{"id":329151,"date":"2012-05-01T00:00:00","date_gmt":"2012-04-30T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/miloslav-stingl-konec-sveta-nebude-2\/"},"modified":"2012-05-01T00:00:00","modified_gmt":"2012-04-30T22:00:00","slug":"miloslav-stingl-konec-sveta-nebude-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/miloslav-stingl-konec-sveta-nebude-2\/","title":{"rendered":"Miloslav Stingl: Konec sv\u011bta nebude"},"content":{"rendered":"
\"\"Cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Sting<\/strong>l je nejvydávan\u011bjším \u010deským autorem. Vyšlo mu 270 vydání knih v 31 jazycích a 17 milionech výtisk\u016f. Zatím poslední kniha nese název Ostrovy krásy, lásky a lidojed\u016f<\/a>. Brzy by m\u011bl vyjít její samostatný druhý díl. Na otázku týkající se názvu a obsahu o\u010dekávané knihy Miloslav Stingl odpovídá: „Nikdy nemluvím o kní\u017ekách, které nejsou úpln\u011b dokon\u010dené… \u010clov\u011bk nemá \u0159íkat hop, dokud nep\u0159esko\u010dí.“<\/em> \u017divot Miloslava Stingla je stejn\u011b fascinující jako jeho knihy.
<\/span><\/div>\n

Jak se cestovalo kdysi a dnes<\/span><\/strong><\/span>
Rozdíl mezi cestováním za minulého re\u017eimu a dnes je v tom, \u017ee te\u010f máme všichni svobodu. M\u016f\u017eete se rozhodnout a jet, kam chcete. Kdy\u017e se rozhodnete let\u011bt na Havaj, nasednete do letadla, kdy\u017e chcete jet autostopem do Špan\u011blska, tak jedete. Nikdo Vám nebude bránit. Tenkrát bylo všechno hrozn\u011b komplikované. Já jsem byl v té dob\u011b nejvydávan\u011bjším spisovatelem v komunistickém bloku a všechno stálo spoustu vy\u0159izování. My si svobody moc nevá\u017eíme, bereme ji jako samoz\u0159ejmost. Tenkrát to ale samoz\u0159ejmé nebylo. Nikdy jsem necht\u011bl emigrovat, ale byly situace, kdy jsem m\u011bl strach, \u017ee u\u017e nikdy nikam nepojedu. Ten nep\u0159íjemný pocit si pamatuji dodnes. P\u0159itom nem\u011bli jediný d\u016fvod m\u011b zavírat. Ale kdyby m\u011b nepustili ven, tak bych ty knihy nenapsal. Cesty se nedají vynahradit \u017eádnými univerzitními knihami. Mn\u011b vycházely knihy po celém sv\u011bt\u011b a kdyby se tady rozhodli, nemohl bych vydávat nic. Samoz\u0159ejm\u011b jsem rád, \u017ee nastal 17. listopad a dnes u\u017e nemusím prokazovat nikomu nic.
