{"id":329563,"date":"2018-05-22T00:00:00","date_gmt":"2018-05-21T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/hana-aleny-mornstajnove-se-stala-fenomenem\/"},"modified":"2018-05-22T00:00:00","modified_gmt":"2018-05-21T22:00:00","slug":"hana-aleny-mornstajnove-se-stala-fenomenem","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/hana-aleny-mornstajnove-se-stala-fenomenem\/","title":{"rendered":"Hana Aleny Morn\u0161tajnov\u00e9 se stala fenom\u00e9nem"},"content":{"rendered":"

Miroslav Balaštík pronesl na úvod tato slova: Pro m\u011b je kniha Hana zajímavá z mnoha d\u016fvod\u016f. Proto\u017ee je Alena Mornštajnová<\/strong><\/span><\/a> skv\u011blou spisovatelkou, tak jsem od prvních p\u011bti v\u011bt jejího prvního románu Slepá mapa<\/strong><\/span><\/a> v\u011bd\u011bl, \u017ee to je skv\u011blá spisovatelka. Potvrdila to i ve své druhé knize Hotýlek<\/strong><\/span><\/a>. Ale to, co se stalo s Hanou, to je vlastn\u011b zrození fenoménu. To u\u017e není kniha ani román, to u\u017e je fenomén. U\u017e to trochu p\u0159esahuje i literaturu, proto\u017ee \u010dtená\u0159i mají pot\u0159ebu knihu sdílet. U\u017e to není jen takové o \u010dtení mezi \u010dtená\u0159em a písmenky, ale \u010dtená\u0159 tou\u017eí o knize mluvit, doporu\u010dovat ji koleg\u016fm, vyjad\u0159ovat se k ní. To znamená, \u017ee kniha vystoupí z t\u011bch písmen a \u017eije svým vlastním \u017eivotem n\u011bkde v dalších dimenzích. A samoz\u0159ejm\u011b se k tomu dru\u017eí i to, \u017ee je obrovský zájem o autora takové knihy. Tohle je v\u017edy pro nakladatele zajímavá zkušenost, která se nestává b\u011b\u017en\u011b, je to n\u011bco výjime\u010dného.<\/p>\n

\"\"Jak to vlastn\u011b máte s d\u011bjinami, co to pro vás je ta d\u011bjinná ukotvenost pro \u010dlov\u011bka. Jestli je to n\u011bco, co u\u017e bylo, proto\u017ee vaše knihy se hodn\u011b vrací do historie, nebo je to n\u011bco, co t\u0159eba pro\u017eíváme my. Jestli cítíte n\u011bjakou d\u011bjinnost v p\u0159ítomné chvíli?<\/strong>
Já bych hlavn\u011b cht\u011bla \u0159íct, \u017ee kdy\u017e za\u010dínám jakoukoliv kní\u017eku psát, tak co m\u011b v prvé \u0159ad\u011b zajímá, to je \u010dlov\u011bk. Mám na mysli \u010dlov\u011bka ve svém vývoji. Jak se to stane, \u017ee z malého dít\u011bte, nevinného, hodného, vyroste n\u011bkdy báje\u010dný \u010destný \u010dlov\u011bk, který je p\u0159ínosem pro spole\u010dnost a n\u011bkdy se z n\u011bho stane n\u011bkdo, kdo doká\u017ee druhým v\u011btšinou ubli\u017eovat. Tak\u017ee m\u011b vlastn\u011b zajímají vlivy, které na \u010dlov\u011bka p\u016fsobí. To je taky ten d\u016fvod, pro\u010d jsou mé knihy a\u017e genera\u010dní. Na \u010dlov\u011bka b\u011bhem \u017eivota p\u016fsobí spousta vliv\u016f. Jednak jsou to rodi\u010de, proto tam p\u0159idám tu p\u0159edcházející generaci, a je zajímavý celý jeho \u017eivot, jeho vývoj. A samoz\u0159ejm\u011b nás ovliv\u0148uje to, co je okolo nás, to co my ozna\u010dujeme velkými d\u011bjinami. Je zajímavé, jak se r\u016fzní lidé doká\u017eí s t\u011bmi událostmi vypo\u0159ádávat. Ka\u017edý z nás se s tím vypo\u0159ádá úpln\u011b jinak. Já si myslím, \u017ee nejvíce je to vid\u011bt na mé prost\u0159ední knize Hotýlek<\/strong><\/span><\/a>. Cht\u011bla jsem napsat p\u0159íb\u011bh, ve kterém by byla zachycena 60. – 90. léta. Kdy\u017e vznikají knihy o této dob\u011b, tak jsou to v\u011btšinou knihy, které jsou bu\u010f o lidech, kte\u0159í aktivn\u011b bojovali proti re\u017eimu, nebo jsou to knihy o lidech, kte\u0159í s ním n\u011bjakým zp\u016fsobem spolupracovali. Ale kdy\u017e si to tak vezmete, tak 95 procent lidí byla ml\u010dící v\u011btšina. Ani ta ml\u010dící v\u011btšina není jednolité spektrum lidí. Vybrala jsem si dv\u011b postavy. Václava, který s re\u017eimem nespolupracoval, ale dokázal v n\u011bm \u017eít, zorientovat se a dokázal vyu\u017eít jeho výhody. Druhou postavou je jeho nevlastní bratr, který se aktivn\u011b proti re\u017eimu nestav\u011bl, ale cht\u011bl \u017eít \u017eivot po svém a tím vlastn\u011b vadil. Jejich \u017eivoty jsem postavila do protikladu. Takto já tedy v\u017edy stavím své p\u0159íb\u011bhy. V\u017edycky m\u011b zajímá, jak toho \u010dlov\u011bka ovlivnila doba.<\/p>\n

