem levná. Ale i ta Bolívie, která je extrémn\u011b chudá, tak je drahá.<\/p>\n

Dostáváme se k zá\u017eitk\u016fm z dalších zemí. Kdy\u017e jsi popisovala ty zem\u011b, tak co t\u0159eba Venezuela? Na jaké úrovni je? Vím, \u017ee média ji popisují jako naprosto zdevastovanou zemi místní vládou. Co\u017e je dost unikátní, proto\u017ee Venezuela je ropná velmoc, je tam ropy víc, ne\u017e v Rusku. A p\u0159itom jsi \u0159íkala, \u017ee nemají ani léky.<\/strong>
No, je na tom hodn\u011b špatn\u011b. Proto jsem tam nejela. Myslím si, \u017ee tam ani cizince nepustí. Potkala jsem pár Venezuelan\u016f po cest\u011b a \u0159íkali, \u017ee nemají léky, nemají \u010dasto ani elekt\u0159inu v nemocnicích.<\/p>\n

Kdy\u017e cestuješ, tak jezdíš po postranních uli\u010dkách, proto\u017ee chceš vid\u011bt ten b\u011b\u017ený \u017eivot?<\/strong>
V ji\u017ení Americe je v\u011btšinou jedna cesta jedním sm\u011brem. Tak\u017ee na dálnici jsem nenarazila. Jediná výjimka byla, jak jsem p\u0159ijí\u017ed\u011bla do Peru. Tam byla jediná pasá\u017e, kam se nemohlo s motorkou, ale mn\u011b se cht\u011blo hrozn\u011b \u010d\u016frat, tak jsem tam vjela a nahán\u011bli m\u011b tam policajti, a\u0165 vyjedu pry\u010d, ale já jsem nemohla, proto\u017ee se mi cht\u011blo hrozn\u011b na záchod. A nakonec m\u011b nechali.<\/p>\n

Pokra\u010dujeme do další zem\u011b, kde jsi skon\u010dila v nemocnici…
<\/strong>V nemocnici jsem byla dvakrát. V Ekvádoru jsem byla u zuba\u0159e. A m\u011bla jsem zán\u011bt mo\u010dových cest a m\u011bla jsem spoustu lék\u016f, ale nezabíralo to, tak jsem šla pro antibiotika, tam vám je normáln\u011b prodají bez p\u0159edpisu. U\u017e mi bylo fakt zle, tak jsem si ten prášek dala, ale za\u010dala jsem mít hnusné vedlejší ú\u010dinky. P\u0159estala jsem cítit ruce, nohy a za\u010dala jsem otékat. Nemohla jsem artikulovat, tak jsem jela do nemocnice na pohotovost. Tam se na m\u011b podívat doktor a \u0159íkal, \u017ee to mám nechat být, \u017ee to za 6 hodin p\u0159ejde. P\u0159ešlo to, ale asi a\u017e za 12 h. Dovezla jsem si práv\u011b ukázku z tohohle zá\u017eitku, m\u016f\u017eu ji p\u0159e\u010díst?<\/p>\n