<\/span>
Pro\u010d jezdím na expedice sám<\/span><\/strong><\/span>
Hodn\u011b cestovatel\u016f jezdí na výpravy ve dvou. Vzpomenu t\u0159eba Zikmunda a Hanzelku. Já jsem byl celý \u017eivot samotá\u0159, jezdím zásadn\u011b sám. Má to své výhody i nevýhody. Kdy\u017e jezdíte sám, má to hlavní nevýhodu v tom, \u017ee kdy\u017e se n\u011bco stane, by\u0165 jen uklouznete na banánové slupce, m\u016f\u017ee to dopadnout tragicky. Mohla se mi p\u0159ihodit n\u011bjaká mali\u010dkost a byl bych mrtvý, proto\u017ee by mi nikdo nepomohl. Kdybych jel s n\u011bkým, tak kolega mi pom\u016f\u017ee. Na druhou stranu jsem se mohl sám rozhodovat. Pokud nejedete sami, v extrémním prost\u0159edí zákonit\u011b dochází na ponorkovou nemoc. Uvedu p\u0159íklad: jednou jsem sed\u011bl n\u011bkde ve st\u0159ední Americe v dom\u011b s plechovou vlnitou st\u0159echou a 32 dní nep\u0159etr\u017eit\u011b pršelo. A to je šílené. Byl tam malý prostor – jako tady ten st\u016fl – a te\u010f to po\u0159ád buší. Kdybych byl s n\u011bkým, zákonit\u011b budeme na sebe naštvaní. Kdy\u017e jsem sám, tak je to, jako kdy\u017e hodíte plavce do vody. Bu\u010f se utopí, nebo plave sám. Zp\u011btn\u011b si uv\u011bdomuji, \u017ee bylo velké riziko jezdit sám. Ale sedím tady, \u017ee jo. Zase ve dvou opravdu dochází k tomu, \u017ee a\u010d se lidé doma sebevíc milují, venku nastávají \u010dasto velké konkflikty.
<\/span>
Jak se p\u0159ipravuji na cesty<\/span><\/strong><\/span>
P\u0159íprava je mnohem delší ne\u017e cesta samotná, proto\u017ee já jedu za konkrétním etnikem. \u010cili se sna\u017eím o n\u011bm všechno dozv\u011bd\u011bt. Mnohdy nejsou informace b\u011b\u017en\u011b dostupné, etnika jsou \u010dasto velmi izolovaná. Nejedu tam s cestovní kancelá\u0159í, \u017ee. Tak\u017ee kdy\u017e n\u011bkam jedu, sna\u017eím se opravdu vše nau\u010dit. Nikdo mi ne\u0159íká, kde co je, musím si to zjistit sám. Nejvíce v\u011bdí zpravidla misioná\u0159i. Já tedy napíši danému misioná\u0159i, aby mi poskytl n\u011bjaké informace, zejména o jazyku, jeliko\u017e chci pokud mo\u017eno um\u011bt jazyk p\u0159edem. Oni mi v\u011btšinou pošlou n\u011bjaký dokument a to bu\u010f Ot\u010denáš nebo Genesis. A proto\u017ee tyto texty znám v kdejakých jazycích, tak si doká\u017eu odvodit, kde je jaké slovo. Uvedu to na p\u0159íkladu: jedna má kní\u017eka vyšla v prvním p\u0159ekladu v dánštin\u011b. A proto\u017ee jsem tu kní\u017eku dob\u0159e znal, jsem konec konc\u016f její autor, tak kdy\u017e jsem za\u010dal \u010díst první v\u011bty, dokázal jsem si dánštinu odvodit.
<\/span>
Jak se u\u010dím jazyky<\/span><\/strong><\/span>
Domluvím se mnoha jazyky, asi na n\u011b mám talent. Bez jazyk\u016f to nejde. Nem\u016f\u017eu jet k n\u011bjakému kmenu a mluvit na n\u011b \u010desky. Mám v u\u010dení jazyk\u016f systém, první se nau\u010dím základní slovesa, pak základních sto slov. Kdy\u017e n\u011bkde dorazím, za\u010dínám se bavit \u010dasto s d\u011btmi, na n\u011b pou\u017eiju ta slova a p\u0159es n\u011b se dostávám k rodi\u010d\u016fm. Mám slovní\u010dek základních sta slov, s kterými se doká\u017eu domluvit. Rychle se jazyky u\u010dím, ale rychle také zapomínám. Kdy\u017e n\u011bkam p\u0159ijedu, tak je pou\u017eívám a jakmile odjedu, tak to zapomenu. Mozek má p\u0159eci jen omezenou kapacitu a nem\u016f\u017ee si pamatovat vše. Kdy\u017e tam zase p\u0159ijedu, tak se mi to v hlav\u011b zase vyno\u0159í.
