{"id":328935,"date":"2021-03-02T00:00:00","date_gmt":"2021-03-01T23:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/alena-mornstajnova-myslenku-na-knihu-listopad-jsem-v-sobe-nosila-dlouho\/"},"modified":"2021-03-02T00:00:00","modified_gmt":"2021-03-01T23:00:00","slug":"alena-mornstajnova-myslenku-na-knihu-listopad-jsem-v-sobe-nosila-dlouho","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/alena-mornstajnova-myslenku-na-knihu-listopad-jsem-v-sobe-nosila-dlouho\/","title":{"rendered":"Alena Morn\u0161tajnov\u00e1: \u201eMy\u0161lenku na knihu Listop\u00e1d jsem v sob\u011b nosila dlouho.\u201c"},"content":{"rendered":"

Knihu Listopád jste psala dva roky. Jakých rešerší bylo pro psaní pot\u0159eba?<\/strong> <\/span>
Listopád je kniha o tom, co by se stalo, kdyby vláda komunist\u016f v roce 1989 neskon\u010dila a státy na východ\u011b a ve st\u0159edu Evropy by z\u016fstaly nadále pod vlivem Sov\u011btského svazu. Vycházela jsem z p\u0159edpokladu, \u017ee re\u017eim by ve strachu hodn\u011b p\u0159itvrdil, a ješt\u011b víc omezil ob\u010danské svobody. Myšlenku na tuto knihu jsem v sob\u011b nosila dlouho. Ješt\u011b p\u0159ed za\u010dátkem samotného psaní jsem p\u0159e\u010detla hodn\u011b knih o totalitních re\u017eimech, o listopadových událostech 1989 a probírala jsem se vzpomínkami p\u0159ímých ú\u010dastník\u016f. Jenom\u017ee kdy\u017e jsem za\u010dala psát, uv\u011bdomila jsem si, \u017ee v tomto textu nebudou rešerše to nejpodstatn\u011bjší. \u017de budu muset zapojit hlavn\u011b p\u0159edstavivost a to, co jsem si p\u0159e\u010detla, mi bude pomáhat, aby se události, <\/span>o nich\u017e píšu, jevily reálné.<\/span><\/p>\n

Hrdinkou knihy je Marie Hajná, která je kv\u016fli ú\u010dasti na demonstracích zat\u010dena a odsouzena ke dvaceti let\u016fm v\u011bzení. Má rodinu a d\u011bti. Prozradíte nám o ní n\u011bco bli\u017ešího?<\/strong>
Marie je oby\u010dejná mladá \u017eena. Proti re\u017eimu nikdy ve\u0159ejn\u011b nevystupovala, ale v listopadu 1989 vid\u011bla p\u0159íle\u017eitost na zm\u011bnu, která by jí dala mo\u017enost naplnit ambice a jejím d\u011btem poskytla šanci na svobodný \u017eivot. M\u011bla své radosti i starosti, milovala své d\u011bti, man\u017eela <\/span>i rodi\u010de, ale b\u011bhem okam\u017eiku se její \u017eivot obrátil vzh\u016fru nohama. Z\u016fstala jí jen nad\u011bje.
<\/span>
Druhou linkou knihy je p\u0159íb\u011bh Magdaleny, dívky, která je odebrána rodi\u010d\u016fm a umíst\u011bna do „ozdravovny“, v ní\u017e se vychovávají nové komunistické kádry…<\/strong>
Magdalena je vychovávána ve ví\u0159e, \u017ee budování komunistické spole\u010dnosti je pro lidstvo tou jedinou správnou cestou. Chovanci ozdravovny se mají stát ochránci socialismu a v\u016fdci nové mláde\u017ee. Je jim všt\u011bpována myšlenka, \u017ee nep\u0159átelé jsou všude, a proto je t\u0159eba být na pozoru, co\u017e vlastn\u011b znamená, \u017ee se u\u010dí špehovat a udávat. Kdy\u017e ji ozdravovna vyšle do sv\u011bta, je odhodlána své poslání naplnit.
<\/span>
Verzí, jaký by byl náš \u017eivot, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak, m\u016f\u017ee být n\u011bkolik. Má tedy kniha Listopád za úkol vyvolat ve \u010dtená\u0159ích otázku, jaký by byl náš osud, kdyby komunismus neskon\u010dil?<\/strong>
Myslím si, \u017ee otázku, jak by náš \u017eivot vypadal, kdyby se události nevyvinuly tak, jak se vyvinuly, ob\u010das napadne ka\u017edého z nás. Up\u0159ímn\u011b – m\u011b taková p\u0159edstava d\u011bsí. A proto m\u011b p\u0159ekvapuje, jak rychle jsme zapomn\u011bli <\/span>a kolik lidí vzpomíná na dobu p\u0159ed rokem 1989 <\/span>v dobrém. Mluví o jistotách a zam\u011bstnanosti a pocitu, \u017ee se o vás stát postará. Ale to byla jistota psa uvázaného u boudy. Má svou misku <\/span>jídla zajišt\u011bnou, ale krk od\u0159ený od \u0159et\u011bzu. Tím nechci \u0159íct, \u017ee dnešní doba je ideální. Ale dává nám v\u011btší prostor na rozhodování a mo\u017enost uskute\u010dnit zm\u011bnu.
<\/span>
V\u011b\u0159íte tomu, \u017ee takový p\u0159íb\u011bh, který si pro\u017eila Marie, se nikdy v budoucnu u nás nem\u016f\u017ee reáln\u011b odehrát?<\/strong>
Takové p\u0159íb\u011bhy se odehrály, odehrávají a budou odehrávat, pokud budou existovat totalitní re\u017eimy. Tak\u017ee jediná cesta, jak nedopustit, aby se nestal skute\u010dností i u nás, je zachovat si svobodu.<\/span><\/p>\n