Je to tak i v Han\u011b<\/strong><\/span>. Hana<\/strong><\/span><\/a> je p\u0159íb\u011bh dívky, která necht\u011bla nic jiného, ne\u017e pro\u017eít oby\u010dejný lidský \u017eivot. Hana byla moje t\u0159etí kniha a já jsem cht\u011bla postihnout události, které se odehrávaly ve Valašském Mezi\u0159í\u010dí v roce 1954. Byla to tyfová epidemie, která vypukla z oby\u010dejného zákusku. To bylo to první, o \u010dem jsem cht\u011bla psát. Ve Valašském Mezi\u0159í\u010dí v té dob\u011b ješt\u011b nebyla vodovodní sí\u0165 a stalo se to, \u017ee do studny, ze které brala vodu cukrárna, pronikly n\u011bjaké splašky a vyvinuly se tam bakterie. Cukrárna, která zpracovávala zákusky, vlastn\u011b produkovala „tyfové“ v\u011bne\u010dky. A proto\u017ee to bylo v dob\u011b, kdy se nejvíc kupovaly zákusky, tak se tyfová epidemie hodn\u011b rozší\u0159ila. My jsme taková mlsná rodina, moje babi\u010dka byla mlsná a v té dob\u011b nakoupila zákusky. U nás v rodin\u011b ten tyfus byl, nejhorší pr\u016fb\u011bh m\u011bla práv\u011b babi\u010dka. Onemocn\u011bla tak t\u011b\u017ece, \u017ee musela být p\u0159evezena do nemocnice. Nemoc probíhá tak, \u017ee \u010dlov\u011bk má vysoké hore\u010dky a blouzní. Babi\u010dka m\u011bla pocit, \u017ee ji n\u011bkdo pronásleduje. Tak\u017ee v t\u011bch velkých hore\u010dkách bloudila po chodbách nemocnice a poda\u0159ilo se jí najít jediné nezam\u0159í\u017eované okénko v nemocnici, které bylo na záchod\u011b a dost vysoko. Dokázala si p\u0159istavit \u017eidli, prolézt tím okénkem a z druhého patra vypadla ven. M\u011bla št\u011bstí v nešt\u011bstí, proto\u017ee spadla na n\u011bjakou st\u0159íšku, která byla nad vchodovými dve\u0159ím a ten její pád ztlumila. I kdy\u017e se t\u011b\u017ece zranila, tak p\u0159e\u017eila. M\u011bla zlomená \u017eebra, nohy, ale p\u0159e\u017eila. M\u011b tato událost s babi\u010dkou, ale také to, jakým zp\u016fsobem se s tyfovou epidemií vypo\u0159ádalo m\u011bsto, velice zajímá. Byl rok 1954, ale opat\u0159ení byla tém\u011b\u0159 st\u0159edov\u011bká. Lidé byli samoz\u0159ejm\u011b upozorn\u011bni, aby nevyjí\u017ed\u011bli z m\u011bsta, co\u017e všichni porušovali, proto\u017ee se báli. Tím pádem se epidemie ší\u0159ila dál. Málokdo m\u011bl tehdy doma telefon, tak\u017ee stav nemocných, kte\u0159í byli v r\u016fzných nemocnicích po celém kraji, se hlásil telefonicky jenom na místní ú\u0159ad a v ur\u010ditou hodinu se všichni lidé shromá\u017edili na nám\u011bstí, kde se hlásil stav nemocných. M\u011b se zdála p\u0159íšerná ta situace, kdy stojíte v davu mezi cizími lidmi a najednou se dozvíte, \u017ee vám n\u011bkdo blízký zem\u0159el. To bylo pro m\u011b impulsem, \u017ee chci o tomto napsat knihu. <\/p>\n