<\/span>
Jak jsem u\u010dil Eskymáky<\/span><\/strong><\/span>
Ví se o mn\u011b, \u017ee mám indiánský titul. Ale málo se u\u017e ví, \u017ee jsem hodn\u011b jezdil za Eskymákama. Ti byli v Kanad\u011b a v USA. Pozvali m\u011b a mohl jsem si vybrat mezi jedním místem v Kanad\u011b a jedním místem v USA, konkrétn\u011b Aljaškou. Na Aljašce jsem cht\u011bl být, ale pak se ukázalo, \u017ee hned vedle osady je raketová základna. A to by mn\u011b Ameri\u010dani samoz\u0159ejm\u011b nikdy nev\u011b\u0159ili, \u017ee tam jedu kv\u016fli Eskymák\u016fm a ne kv\u016fli raketám. Ameri\u010dani si mysleli, \u017ee jsem ruský agent, Rusové si mysleli, \u017ee jsem americký agent, a jediný, kdo v\u011bd\u011bl, \u017ee se opravdu zajímám o Eskymáky, byli ti Eskymáci, ale na ty nikdy nikdo nedal. Tak\u017ee pak jsem jel do Kanady, kde v osad\u011b \u017eili výlu\u010dn\u011b Eskymáci, tedy a\u017e na \u010dleny církve Moravských brat\u0159í. V osad\u011b byl anglický misioná\u0159 a p\u0159íslušník Moravských brat\u0159í. Nabídl mi, abych chodil do eskymáckých škol a u\u010dil je. To je dost kuriózní a nikde jsem o tom asi nevypráv\u011bl, \u017ee jsem Eskymák\u016fm p\u0159ednášel v eskymácké škole o \u010ceské republice a o tom, kdo byl Komenský, Hus a kdo byli Moravští brat\u0159i. Já jsem byl u toho misioná\u0159e, který tam byl p\u0159es dvaat\u0159icet let a mluvil eskymácky lépe ne\u017e Eskymáci sami. P\u0159itom je to taková smutná polární zem\u011b, kde nic neroste, fouká tam vítr, všude jsou psi. On mn\u011b ka\u017edý ve\u010der promítal, jak byli jednou se svou \u017eenou v \u0158ecku. Ty diapozitivy z \u0158ecka si promítali celých t\u011bch 32 let, ka\u017edý ve\u010der, proto\u017ee to bylo pro n\u011b v tomto strašném polárním sv\u011bt\u011b takové o\u017eivení. Napsal jsem pár kní\u017eek pro d\u011bti a v jedné z nich jsem toho pána zv\u011b\u010dnil. Jeho jméno jsem dal jedné z postav toho p\u0159íb\u011bhu.
<\/span>
Jak mi ho\u0159ela lo\u010f pod zadkem<\/span><\/strong><\/span>
Jednou jsem plul jsem z Austrálie do Evropy. To je bezva, proto\u017ee na lodi mohu mít více v\u011bcí, lo\u010f pluje pomalu, tak\u017ee si tam mohu u stolku v klidu psát knihy. P\u0159i ka\u017edém vyplutí probíhá po\u017eární cvi\u010dení. Jsem u\u017e tak navyklý, \u017ee kdy\u017e jsem slyšel poplach, vzal jsem si na sebe \u010depici, oble\u010dený jsem byl, vzal jsem si tedy jen svou tašku stinglovku. Nosím tam v\u017edy prádlo na p\u0159evle\u010dení, léky a \u010depici, proto\u017ee v tropech je pokrývka hlavy nezbytnost. No a te\u010f se ukázalo, \u017ee na lodi ho\u0159í. A to je to nejhorší, jste na ho\u0159ící lodi, všude okolo voda a Vy nikam nem\u016f\u017eete. Ho\u0159elo v koteln\u011b a z komína šlehaly plameny. Asi