Máte pocit, \u017ee jsou si všechny vaše knihy v n\u011b\u010dem podobné? Je Listopád oproti p\u0159edchozím knihám jiný?<\/strong> <\/span>
\u0158íká se, \u017ee ka\u017edý autor píše celý \u017eivot jednu knihu. V ur\u010ditém smyslu tomu tak asi bude i u m\u011b. Píšu o v\u011bcech, které m\u011b zajímají a o kterých p\u0159emýšlím. Ve všech mých knihách hrají podstatnou roli mezilidské vztahy, p\u0159edevším vztahy uvnit\u0159 rodiny. V mých textech je znatelná propletenost osudu jednotlivc\u016f s tak zvanými velkými d\u011bjinami. Nejinak je tomu i v Listopádu – s jedním velkým rozdílem. V p\u0159edchozích knihách jsem psala o tom, co se stalo. Listopád je knihou o tom, co se mohlo stát. I kdy\u017e i tady se opírám o skute\u010dnosti, které se ve sv\u011bt\u011b d\u011bly nebo d\u011bjí.<\/span><\/p>\n

Máte pro letošní rok n\u011bjaké vytipované knihy, které si ur\u010dit\u011b chcete p\u0159e\u010díst?<\/strong> <\/span>
Hromádka nep\u0159e\u010dtených knih na mém no\u010dním stolku roste, ale te\u010f snad budu mít víc \u010dasu na \u010dtení. Letos vyšla kniha D\u011bti Volhy<\/span><\/a> od Guzel Jechiny, na tu se t\u011bším. <\/span><\/p>\n

Text: Kate\u0159ina \u017dídková, foto: Vojt\u011bch Vlk<\/p>\n

UKÁZKA Z KNIHY LISTOPÁD<\/strong><\/span><\/p>\n

<\/span>DESÁTÁ KAPITOLA
<\/strong><\/span><\/p>\n

Magdalena zvaná Magda<\/strong><\/span><\/p>\n

B\u0159ezen 1995<\/p>\n

<\/strong><\/span><\/p>\n

Stalo se to patnáctého b\u0159ezna b\u011bhem odpolední procházky.<\/span><\/p>\n