\"\"Odehrává se to v nemocnici v Bolívii.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b m\u011b zavolají k doktorovi. Ordinace má svá nejlepší léta za sebou, ale doktor je krásný a mladý. Asi nejhez\u010dí Bolivijec, kterého jsem kdy vid\u011bla. Sakra, co to je s t\u011bmi hezkými doktory. Kdy\u017e si pak na vyšet\u0159ení musím sundat košili a dojde mi, \u017ee jsem si nevzala podprsenku, za\u010dnu si hodn\u011b uv\u011bdomovat ka\u017edý kousek svého t\u011bla. Svá bílá, neopálená prsa, svoje b\u0159icho a zastydím se. Ohmatává mi b\u0159icho a ob\u010das sice zasy\u010dím, ale myslím si, \u017ee mi u\u017e není a\u017e tak moc špatn\u011b. Myslím, \u017ee dostanu antibiotika a budu hned zdravá. Doktor dokon\u010dí prohlídku a posílá m\u011b na testy. Celá rudá \u0159eknu, \u017ee pot\u0159ebuju ješt\u011b na záchod. B\u011b\u017eím na záchod, míjím vykulený pohled vy\u010dkávajícího taxiká\u0159e a vylezu hned zase ven. Na záchod\u011b není ani papír, ani mýdlo. Sna\u017eím se obojí vymámit ze sestry, ale za boha si nem\u016f\u017eu vzpomenout, jak se \u0159ekne mýdlo.“Chamon“? Zkouším to na ni s výrazem pro šunku. Kdy\u017e u\u017e vypadá zd\u011bšen\u011b, s otázkou v o\u010dích, k \u010demu bych asi te\u010f pot\u0159ebovala šunku, dojde mi to. „Chapon“ vyk\u0159iknu. Kdy\u017e o n\u011bco pozd\u011bji koukám na výsledky test\u016f všech mo\u017ených tekutin, nedozvím se nic. Jen, \u017ee je to infekce. Doktor ale neví ani zda je bakteriální nebo virová. Se slovy o mo\u017ené salmonelóze se dá do psaní receptu na antibiotika spolu s imodiem a dalšími spíše škodlivými léky. „Nejlepší by bylo tady z\u016fstat p\u0159es noc na infuzi, m\u016f\u017eu vám napsat tabletky, ale to potrvá dlouho, ne\u017e zaberou, a u\u017e te\u010f jste dehydrovaná, bude vám strašn\u011b zle a stejn\u011b ve\u010der p\u0159ijdete.“ \u0159íká mi se vší vá\u017eností. „Ne, ne, ne, ne, ne“, okam\u017eit\u011b odmítám kapa\u010dku i noc v nemocnici a vystartuju z ordinace tak rychle, \u017ee být komiksová postava tak je za mnou oblak prachu. V hotelu do sebe hodím antibiotika a hydrata\u010dní nápoj a jeliko\u017e doktor vyjmenoval odvá\u017ený seznam v\u011bcí, co m\u016f\u017eu jíst, poprosím aspo\u0148 o trochu \u010disté rý\u017ee. Mám hrozný hlad. Sna\u017eím se hodn\u011b pít a spát, ale nejde mi to, cítím se \u010dím dál h\u016f\u0159. Musím to vydr\u017eet. Ani po n\u011bkolika hodinách se to nelepší. Práv\u011b naopak. Mám pocit, \u017ee se zblázním. Zoufale chci pocítit alespo\u0148 n\u011bjakou úlevu. Tu a tam mi vyhrknou slzy a kdy\u017e padne tma, jsem na cest\u011b do nemocnice. „Já jsem vám to \u0159íkal,“ vidím ve výrazu léka\u0159e ješt\u011b o n\u011bco d\u0159ív, ne\u017e to opravdu \u0159ekne. Sestra v hu\u0148até fialové mikin\u011b m\u011b odvede o dv\u011b patra výš. Trošku zpanika\u0159ím. To budu takhle dlouho od jediných lidí bydlet v prázdné budov\u011b? S ka\u017edým dalším patrem to vypadá ješt\u011b o n\u011bco depresivn\u011bji. Hn\u011bdá barva postupn\u011b vymizí a chodby vypadají jako by je u\u017e léta nikdo nepou\u017eíval. Pokoje se d\u011bsím. Tohle prost\u011b nedám, b\u011b\u017eí mi hlavou. Ale je mi tak zle, \u017ee vycouvat te\u010f nep\u0159ichází v úvahu. Budova je to celkem malá, ale na krátké chodb\u011b je asi p\u011bt malých pokojí\u010dk\u016f. Mineme dva a sestra zabo\u010dí do toho t\u0159etího. Zatímco já z\u016fstanu stát na chodb\u011b. Na pobídnutí sestry se nadechnu a opatrn\u011b vstoupím. Má to tu podivný, štiplav\u011b pomeran\u010dový pach. Ale jinak to nevypadá h\u016f\u0159 ne\u017e zdejší levná ubytovna. Na jednoduchém l\u016f\u017eku je zelné nemocni\u010dní prost\u011bradlo, p\u0159es které je p\u0159ehozená deka s tygrem. Zastesknu si po po\u0159ádné pe\u0159in\u011b, kam bych se zachumlala, ale pe\u0159iny v ji\u017ení Americe prost\u011b nejsou. Jsou tu jenom kousavé deky a zrovna te\u010f je tu chlupatá deka s tygrem. Na stolku vedle postele je p\u0159ichystaný toaletní papír a dvoulitrová láhev vody. P\u0159evléknu si kalhoty a vlezu si pod tygra. Nad \u010delem postele si všimnu lampi\u010dky a tla\u010dítka pro p\u0159ivolání pomoci. Sestra za\u010dne chystat roztoky s antibiotiky a \u010dímsi co m\u011b má zbavit dehydratace. Vybalí jehlu a cvi\u010dí mi s úpln\u011b studenou bílou rukou. Kdy\u017e to nepom\u016f\u017ee, za\u010dne mi do ruky rychle bouchat, ale \u017eíla ne, a ne se po\u0159ádn\u011b objevit. Jsem studená troska. Bouchá, bouchá, a\u017e to fakt dost bolí a kdy\u017e p\u0159estane zaraduju se, \u017ee se kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo. Ale místo toho jen obejde postel a za\u010dne bouchat do druhé ruky. P\u0159ipadá mi to jako další z mých divných sn\u016f. \u0158ekla bych, \u017ee se musím ka\u017edou chvíli