Napsat knihu je jedna v\u011bc, ale musíte si k tomu n\u011bco sehnat a neva\u0159it z vody. Tak\u017ee jsem si za\u010dala \u010díst o svém m\u011bst\u011b a tam jsem se dov\u011bd\u011bla v\u011bc, která m\u011b m\u011bla napadnout a kterou jsem m\u011bla v\u011bd\u011bt, \u017ee ve Valašském Mezi\u0159í\u010dí \u017eila \u017eidovská komunita, která b\u011bhem druhé sv\u011btové války z toho m\u011bsta zmizela. Ti lidé v zá\u0159í 1942 nastoupili do transportu, který je odvezl a do toho m\u011bsta se nikdo z nich nevrátil. Pár lidí to údajn\u011b p\u0159e\u017eilo, ale do m\u011bsta se nevrátili. Tak\u017ee kdy\u017e jsem cht\u011bla psát o svém m\u011bst\u011b, v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee toto bych nem\u011bla pominout a spojila jsem to práv\u011b tím p\u0159íb\u011bhem dívky Hany. Další takový motiv, který jsem m\u011bla u\u017e trošku vymyšlený, bylo s\u017eívání t\u011bch dvou \u017een – Hany a její nete\u0159e Miry. Na tom jsem vystav\u011bla celý ten p\u0159íb\u011bh. <\/p>\n

Pokud tu knihu znáte, tak víte, \u017ee má t\u0159i \u010dásti. První \u010dást vypráví Mira, \u0159ekla bych, \u017ee to vypráví ješt\u011b z takového toho d\u011btského pohledu. A práv\u011b první t\u0159etina knihy je o tom s\u017eívání s tetou Hanou. Druhou \u010dást vypráví také Mira, ale u\u017e s takovým odstupem, u\u017e ví o historii své rodiny a ví, pro\u010d teta Hana je zvláštní tetou Hanou, co se  jí vlastn\u011b p\u0159ihodilo. Do podrobností se to dozvíme práv\u011b ve t\u0159etí \u010dásti kterou vypráví Hana samotná ze svého úhlu pohledu. Vypráví, co všechno se jí p\u0159ihodilo.<\/p>\n

Vy u\u017e jste to nazna\u010dila, p\u0159esto by m\u011b to zajímalo. Jaký je impuls k tomu, \u017ee se ten p\u0159íb\u011bh ve vás za\u010dne odehrávat, zda to vychází z psychologie n\u011bjaké postavy?<\/strong>
Je pravda, \u017ee ten p\u0159íb\u011bh si musím vymyslet. Dobrá kní\u017eka by krom\u011b p\u0159íb\u011bhu, který chci mít, m\u011bla mít ješt\u011b n\u011bco navíc, m\u011bla by mít n\u011bjaké nosné téma. A já se sna\u017eím to tam dostat, tak\u017ee vlastn\u011b za\u010dínám tématem. Sou\u010dasná kniha, kterou píšu (a doufám, \u017ee dopíšu), by m\u011bla být o slovech. O tom, jak slova doká\u017eí ublí\u017eit. Toto jsem v\u011bd\u011bla. A te\u010f pot\u0159ebuju vymyslet ten p\u0159íb\u011bh.<\/p>\n