Obloha za okny byla tmavá a po okn\u011b stékal mokrý sníh. Loudala jsem se k šatn\u011b a závid\u011bla starším holkám, \u017ee na procházku nemusí. Povinnou dávku zdravého pohybu na \u010derstvém vzduchu si splnily cestou do školy a ze školy a vrátily se celé mokré. Promá\u010dené boty vycpané starými výtisky Rudého práva, jindy pe\u010dliv\u011b shroma\u017e\u010fovaného k odevzdání do sb\u011bru, usychaly v šatn\u011b pod d\u0159ev\u011bnou t\u011blocvi\u010dnou lavi\u010dkou a navlhlé kabáty zapáchající starým potem visely na ramínkách. P\u0159i pohledu na splihlé svršky se mi ven cht\u011blo ješt\u011b mén\u011b, ale rozvrh je rozvrh a nijak husté mokré sn\u011bhové vlo\u010dky nespadaly do kategorie „zdraví ohro\u017eující po\u010dasí“, jako byly bou\u0159ky, vich\u0159ice nebo pr\u016ftr\u017ee mra\u010den, které jediné — snad s výjimkou nemoci — nás mohlo od procházky osvobodit.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Obula jsem se, ze svého v\u011bšáku s \u010díslem 9<\/sup>⁄3<\/sub> jsem si vzala kabát, okolo krku jsem si obmotala šálu, navlékla \u010depici a rukavice a za\u0159adila jsem se vedle Zuzany a\u017e na konec dlouhého spo\u0159ádaného dvojstupu. Ml\u010dky jsme prošly vrátnicí a vyrazily na obvyklou trasu. Šly jsme svi\u017en\u011b, bylo jasné, \u017ee ani vychovatelky nebyly procházkou v p\u0159edjarním po\u010dasí nadšené a cht\u011bly ji mít co nejrychleji za sebou. Mokré vlo\u010dky se mi lepily na obli\u010dej, roztávaly a stékaly v tenkých pramíncích na bradu. P\u0159ikr\u010dila jsem se, bradu ot\u0159ela do šály a pozorovala jsem chodník pod nohama. Rozb\u0159edlý sníh se m\u011bnil v šedou vodnatou b\u0159e\u010dku a p\u0159i ka\u017edém došlápnutí se rozst\u0159ikoval do stran.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

„Necákej!“ ok\u0159ikla m\u011b Zuzana.<\/span><\/p>\n

„Já to ned\u011blám naschvál,“ namítla jsem a zám\u011brn\u011b jsem zvysoka šlápla do lou\u017ee. „To by vypadalo takhle. Jééé, promi\u0148.“<\/span><\/p>\n

I kdy\u017e mi Zuzana byla ze spolubydlících na pokoji v\u011bkem nejblí\u017e, nikdy jsme si nem\u011bly co \u0159íct. Tá\u0148u jsem respektovala jako dobrou velitelku, proto\u017ee nás nechávala v klidu \u017eít a zbyte\u010dn\u011b nás nebuzerovala. K Jan\u011b jsem v té dob\u011b ješt\u011b vzhlí\u017eela. Její málomluvnost jsem pova\u017eovala za znak moudrosti. Spojovala nás láska ke knihám. V\u016fbec jsem si tehdy neuv\u011bdomovala, \u017ee já miluju knihy kv\u016fli kráse slov a spletitým p\u0159íb\u011bh\u016fm, zatímco pro Janu jsou únikem do jiných sv\u011bt\u016f.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Na Zuzan\u011b nebylo zajímavého v\u016fbec nic. P\u0159ipomínala nádobu, která se plní pr\u016fzra\u010dnou tekutinou slov, je\u017e nám v domov\u011b všt\u011bpovali. Nem\u011bla nic navíc. \u017dádná vlastní úvaha nebo nápad nedodaly \u010diré kapalin\u011b zajímav\u011bjší odstín. Byla ideální chovankou domova. Vlastn\u011b byla mým zrcadlovým odrazem, i kdy\u017e jsem to tehdy nevid\u011bla, ale asi jsem to podv\u011bdom\u011b cítila. Mo\u017ená to byla práv\u011b ta nudná podobnost se mnou, která m\u011b na ní tolik drá\u017edila.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Došly jsme ke galanterii na rohu ulice a zabo\u010dily doprava. Nohy na šedých dla\u017eebních kostkách podkluzovaly, a tak jsme šly soust\u0159ed\u011bn\u011b, tém\u011b\u0159 ml\u010dky a v duchu jsme odpo\u010dítávaly kroky a minuty, které nás d\u011blily od cíle cesty. Ulice byly skoro prázdné, pracovní doba v továrnách a kancelá\u0159ích ješt\u011b neskon\u010dila, a kdo nemusel ven, nikam nechodil, jen na rozích ulic stály vojenské hlídky. Procházely jsme alejí mírn\u011b se sva\u017eující k centru. Tam jsme ale nikdy nedošly, naše obvyklá trasa odbo\u010dovala t\u011bsn\u011b p\u0159ed nám\u011bstím doprava a pak vedla po okraji m\u011bsta kolem \u0159eky a sportoviš\u0165 obloukem zpátky k domovu.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Na konci ulice se objevilo bílé auto. Všechny jsme instinktivn\u011b ustoupily co nejdál od obrubníku. Kdy\u017e nás auto míjelo, zpomalilo a pokra\u010dovalo tém\u011b\u0159 krokem, asi aby nás nepost\u0159íkalo špinavou b\u0159e\u010dkou. Vychovatelka, která šla vep\u0159edu, oto\u010dila hlavu, usmála se a zamávala \u0159idi\u010di na znamení dík\u016f. Zdálo se, \u017ee mu\u017e za volantem vst\u0159ícné gesto nezaznamenal, zato \u017eena na sedadle spolujezdce se za námi dívala a otá\u010dela hlavu ješt\u011b v zatá\u010dce.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Mokrý sníh se zm\u011bnil v déš\u0165 a vychovatelky zrychlily krok. Zabo\u010dily jsme do vedlejší ulice. Podél chodníku stála \u0159ada zaparkovaných aut. Na tom nebylo nic neobvyklého, vjezd na nám\u011bstí m\u011bla povolena jen vojenská vozidla a auta dopravní obsluhy, ale jeden v\u016fz parkoval zvláštn\u011b daleko od obrubníku s p\u0159ední \u010dástí neopatrn\u011b vystr\u010denou do vozovky. Zadní dve\u0159e auta byly otev\u0159ené a \u017eena ve vínov\u011b \u010dervené bund\u011b kapesníkem otírala bo\u010dní okénko. \u0158idi\u010d sed\u011bl na svém míst\u011b a up\u0159en\u011b zíral dop\u0159edu. Bylo to toté\u017e bílé auto, které okolo nás projelo sotva p\u0159ed pár okam\u017eiky.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Vychovatelky v \u010dele našeho pr\u016fvodu nasadily ost\u0159ejší krok a skupina spo\u0159ádaných dvojic se za\u010dala trhat a roztahovat. Mladší holky si povídaly a usp\u011bchanému tempu dosp\u011blých se nep\u0159izp\u016fsobily. Jen kdy\u017e se utvo\u0159ila dlouhá mezera, kousek popob\u011bhly a klábosily dál. Zuzana a já jsme ve skupin\u011b pat\u0159ily k t\u011bm starším, i proto jsme šly na konci. Obvykle pr\u016fvod uzavíral n\u011bkdo z dosp\u011blých, ale v tu chvíli šla vychovatelka uprost\u0159ed a pobízela loudalky ke sp\u011bchu.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