probudit. Ale ne, prost\u011b le\u017eím pod tygrem a sestra m\u011b bouchá a bouchá. Bolí to a bolí. Zdá se mi, \u017ee ruka vypadá po\u0159ád stejn\u011b, p\u0159esto do ni sestra zajede jehlou. Ach bo\u017ee, nesnáším to. Mám pocit, \u017ee to trvá v\u011b\u010dnost. Zavírám trochu slzící o\u010di a neda\u0159í se mi myslet na nic jiného. Otev\u0159u o\u010di a prohlí\u017eím si jehlu zabodnutou pod k\u016f\u017eí a hadi\u010dku, kterou se mi sestra sna\u017eí p\u0159ilepit k ruce. Všechno je ale na levé ruce, zatímco samotný stojan s kapa\u010dkou je po mé pravici. P\u0159ipadám si jako p\u0159ivázaná. Hypnotizuji kapací kapky a ka\u017edou chvíli mi p\u0159ijde, \u017ee kapou bu\u010f p\u0159íliš rychle nebo p\u0159íliš pomalu. Kone\u010dn\u011b na pokoj dorazí i doktor. Všechno zkontroluje, nalije vodu do plastového kelímku a podá mi ji. „Te\u010f u\u017e vám bude dob\u0159e,“ \u0159ekne mi p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b a odejde. Sna\u017eím se tomu uv\u011b\u0159it, vnutit si, \u017ee u\u017e mi bude jenom lépe a p\u0159e\u010dkám to. Sotva si ale po\u0159ádn\u011b lehnu, za\u010dne se mi motat hlava a ud\u011blá se mi strašn\u011b zle. Zase si proto sednu a pokouším se to rozdýchat. Je mi hrozn\u011b nepohodln\u011b, chce se mi spát a zárove\u0148 b\u011b\u017eet pry\u010d. Sedím na posteli v tureckém sedu a myslím na to, \u017ee kdy\u017e se n\u011bco nestane, tak zešílím. V další sekund\u011b u\u017e se sta\u010dím jen krátce nadechnout a pak se to ze m\u011b za\u010dne valit. Na poslední chvíli se posunu co nejvíce k okraji postele, ale je to vlastn\u011b celkem fuk. Pozvracím úpln\u011b všechno. A nechce to p\u0159estat. Vrhám na podlahu jednu dávku za druhou, a\u017e \u017easnu, kolik se toho do m\u011b vleze. Celé to trvá strašn\u011b dlouho. Vypadá to, jako by to nikdy nem\u011blo p\u0159estat. Pozvracím si boty, které jsem tak pracn\u011b \u010distila od soli, pozvracím st\u016fl, celou podlahu a pozvracím tygra. Kdy\u017e to kone\u010dn\u011b p\u0159estane, podívám se na tu spouš\u0165 a zastydím se. Nejradši bych to celé uklidila sama, aby to nikdo nevid\u011bl, ale nemám na to sílu. Je mi po\u0159ád zle a necítím \u017eádnou zvláštní úlevu, jen únavu. Kdy\u017e se znovu zadívám na kousky té rý\u017ee a vzáp\u011btí si uv\u011bdomím ten smrad z toho nov\u011b poblitého pokoje, nezbývá ne\u017e zmá\u010dknout tla\u010dítko k p\u0159ivolání pomoci. M\u016fj pokoj se v intervalech rozpípá a já se cítím jak provinilé št\u011bn\u011b, co se zrovna po\u010d\u016fralo. Do pokoje p\u0159isp\u011bchá sestra s doktorem a cht\u011bjí se zeptat, co se stalo, ale hned jak uvidí poblitého tygra s celým okolím, vyrazí setra pro nové povle\u010dení a na doktorov\u011b tvá\u0159i se objeví ustaraný zamra\u010dený výraz jako by to ne\u010dekal a bylo to n\u011bco prudce nenormálního. Nechápav\u011b pokr\u010dí rameny, chopí se hadry a kýblu a za\u010dne zvratky vytírat. Zajímalo by m\u011b, jestli i u nás dokto\u0159i vytírají zvratky. Znovu se za\u010dnou ujiš\u0165ovat, co jsem jedla a já opakuju, \u017ee jen \u010distou rý\u017ei. Je celý neš\u0165astný a úsm\u011bv na tvá\u0159i mu nevykouzlí kupodivu ani to, kdy\u017e mu na nov\u011b vyt\u0159enou podlahu nabliju znova. O pár hodin a pár šavlí pozd\u011bji le\u017eím vy\u010derpaná a cítím se osam\u011bleji ne\u017e kdy jindy. Vy\u010derpávám poslední mobilní data a volám Danovi. Je kv\u016fli mn\u011b vzh\u016fru do noci. U\u017e skoro nevnímám. Mám jen strach a pot\u0159ebuju si povídat s n\u011bkým u koho nehrozí zám\u011bna šunky s mýdlem. Sna\u017eí se m\u011b uklidnit a bu\u010f to pom\u016f\u017ee nebo jsem tak moc zni\u010dená, \u017ee nakonec usnu a vzbudí m\u011b a\u017e ráno sestra, kdy\u017e mi dává do kapa\u010dky další dávku antibiotik. Po pokoji se valí spousta sv\u011btla, co\u017e mi p\u0159idá na pozitivní nálad\u011b. U\u017e mi ani není tak moc špatn\u011b, uv\u011bdomím si, kdy\u017e se vrhám s celým stojanem a kapa\u010dkou na záchod. Ach jo, zase tu není mýdlo. O pár hodin pozd\u011bji u\u017e sbalená a p\u0159evle\u010dená upírám unavený pohled na ú\u010det, který mi práv\u011b p\u0159edlo\u017eili. „To je p\u0159ece strašn\u011b moc,“ namítnu. „Pojiš\u0165ovna vám to p\u0159ece zaplatí,“ odpoví lékárnice s naprostou samoz\u0159ejmostí. Naštvan\u011b se uchechtnu, nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, turismus jako byznys dota\u017eený do dokonalosti. Vezmou \u010dástku, kterou by naú\u010dtovali místnímu a n\u011bkolikrát ji znásobí, proto\u017ee si jsou si skálopevn\u011b jistí, \u017ee turisti jsou bohatí a jejich pojiš\u0165ovna to proplatí. Z mého ú\u010dtu za jednu noc a pár lék\u016f zmizela suma v p\u0159epo\u010dtu asi 17 000 K\u010d. Platit lze pouze v hotovosti. Geniální.<\/em> <\/p>\n

