{"id":328136,"date":"2019-09-30T00:00:00","date_gmt":"2019-09-29T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/beseda-vojtech-bernatsky-dvojtata\/"},"modified":"2019-09-30T00:00:00","modified_gmt":"2019-09-29T22:00:00","slug":"beseda-vojtech-bernatsky-dvojtata","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/beseda-vojtech-bernatsky-dvojtata\/","title":{"rendered":"Beseda: Vojt\u011bch Bernatsk\u00fd – Dvojt\u00e1ta"},"content":{"rendered":"

Vaše kniha Dvojtáta<\/span><\/a> pochází ze stejnojmenného blogu. Jak se z úsp\u011bšného „spor\u0165áka“, redaktora, komentátora stane blogger?
<\/strong>Je to jednoduché. Mn\u011b se diametráln\u011b zm\u011bnil \u017eivot po narození d\u011btí, a hlavn\u011b po narození toho druhého, syna Matyáše. Rozhodl jsem se, \u017ee za\u010dnu psát blog, abych si pamatoval okam\u017eiky, které jsou nádherné, kdy se sm\u011bjeme, dojímáme, ale hodn\u011b brzy na to zapomínáme. Tak jsem se rozhodl, \u017ee si to zv\u011b\u010dním. A také mo\u017ená proto, abych m\u011bl jistotu, \u017ee mi t\u0159eba ve stá\u0159í pomohou moje d\u011bti do schod\u016f. Za\u010dal jsem psát blog, psal jsem ho rok, pak jsem se na to trošku vykašlal, nebyl \u010das. A po p\u016fl roce \u0159íkám doma man\u017eelce u televize: Mn\u011b by se líbilo to dopsat a t\u0159eba, aby z toho bylo n\u011bco víc.<\/em> P\u0159edstavte si, jak ta karma zafungovala. Druhý den jsem p\u0159išel do práce a m\u011bl jsem tam mail od redaktorky nakladatelství Albatros, jestli bychom se mohli sejít, \u017ee se n\u011bjakým zp\u016fsobem k mému blogu dostala a … vznikla tahle kniha. Ješt\u011b jsem dopsal 100 stran a mám tohle dít\u011b – t\u0159etí.<\/span><\/p>\n

Kdy\u017e jste úpln\u011b na za\u010dátku psal první p\u0159ísp\u011bvky na blogu, trnul jste, jestli si najde \u010dtená\u0159e?
<\/strong>Abych byl up\u0159ímný, tak jsem vlastn\u011b úpln\u011b v t\u011bch prvních okam\u017eicích netou\u017eil po tom se s tím n\u011bkde chlubit. \u010cetla si to rodina, ti nejbli\u017eší, mám pocit, \u017ee jsem to v n\u011bjakém rozhovoru \u0159ekl, \u017ee píšu blog, ale jinak \u010dtenost byla minimální, nijak jsem to nepromoval, nechlubil jsem se s tím. Tak\u017ee pro m\u011b je dobrá zpráva, \u017ee se to k redaktorce Albatrosu  dostalo.<\/span><\/p>\n

Kdy\u017e se \u010dlov\u011bk pustí do n\u011b\u010deho takzvan\u011b na pokra\u010dování a získá u\u017e n\u011bjaké \u010dtená\u0159e, tak  je to nejenom radost, ale u\u017e i závazek. Stalo se vám n\u011bkdy, \u017ee jste se do t\u011bch text\u016f musel troši\u010dku p\u0159inutit?
<\/strong>Pro m\u011b je to obrovská, nová zkušenost. \u0158íkám to s pokorou, necítím se jako velký spisovatel, ale t\u011bší m\u011b ta prvotní reakce. Chodí mi spousta zpráv od \u010dtená\u0159\u016f, \u017ee u\u017e knihu mají, a dokonce mi p\u0159išlo u\u017e i pár velmi pochvalných zpráv, \u017ee ta kniha má srdce, \u017ee se u ní \u010dtená\u0159i bavili. A to je pro m\u011b povzbuzení, proto\u017ee jak jsem toho plný, tak u\u017e mám sedmdesát stran dvojky. Te\u010f je to tedy na \u010dtená\u0159ích, aby se ta kniha prodala a dala šanci dvojce.<\/span><\/p>\n

Besedu moderovala: Sandra Procházková<\/span><\/p>\n