Mn\u011b šlo o to, kde se za\u010díná…<\/strong>
Není to u všech kní\u017eek stejné, tu první jsem za\u010dala od p\u0159íb\u011bhu. Na to se vá\u017ee taková historka. Já jsem si tehdy jezdila do Prahy pro p\u0159eklady. Ve Valašském Mezi\u0159í\u010dí na nádra\u017eí jsem potkala paní, která byla oble\u010dená celá v bílém. Já jsem si jí všimla, zapamatovala jsem si ji, proto\u017ee byla ú\u017easná. Ona si shodou okolností p\u0159isedla do našeho kupé a jen odlo\u017eila ba\u0165\u016f\u017eek a bundu a za\u010dala vypráv\u011bt. Vlastn\u011b mi povypráv\u011bla takový ten základní p\u0159íb\u011bh mé první knihy – Slepé mapy<\/strong><\/span><\/a>. Vypráv\u011bla mi tom, jak své d\u011btství pro\u017eila v Sudetech, \u017ee m\u011bla nemocnou maminku, \u017ee je odsunuli do Valašského Mezi\u0159í\u010dí, kde bydleli v n\u011bjakém byt\u011b po \u017eidech. Pak \u017ee je cht\u011bli po válce vyst\u011bhovat a ona \u017ee \u0159ekla, \u017ee ne, \u017ee je t\u011bhotná, \u017ee je vyst\u011bhovat nem\u016f\u017eou. Celý tento p\u0159íb\u011bh mi povykládala. A vypráv\u011bla mi i o své dce\u0159i, a to  bylo strašn\u011b zvláštní, proto\u017ee ona cizím lidem v kupé dokázala \u0159íct, jak má tu svoji dceru ráda a bylo vid\u011bt, \u017ee mezi nimi je jakési nedorozum\u011bní a \u017ee té své vlastní dce\u0159i to \u0159íct neumí. Bude to vykládat všem okolo, ale té dce\u0159i to prost\u011b ne\u0159ekne. Ten p\u0159íb\u011bh, který já v té knize mám, p\u0159íb\u011bh Ane\u017eky, není úpln\u011b p\u0159íb\u011bh té její dcery. Ale toto ve mn\u011b n\u011bjakým zp\u016fsobem z\u016fstalo a \u0159íkala jsem si, \u017ee by to byl krásný p\u0159íb\u011bh k napsání. Cht\u011bla jsem v té knize zárove\u0148 taky porovnat r\u016fzné p\u0159ístupy k \u017eivotu. Jak t\u0159eba Ane\u017eka se nedokázala s tím \u017eivotem (p\u0159esto\u017ee ho m\u011bla relativn\u011b snadn\u011bjší), vypo\u0159ádat tak dob\u0159e jako její matka, která \u017eila v daleko tí\u017eiv\u011bjší dob\u011b a musela ve svém \u017eivot\u011b \u010delit v\u011btším p\u0159eká\u017ekám. K tomu je tam ješt\u011b jedna generace – babi\u010dka Anna – která je zase úpln\u011b jiná povaha. Doufám, \u017ee se mi to povedlo trošku to vystihnout, \u017ee r\u016fzní lidé se s r\u016fznými událostmi vypo\u0159ádávají r\u016fzn\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e mluvíme o té první knize, cesta vlakem s paní v bílém vedla k napsání Slepé mapy v jakém \u010dasovém odstupu?<\/strong>
Hodn\u011b hodn\u011b dlouhém, proto\u017ee tehdy jsem nem\u011bla na psaní moc \u010dasu. Toti\u017e, nej\u010dast\u011bjší otázka, kterou dostávám je, pro\u010d jsem za\u010dala psát tak pozd\u011b. A úpln\u011b nejvíc mi vadí, kdy\u017e se na to zeptá \u017eena. Jak se m\u016f\u017ee \u017eena \u017eeny zeptat, pro\u010d za\u010dala psát tak pozd\u011b? Vezmeme to zeširoka. Nedostala jsem se na vysokou školu, vdala jsem se, pak p\u0159išla revoluce, já jsem se najednou na tu vysokou školu dostala, ale to u\u017e jsem pracovala, u\u010dila jsem. Tak\u017ee já jsem studovala a m\u011bla jsem dv\u011b malé d\u011bti. Tak\u017ee šest let jsem studovala, najednou jsem m\u011bla p\u0159es t\u0159icet, dostudovala jsem a u\u010dila jsem na plný úvazek. Za\u010dala jsem p\u0159ekládat, po\u0159ád jsem ješt\u011b m\u011bla rodinu a ten \u010das nebyl, ale ten p\u0159íb\u011bh u\u017e jsem v hlav\u011b m\u011bla. U\u017e jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee pokud chci opravdu za\u010dít psát, tak se musím n\u011b\u010deho vzdát. Tak\u017ee jsem ve škole, která m\u011b nechala vystudovat, dala výpov\u011b\u010f, z\u016fstala jsem doma a zjistila jsem, \u017ee kdy\u017e je \u010dlov\u011bk na volné noze, tak má nakonec toho volného \u010dasu ješt\u011b daleko mí\u0148, ne\u017e kdy\u017e opravdu pracuje. A za\u010dala jsem psát. Bylo mi p\u011btat\u0159icet, ale tu první kní\u017eku jsem psala deset let.<\/p>\n