To byla kapitola Pozvracený tygr. Je to p\u011bkné \u010dtení. Myslím, \u017ee docela takticky zvolená ukázka. To byla jediná pozvracená kapitola v celé knize?<\/strong>
Ješt\u011b jednou tam myslím zvracím, ale není to tak barvité. <\/p>\n

Myslíš si, \u017ee jsou lidé v ji\u017ení Americe š\u0165astní?<\/strong>
T\u0159eba v Columbii, Ekvádoru, Peru, Bolívii tam jsou lidi, kte\u0159í vypadají ze za\u010dátku permanentn\u011b nasraní. Ale fakt jako vypadali, \u017ee m\u011b cht\u011bli zabít a já jsem si \u0159íkala, jestli je to tím, \u017ee jsem turista. Ale pak jsem za\u010dala potkávat zvláštní cedule a tam je napsáno – jsem tv\u016fj p\u0159ítel ale nev\u011b\u0159ím ti. Nebo – nejsem tv\u016fj p\u0159ítel, ale zítra u\u017e budu. Tak\u017ee oni mají takovou ultra ned\u016fv\u011bru a jsou na to docela pyšní.<\/p>\n

A ty jsi š\u0165astná? Proto\u017ee cestování \u010dlov\u011bka š\u0165astným d\u011blá<\/strong>.
Na t\u011bch cestách celkem jo, spíše je velký šok vrátit se tady do \u010ceska. Kdy\u017e je \u010dlov\u011bk n\u011bkde 10 m\u011bsíc\u016f, tak si na to fakt zvykne. A pak se tady vrátí a je to tady divné. Já jsem t\u0159eba m\u011bsíc m\u011bla depresi. <\/p>\n

Ale kdybychom to m\u011bli uzav\u0159ít, cestování t\u011b d\u011blá š\u0165astnou. A kam te\u010f?<\/strong>
Te\u010f jsem se za\u010dala u\u010dit japonsky a cht\u011bla bych do Asie.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Metr a\u00a0p\u016fl vysok\u00e1 Dominika s\u00a0je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed motorkou se vydala sama nap\u0159\u00ed\u010d Ji\u017en\u00ed Amerikou. Setkala se s\u00a0padouchy i\u00a0vztekl\u00fdmi psy, s\u00a0poruchou i\u00a0nemocnic\u00ed. O\u00a0tom, \u017ee to nen\u00ed fikce a\u00a0\u017ee j\u00ed \u010dasto nebylo do sm\u00edchu, si Dominika v\u00a0p\u0159\u00edtomnosti host\u016f pov\u00eddala s moder\u00e1torem na veletrhu Sv\u011bt knihy, v\u00a0doprovodu uk\u00e1zek vlastn\u00edch fotografi\u00ed z\u00a0cest.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":329598,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-329597","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329597","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=329597"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329597\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/329598"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=329597"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=329597"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=329597"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}