po šesti hodinách se námo\u0159ník\u016fm poda\u0159ilo po\u017eár uhasit. Nemohli jsme však plout, lo\u010f byla nepojízdná a \u010dty\u0159i dny jsme se houpali na vod\u011b na slunci ve 45°C. A vzhledem k tomu, \u017ee došlo v podpalubí k výpar\u016fm, nemohli jsme jít v\u016fbec dol\u016f, tedy ani na toaletu. Celou dobu jsme byli na palub\u011b. M\u011bl jsem alespo\u0148 n\u011bjaké námo\u0159nické suchary, které jsem mohl chroupat. Na lodi je našt\u011bstí povinnost mít záchranné \u010dluny, v nich\u017e musí být voda a základní jídlo na t\u0159i dny. \u010cili oni chodili z lodi do t\u011bch záchranných \u010dlun\u016f pro zásoby. Tak\u017ee alespo\u0148 pití bylo. Po \u010dty\u0159ech dnech nás zachránila n\u011bjaká arabská lo\u010f a odtáhli nás do Saudské Arábie. Pro \u017eenské jsme dostali ty dlouhé hábity a\u017e na kotníky. Já jsem ho dostal taky, a\u010d p\u0159ísahám, \u017ee jsem mu\u017e. Zavezli nás do p\u011btihv\u011bzdi\u010dkového hotelu a následn\u011b poslali do Frankfurtu. P\u0159e\u017eil jsem to jen se ztrátou jednoho kufru, který mi z\u016fstal v Saudské Arábii. A s šokem, proto\u017ee kdy\u017e Vám ho\u0159í pod zadkem lo\u010f, není to nic p\u0159íjemného.
<\/span>
Jak jsem plaval s krokodýly<\/span><\/strong><\/span>
N\u011bkolikrát mi šlo opravdu o \u017eivot. T\u0159eba na jednom souostroví v Tichomo\u0159í, v Melanésii. Na ka\u017edém ostrov\u011b bylo jiné etnikum a já jsem se cht\u011bl dostat z jednoho ostrova na druhý za dalším etnikem. To šlo jen tak, \u017ee jsem musel plavat. Jsou tam mo\u0159ští krokodýlové a nebylo to nic moc. Vrátil jsem se v po\u0159ádku zp\u011bt, ale pak jsem zva\u017eoval, jestli opravdu vid\u011bt ten kmen stálo za to riziko. Dal jsem p\u0159ednost v\u011bdeckému zájmu, ale co jsem riskoval, to mi došlo vlastn\u011b a\u017e poté.
<\/span>
Co nám p\u0159inesly lamy<\/span><\/strong><\/span>
Indiáni mají takové r\u010dení, \u017ee lama je pastevcova man\u017eelka. Oni toti\u017e lamy pasou tak, \u017ee je na šest m\u011bsíc\u016f vedou na pastvy. A pastevci tam nemají \u017eeny, tak praktikují zoofilii. To je docela kuriózní p\u0159íb\u011bh. \u0158íká se, \u017ee syfilis dostali indiáni od lam. Jako HIV je prý z opic, tak syfilis od lam. Od pastevc\u016f, kte\u0159í se vrátili dom\u016f, to pak dostaly jejich man\u017eelky. A od t\u011bch man\u017eelek to dostali Špan\u011blé, kte\u0159í tam p\u0159išli. Je zajímavé, \u017ee první naka\u017eení se v Evrop\u011b objevili roku 1493. Syfilis tedy p\u0159ivezli špan\u011blští námo\u0159níci, neb jak známo, roku 1492 objevil Kolumbus Ameriku. To by byla opravdu velká shoda náhod, aby se to v té dob\u011b objevilo zárove\u0148 n\u011bkde v Evrop\u011b. Myslím si, \u017ee to je docela zajímavé.