\u017dena u bílého auta se oto\u010dila a zadívala se na nás. Vychovatelky u\u017e ji minuly a ka\u017edým krokem se vzdalovaly. Výraz v \u017eenin\u011b obli\u010deji m\u011b zarazil. Vypadala jako šelma odhodlávající se ke skoku. Napadlo m\u011b, \u017ee zavolám na vychovatelky, aby na nás po\u010dkaly, ale šly daleko vep\u0159edu a my u\u017e jsme byly skoro u auta. V tu chvíli se k nám \u017eena vrhla, m\u011b odstr\u010dila stranou, ale Zuzanu popadla za ruku a táhla ji k autu.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

„Nééé!“ k\u0159i\u010dela Zuzana. „Pomoc, pomoc!“<\/span><\/p>\n

\u017dena se ji pokoušela vtla\u010dit do otev\u0159ených zadních dve\u0159í, ale Zuzana se chytila sloupku a zoufale se dr\u017eela.<\/span><\/p>\n

Místo abych se jí vydala na pomoc, ucouvla jsem k plotu a dívala se, jak se brání. Ozvalo se zaje\u010dení, pak další, pr\u016fvod stál a vychovatelky b\u011b\u017eely naším sm\u011brem. U\u017e jsem si myslela, \u017ee se Zuzan\u011b poda\u0159í udr\u017eet, ud\u011blala jsem dva kroky sm\u011brem k ní, abych jí pomohla, ne\u017e p\u0159isp\u011bchají vychovatelky, ale v tu chvíli \u017eena n\u011bco \u0159ekla, Zuzana se pustila, \u017eena ji vmá\u010dkla dovnit\u0159, sko\u010dila za ní a auto se rozjelo pry\u010d.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

„Zna\u010dku, zapamatujte si zna\u010dku!“ volala vychovatelka, ale espézetka byla zacákaná špinavým sn\u011bhem a ne\u010ditelná.<\/span><\/p>\n