DOTAZY Z PUBLIKA<\/strong><\/p>\n

Na \u010dem pracujete nyní?<\/strong>
Já u\u017e jsem se o tom zmínila, \u017ee je to kní\u017eka o slovech. N\u011bkomu doká\u017eete ublí\u017eit slovem natolik, \u017ee ho to m\u016f\u017ee na celý \u017eivot poznamenat. A o tom bude ta kniha – o nedorozum\u011bních v rodin\u011b, o zbyte\u010dn\u011b poka\u017eených vztazích.<\/p>\n

Napadlo vás hned od za\u010dátku napsat knihu z pohledu Miry a a\u017e pak z pohledu Hany. Byl to zám\u011br, nebo vás p\u016fvodní varianta napadala jinak?<\/strong>
P\u016fvodní varianta byla úpln\u011b jiná. Na za\u010dátku, kdy\u017e jsem ten p\u0159íb\u011bh cht\u011bla psát, tak jsem cht\u011bla, aby vyprav\u011b\u010dem byl d\u016fm. Jestli si uv\u011bdomujete, tak jsou tam vlastn\u011b dva domy. Cht\u011bla jsem mít vyprav\u011b\u010de t\u0159i – dívenku Miru, prost\u0159ední \u010dást m\u011bl vypráv\u011bt d\u016fm, který hodn\u011b o tom m\u011bst\u011b ví, t\u0159etí \u010dást m\u011bla vypráv\u011bt Hana. Ale pan Balaštík (šéfredaktor nakl. HOST) \u0159ekl, \u017ee tu druhou \u010dást by m\u011bla také vypráv\u011bt Mira, dohadovali jsme se \u010dtvrt roku a já jsem nakonec ustoupila. A kdy\u017e se na to zp\u011btn\u011b dívám, tak m\u011bl pan Balaštík pravdu, asi by to nebylo ono. <\/p>\n

Píšete rovnou do po\u010díta\u010de, nebo po staru na papír? A jaká jsou vaše oblíbená místa na psaní?<\/strong>
Po\u010díta\u010d je báje\u010dná v\u011bc. Já píšu takovým stylem, \u017ee v\u011btšinou n\u011bco napíšu, pak se k tomu vracím, trošku to proškrtávám, pro\u010distím text a píšu dál. Doká\u017eu psát i rukou. Kdy\u017e jsem na dovolené, tak si sednu n\u011bkde k mo\u0159i, vezmu si ten sv\u016fj zápisník a najednou napíšu úpln\u011b lehce t\u0159eba t\u0159i stránky, nad kterými se doma potím dva dny.<\/p>\n