<\/span>
Kam bych se cht\u011bl ješt\u011b podívat<\/span><\/strong><\/span>
Procestoval jsem opravdu hodn\u011b zemí. Z technických a vojenských d\u016fvod\u016f, proto\u017ee se tam po\u0159ád bojovalo a stále bojuje, jsem nebyl v n\u011bkolika zemích st\u0159ední Afriky. Zejména bych cht\u011bl do Malawi. Jsou to v podstat\u011b nep\u0159íliš významné zem\u011b, cht\u011bl bych se tam však podívat. Ale jít do ob\u010danské války, t\u0159eba do Somálska, tak vás zast\u0159elí t\u0159eba omylem. Navíc, kdy\u017e jsem bílý a ješt\u011b k tomu jinak oble\u010dený, tak jsem snadný ter\u010d.
<\/span>
Otev\u0159enost v sexu není na škodu<\/span><\/strong><\/span>
Sex v sedmi dílech sv\u011bta se stal absolutním bestsellerem, proto\u017ee kdy\u017e napíšu o pyramidách, tak to nikoho nezajímá. Ale kdy\u017e napíši o milostném \u017eivot\u011b, tak v\u011btšina \u010dtená\u0159\u016f má k tomu docela pozitivní vztah. Já si myslím, \u017ee sexuální \u017eivot je zcela základní sou\u010dást \u017eivota. Základní pot\u0159eby jsou zachovat si \u017eivot, tedy jíst a pít, a pak rozmno\u017eit se. To zatím jde po\u0159ád jen touto, u nás velice oblíbenou, metodou. Polynésané to své d\u011bti prakticky u\u010dí. V jedné oblasti je taková pohádková hra, myslím, \u017ee se tomu \u0159íká kolébka. Vezmete si provázky a pak se proplétají mezi prsty. D\u011bti t\u011bmito provázky vytvá\u0159ejí mu\u017eské i \u017eenské pohlavní orgány. A provázky vytvá\u0159ejí formy pohlavního styku. Na tomto se u\u010dí. Jinak se mladé d\u011bti chodí koukat na rodi\u010de. Já jsem z katolické rodiny, v \u017eivot\u011b jsem nevid\u011bl svou maminku nahou, nikdy o tom nepadlo jediné slovo a myslím si, \u017ee to je špatn\u011b. Myslím si naopak, \u017ee ur\u010ditá otev\u0159enost není na škodu. Pohlavní choroby byly u nás rozší\u0159ené podle mne proto, \u017ee nevzd\u011blaní kluci nev\u011bd\u011bli, \u017ee je mohli n\u011bkde chytit. Sexuální osv\u011bta je dobrá. Jiné národy k tomu mají úpln\u011b jiný p\u0159ístup, ne\u017e jsme m\u011bli my. Ale dneska u\u017e to u nás není takové tabu.
<\/span>
Pro\u010d se nejnov\u011bjší kniha jmenuje Ostrovy krásy, lásky a lidojed\u016f<\/span><\/strong><\/span>
Ostrovy krásy proto, \u017ee ostrovy jako Tahiti nebo Samoa jsou opravdu velice krásné, fotogenické. A to jsem byl ve 151 zemích, tak\u017ee ur\u010dité srovnání bych m\u011bl mít. Ostrovy lásky proto, \u017ee tam hraje v \u017eivot\u011b Polynésan\u016f velkou roli milostný \u017eivot. Sex je zde provozovaný neskute\u010dn\u011b vkusn\u011b, ale také aktivn\u011b. A ostrovy lidojed\u016f proto, \u017ee tam ješt\u011b p\u0159ed 40 lety opravdu do\u017eívalo lidojedství. Ješt\u011b jsem to na vlastní o\u010di za\u017eil. Proto jsou tedy v názvu tyto t\u0159i v\u011bci. Ostrovy jsou vá\u017en\u011b krásné, sex se tam praktikuje ráno, v poledne, ve\u010der, p\u0159edpokládám i v noci a lidojedství se u\u017e nepraktikuje, ale bylo velice rozší\u0159ené, t\u0159eba i na Velikono\u010dním ostrov\u011b.