„Pro\u010d jsi ji nedr\u017eela, pro\u010d jsi ji pustila?!“ k\u0159i\u010dela na m\u011b hystericky vychovatelka, jako kdyby to byla moje vina, \u017ee Zuzanu odvezli. Ml\u010dela jsem. V\u017edy\u0165 já jsem se se Zuzanou za ruku v\u016fbec nedr\u017eela. Za ruce se vodí jenom školká\u010di. Bála jsem se to ale \u0159íct, proto\u017ee jsem si nebyla jistá, jestli jsem neporušila pravidla.<\/span><\/p>\n

„Telefon, honem, kde je nejbli\u017eší telefon, zavolejte na bezpe\u010dnost! Unesli dít\u011b!“ je\u010dela vychovatelka. Pak jako kdyby ji napadlo, \u017ee se auto m\u016f\u017ee vrátit a odvézt n\u011bkoho dalšího, vyk\u0159ikla: „Ke mn\u011b d\u011bti, poj\u010fte ke mn\u011b.“<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Ma\u010dkaly jsme se v chumlu kolem zmatkující \u017eeny ve slu\u017eebním plášti. Pár prv\u0148a\u010dek se rozbre\u010delo, starší d\u011bv\u010data jen bezradn\u011b postávala. Druhá vychovatelka zvedla hlavu a volala do oken na zv\u011bdavce, které p\u0159ilákal povyk na ulici. „Máte telefon? Zavolejte bezpe\u010dnost, unesli nám dít\u011b!“ Najednou byla všechna okna prázdná a záclony zata\u017eené. Vychovatelka se rozb\u011bhla k silnici a máváním zastavila projí\u017ed\u011bjící auto. \u0158idi\u010d podrá\u017ed\u011bn\u011b stáhl okénko a vychovatelka se k n\u011bmu naklonila. Chvíli se dohadovali, ale pak se vychovatelka narovnala a rozk\u0159ikla se: „Jestli m\u011b hned neodvezete k nejbli\u017eší vojenské hlídce, tak vás nahlásím.“ Otev\u0159ela zadní dve\u0159e, nastoupila a auto se rozjelo.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Stály jsme nama\u010dkané kolem vychovatelky jako stádo ovcí. „Pamatujte, nedalo se nic d\u011blat, rozumíte? Nemohly jsme v\u016fbec nic d\u011blat,“ opakovala s plá\u010dem. „To jim \u0159eknete. Nedalo se nic d\u011blat!“<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Jak je mo\u017ené, \u017ee se bojí spíš o sebe ne\u017e o Zuzanu, napadlo m\u011b. V\u017edy\u0165 Zuzana je ta, komu práv\u011b te\u010f hrozí nebezpe\u010dí.<\/span><\/p>\n

P\u0159i\u0159ítilo se vojenské auto, zabo\u010dilo ke krajnici, vjelo do hluboké lou\u017ee a všechny nás post\u0159íkalo. U\u017e jsme nebyly jen mokré, ale i špinavé, avšak zdálo se, \u017ee je to všem dosp\u011blým úpln\u011b jedno. Najednou se v\u011bci, které byly jindy tak d\u016fle\u017eité, staly naprosto nepodstatnými.<\/p>\n

<\/span><\/p>\n

Z auta vystoupili vojáci a za nimi vychovatelka. Ne\u017e k nám došli, dorazilo tmavé osobní auto, po krátkém rozhovoru nalo\u017eilo ob\u011b vychovatelky a odjelo. Vojáci nás obklopili, jako kdyby nám hrozilo nebezpe\u010dí, a vedli nás sm\u011brem k domu U P\u011bti dub\u016f. Všichni šli ve dvojicích, jen já jsem z\u016fstala sama. Za mnou dupaly nohy ve vojenských botách a já jsem si p\u0159ipadala, jako kdybych za to všechno, co se práv\u011b seb\u011bhlo, opravdu mohla.<\/span><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Alena Morn\u0161tajnov\u00e1 napsala strhuj\u00edc\u00ed a j\u00edmav\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd se v na\u0161\u00ed zemi na\u0161t\u011bst\u00ed nestal. V r\u016fzn\u00fdch podob\u00e1ch se v\u0161ak dodnes odehr\u00e1v\u00e1 v \u0159ad\u011b m\u00edst na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":328936,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-328935","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/328935","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=328935"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/328935\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/328936"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=328935"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=328935"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=328935"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}