Mn\u011b zajímá téma \u017eena versus rodinné ot\u0159esy. Mám na myslí nap\u0159íklad vále\u010dné vdovy, které dokázaly vychovat d\u011bti, dokázaly p\u0159e\u017eít druhou sv\u011btovou válku, ztrátu partner\u016f, další spole\u010denské ot\u0159esy a ony z toho vycházejí vít\u011bzn\u011b.<\/strong>
To je p\u0159esn\u011b to, co já píšu. Existuje spousta knih, které mají silné mu\u017eské hrdiny. A myslím si, \u017ee silné \u017eenské hrdinky v naší literatu\u0159e tak trošku chybí. Tím, \u017ee jsem \u017eena a vidím sv\u011bt \u017eenskýma o\u010dima, tak chci psát p\u0159edevším o \u017eenách. Dostávám \u010dasto otázku, pro\u010d nepíšu více o mu\u017eích a já \u0159íkám, \u017ee se toho bojím, proto\u017ee mu\u017e\u016fm nerozumím. A noviná\u0159i z toho ud\u011blali titulek: Mu\u017e\u016f se tak trochu bojím. Já se mu\u017e\u016f nebojím, já o nich jen nechci p\u0159íliš psát, proto\u017ee vím, \u017ee to té mu\u017eské duše tolik nevidím. V naší rodin\u011b jsem nem\u011bla dostate\u010dn\u011b velký vzorek mu\u017e\u016f, tatínek docela brzo um\u0159el. Vím, \u017ee autorkám, které mají bratry, se o mu\u017eích píše daleko snáz. Ale já jsem vyr\u016fstala vesm\u011bs v \u017eenském prost\u0159edí, tak \u017eeny jsou mi bli\u017eší. V Hotýlku<\/strong><\/span> je sice Václav, ale je op\u0159eden spoustou \u017een.<\/p>\n

Alena Mornštajnová: Zeptejte se m\u011b n\u011bkdo, jestli kniha Hana byla p\u0159elo\u017eena do cizího jazyka (smích)<\/strong>
Pan Balaštík: Byla p\u0159elo\u017eena?
<\/strong>Bude se p\u0159ekládat, asi do šesti jazyk\u016f. Pamatuju si, \u017ee je tam polština, ma\u010farština, chorvatština.<\/p>\n

Pan Balaštík:
S t\u011bmi p\u0159eklady je to tak, \u017ee zahrani\u010dní p\u0159ekladatelé si vybírají podle toho, do kolika jiných jazyk\u016f je ta kniha u\u017e p\u0159elo\u017eena. Tak\u017ee pokud bude šest p\u0159eklad\u016f te\u010f, je jasné, \u017ee p\u0159ijde sedmý, osmý. a ješt\u011b bych doplnil, \u017ee Hana bude nejen p\u0159elo\u017eena do sposuty jazyk\u016f, ale bude p\u0159elo\u017eena také do divadelního jazyka, v p\u0159íštím roce bude premiéra p\u0159edstavení v Národním divadle. <\/p>\n

Alena Mornštajnová:
Já jsem na to hrozn\u011b zv\u011bdavá. Nedovedu si p\u0159edstavit, jak se takový dlouhý \u010dasový úsek dostane na jevišt\u011b.<\/p>\n

Nep\u0159elo\u017eíte si Hanu<\/span><\/a> sama do n\u011bjakého jazyka?<\/strong>
Ne. To by to dopadlo. Já p\u0159ekládám z angli\u010dtiny do \u010deštiny. P\u0159esto\u017ee si myslím, \u017ee tu angli\u010dtinu docela umím, není to m\u016fj rodný jazyk. Nikdy jsem v zemi anglicky mluvící ne\u017eila. A musím \u0159íct, \u017ee kdy\u017e u\u017e dlouhou dobu neu\u010dím, tak se moje slovní zásoba stává pasivn\u011bjší, co\u017e je strašná škoda a já se k tomu u\u010dení asi budu muset vrátit, proto\u017ee o to bych nerada p\u0159išla. Opravdu zjiš\u0165uju, \u017ee \u010dlov\u011bk musí s tím jazykem aktivn\u011b pracovat. Jsou p\u0159ekladatelé, kte\u0159í doká\u017eou p\u0159elo\u017eit knihu do cizího jazyka, ale v\u011btšinou jsou to lidé, kte\u0159í v té zemi n\u011bjak dlouhodob\u011b \u017eijí, t\u0159eba deset dvanáct let. Moje znalost by na to nesta\u010dila, to by to dopadlo.<\/p>\n

Máte n\u011bjaký den, kdy nem\u016f\u017eete napsat v\u016fbec nic? <\/strong>
Do jisté míry je to u m\u011b v\u011bc v\u016fle. Prost\u011b si sednout a \u0159íct si: Te\u010f budu psát. A jde to.<\/p>\n