<\/span>
Neobvyklé nabídky<\/span><\/strong><\/span>
Mám jeden zajímavý zá\u017eitek z Kambod\u017ee. Jednou jsem ji navštívil za vietnamské války, v dob\u011b, kdy ješt\u011b Kambod\u017ea bývala francouzskou kolonií. Dorazil jsem do hotelu, p\u0159išel tam recep\u010dní a ptal se m\u011b francouzsky: „Cht\u011bl byste poznat moji sestru?“ Odpov\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ne. Pak se zeptal: „Cht\u011bl byste potkat mou tchýni?“ \u0158íkám: „To u\u017e v\u016fbec ne!“ Pak pokra\u010doval: „Cht\u011bl byste potkat mou maminku?“ Odpovídám: „Ne, d\u011bkuji.“ A on se na m\u011b podívá a za p\u011bt minut p\u0159ivedl malého kluka. On toti\u017e pochopil, \u017ee kdy\u017e nejsem ani na tchýni, ani na sestru, tak musím být na kluky.
<\/span>
Lidé m\u011b mají za spros\u0165áka<\/span><\/strong><\/span>
Asi p\u0159ed rokem jsem jel v Praze v tramvaji a n\u011bkdo na mne volal: „Pane profesore, jak to d\u011blají Eskymáci?“ Te\u010f se všichni lidi nedívali na n\u011bj, ale na mne, jako na šíleného spros\u0165áka. Já jsem ne\u0159ekl ani slovo, ale byl jsem ta nej\u010dern\u011bjší ovce. A to se mi nestalo jen jednou. Napsal jsem taky jednu takovou velikánskou kní\u017eku, která se jmenuje Um\u011bní Oceánie. Ka\u017edou st\u0159edu máme p\u0159ednášky v Národním muzeu, které ob\u010das moderuji. Byl tam t\u0159eba Tomáš Halík, Vlasta Redl atd. Je tam veliký sál a na p\u0159ednášky chodí p\u0159evá\u017en\u011b d\u016fchodci. Jsou tam samá zajímavá témata. Jednou tam byla jedna má mladší fanynka a \u0159íká: „Vy v té knize o Polynésii máte polynéské vzory, já jsem si nechala jeden vytetovat.“ Stáhla kalhotky a tam, kde kon\u010dí ochlupení, byl p\u0159ekreslený jeden motiv z mé knihy. Te\u010f stálo kolem to obrovské mno\u017eství d\u016fchodc\u016f a všichni koukali na mne, jaký jsem šílený spros\u0165ák. Zase jsem byl za spros\u0165áka já, proto\u017ee jsem napsal tu knihu.
<\/span>
Jak se m\u016f\u017ee mu\u017e stát Miss Universe<\/span><\/strong><\/span>
Te\u010f se chystá Miss Universe 2012, kde se volí nejkrásn\u011bjší \u017eena sv\u011bta. A za Kanadu tam nastoupila \u017eena, která byla mu\u017eem a operativn\u011b jí zm\u011bnili na \u017eenu. Te\u010f nastal velký problém. Po\u0159ádající sv\u011btová agentura ji necht\u011bla akceptovat. Nutno \u0159íci, \u017ee jako \u017eena vypadá velice hezky. Pro indiány je to však také otázka národní cti. Slo\u017eili se a zaplatili za ni zápisné 2500 dolar\u016f. Nastala tedy velká aféra, jestli m\u016f\u017eou p\u0159eoperovaného mu\u017ee vzít do sout\u011b\u017ee. To je opravdu problém, s kterým si nikdo neví moc rady. Nem\u016f\u017ee mít sice d\u011bti, ale je to dnes \u017eena. S takovou aférou se nikdy nikdo nesetkal. P\u016fvodn\u011b byla ze sout\u011b\u017ee vy\u0159azena, ale v internetové petici Jennu lidé podpo\u0159ili a vzali ji tedy zp\u011bt do sout\u011b\u017ee. Mne se to dotýká, proto\u017ee je to p\u0159íslušnice t\u0159etího nejpo\u010detn\u011bjšího indiánského kmene a já jsem indiánský ná\u010delník.
<\/span>
Máme kde co, ale indiánského ná\u010delníka jen jednoho<\/span><\/strong><\/span>
Jsem asi jediný indiánský ná\u010delník nejen v \u010ceské republice, ale v celé Evrop\u011b. Teda ten pravý, proto\u017ee byl tady n\u011bjaký Ameri\u010dan a prodával ná\u010delnictví. Dal vám kus papíru, na který napsal, \u017ee jste ná\u010delník kmene. Ale já jsem opravdu jediný pravý indiánský ná\u010delník v Evrop\u011b. Pro naši republiku je to taky bezva. Máme kde co, diplomaty, politiky… ale indiánský ná\u010delník je tady jen jeden.
<\/span>
Nebojme se konce sv\u011bta<\/span><\/strong><\/span>
Dne 21. 12. 2012 není t\u0159eba se obávat, \u017eádný konec sv\u011bta ani katastrofa se konat nemá. Mayové vytvo\u0159ili kalendá\u0159, který m\u011bl kalendá\u0159ní cykly. Jako my máme t\u0159eba století, tak oni mají velký cyklus baktum, který trvá p\u0159esn\u011b 5200 rok\u016f. A tento baktum m\u011bli perfektn\u011b spo\u010dítaný u\u017e v 7. století. Tvrdí, \u017ee cyklus skon\u010dí v roce 2012. Tak\u017ee pro Maye nebude \u017eádná katastrofa, nic nekon\u010dí, nýbr\u017e má skon\u010dit kalendá\u0159ní cyklus. Datum 22. prosince 2012 mají napsáno jako za\u010dátek nového cyklu. Stávající cyklus je baktum mu\u017ee a ten, který p\u0159ijde, má být baktum \u017eeny. A proto\u017ee \u017eeny jsou mnohem milostiv\u011bjší, laskav\u011bjší a hez\u010dí, tak oni si p\u0159edstavují nejen mravní obrodu, ale také, \u017ee dalších 5200 let budeme \u017eít mravn\u011b a ve znamení \u017een. Já \u017eiju mravn\u011b u\u017e te\u010fka. To dejte prosím také do \u010dlánku. No ale pak budeme \u017eít mravn\u011b všichni. Mayové \u017eijí dodnes, je jich asi 5 milion\u016f a o\u010dekávají mravní obrodu. Kdy\u017e jsme u t\u011bch katastrof, tak jednu opravdu p\u0159edvídali. P\u0159edstavovali si takového nebeského krokodýla, který 21. prosince 2012 za\u010dne na zemi vylévat obrovské mno\u017eství vody. Je mo\u017ené, \u017ee povode\u0148 nastane, v té oblasti bývají \u010dasto, ale pravd\u011bpodobn\u011b nebude p\u0159esn\u011b ten den a nebude p\u0159í\u010dinou konce sv\u011bta. Jinak musím \u0159íct, \u017ee jsem velký kamarád s Erichem von Dänikenem<\/strong>, který napsal knihu Vzpomínky na budoucnost<\/strong>, a ten je p\u0159esv\u011bd\u010dený \u017ee 21. prosince p\u0159iletí mimozemš\u0165ani. Jak to bude doopravdy? Uvidíme…<\/span><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl je nejvyd\u00e1van\u011bj\u0161\u00edm \u010desk\u00fdm autorem. Vy\u0161lo mu 270 vyd\u00e1n\u00ed knih v 31 jazyc\u00edch a 17 milionech v\u00fdtisk\u016f. Zat\u00edm posledn\u00ed kniha nese n\u00e1zev Ostrovy kr\u00e1sy, l\u00e1sky a lidojed\u016f.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":329152,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-329151","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329151","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=329151"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/329151\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/329152"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=329151"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=329151"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=329151"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}