Já jsem Hanu slyšela v rádiu jako p\u0159íb\u011bh na pokra\u010dování a jak jsem to vnímala, tak mám pocit, \u017ee Miru jste psala trošku podle sebe, kdy\u017e vy jste byla holka. Je na tom n\u011bco?<\/strong>
Jasn\u011b, tak ka\u017edý z nás byl dít\u011btem. I kdy\u017e já jsem byla docela zak\u0159iknuté dít\u011b, co\u017e Mira asi ne. Ale asi Mira byla takové dít\u011b, jakým bych já cht\u011bla být. Takové, které se v \u017eivot\u011b doká\u017ee trošku prosadit. Já tím, \u017ee jsem do šesti let vyr\u016fstala tém\u011b\u0159 jako jediná\u010dek, m\u011bla jsem okolo sebe babi\u010dku, teti\u010dku. A není to dobré. Vidím to na svých d\u011btech, které jsem musela „hodit do vody“, proto\u017ee jsem studovala, \u017ee jsou daleko lépe p\u0159ipravené na \u017eivot, jsou otrkan\u011bjší, samostatn\u011bjší, ne\u017e jsem v jejich v\u011bku byla já. Tak\u017ee Mira je dít\u011b, jakým já bych cht\u011bla být.<\/p>\n

Do jaké míry jsou vaše postavy skute\u010dné a nakolik jsou knihy fiktivní?<\/strong>
Samoz\u0159ejm\u011b reálie jsou skute\u010dné, to jsem se dr\u017eela místa i \u010dasu a p\u0159íb\u011bh je smyšlený. Postavy jsou pojmenovány po skute\u010dných lidech. Ve Valašském Mezi\u0159í\u010dí byl p\u0159edseda \u017didovské obce pan Heller, který m\u011bl dv\u011b dcery – Hanu a Miru. Kdy\u017e ony nastupovaly do transportu, tak byly malé hol\u010di\u010dky a kdy\u017e jsem si shán\u011bla podklady pro knihu, tak jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee o d\u011btech rozhodn\u011b psát nechci, proto\u017ee to téma je velice smutné. Ale \u0159ekla jsem si, \u017ee si aspo\u0148 vyp\u016fj\u010dím ta jména a pojmenuji hlavní postavy po nich. Pokud jde o události, které potkaly Hanu v mém románu, já jsem si v\u016fbec nic vymýšlet nemusela, proto\u017ee jsem \u010derpala z výpov\u011bdí p\u0159e\u017eivších holocaustu, které jsou na internetu a to jsou záznamy, které vznikaly v 70., 80. letech. Ti lidé vypráv\u011bjí sv\u016fj \u017eivotní p\u0159íb\u011bh – o svém d\u011btství, rodi\u010dích, sourozencích, o tom, jak jejich rodina pro\u017eívala p\u0159íchod N\u011bmc\u016f, zhoršování situace, jak se to vystup\u0148ovalo a\u017e k transportu a cest\u011b do koncentra\u010dních tábor\u016f. Vypráv\u011bjí i o svém \u017eivot\u011b po válce, tak\u017ee já jsem si vlastn\u011b v\u016fbec nic vymýšlet nemusela. Osudy t\u011bch lidí byly daleko strašn\u011bjší a smutn\u011bjší ne\u017e v knize Hana.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Nabit\u00fd komorn\u00ed s\u00e1l na pra\u017esk\u00e9m veletrhu Sv\u011bt knihy, hlavn\u00ed \u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00ed: Alena Morn\u0161tajnov\u00e1. Jej\u00ed nejnov\u011bj\u0161\u00ed kniha Hana, kter\u00e1 zpracov\u00e1v\u00e1 pohnut\u00e9 osudy \u017eidovsk\u00e9 rodiny inspirovan\u00e9 skute\u010dn\u00fdmi ud\u00e1lostmi, se stala fenom\u00e9nem \u2013 py\u0161n\u00ed se velkolep\u00fdm recenzn\u00edm portfoliem a ovl\u00e1dla nejen \u017eeb\u0159\u00ed\u010dky prodej\u016f, ale tak\u00e9 soci\u00e1ln\u00ed s\u00edt\u011b. Po\u0159adem prov\u00e1zel Miroslav Bala\u0161t\u00edk.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":329564,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-329563","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329563","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=329563"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329563\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/329564"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=329563"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=329563"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=329563"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}