{"id":328102,"date":"2019-10-01T00:00:00","date_gmt":"2019-09-30T22:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/rozhovor-s-karlem-gottem\/"},"modified":"2019-10-01T00:00:00","modified_gmt":"2019-09-30T22:00:00","slug":"rozhovor-s-karlem-gottem","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/rozhovor-s-karlem-gottem\/","title":{"rendered":"Rozhovor s Karlem Gottem"},"content":{"rendered":"

Nálo\u017e singlových nahrávek Karla Gotta ze šedesátých let je v 15CD-boxu Singly doslova <\/strong>fascinující. Zdá se, \u017ee pro interpreta to byla š\u0165astná a hodn\u011b d\u016fle\u017eitá doba. Myslíte si to <\/strong>také?<\/strong><\/span>
To zcela ur\u010dit\u011b, ta doba byla rozhodující. V šedesátých letech za\u010daly tát letité politické ledy, a to se promítlo do všech oblastí \u017eivota. Samoz\u0159ejm\u011b také do muziky. P\u0159es nejr\u016fzn\u011bjší potí\u017ee se k nám za\u010dala dostávat zahrani\u010dní hudba a my jsme ji sm\u011bli hrát a zpívat. Nebyla ale – a\u017e na pár výjimek – k mání v prodejnách a v rádiu ji moc \u010dasto nehráli. My, tehdy za\u010dínající muzikanti, jsme se proto cítili být svým zp\u016fsobem jakýmisi „v\u011brozv\u011bsty“, kte\u0159í k nám tuhle muziku uvád\u011bjí. Na p\u0159elomu padesátých a šedesátých let jsme hráli a zpívali v\u011btšinou v kavárnách. Takové pra\u017eské podniky jako Alfa nebo Vltava, to bylo takové malé \u010deské Las Vegas, samoz\u0159ejm\u011b bez kasin. \u017divé kapely, skv\u011blí <\/span>muzikanti, sv\u011btové pecky. Lidi šíleli – a my taky.<\/span><\/p>\n

A co další vzpomínky na hudební za\u010dátky?<\/strong><\/span>
Nebyly v\u017edycky jenom veselé, proto na n\u011b vzpomínám s opatrností. Jinými slovy, sna\u017eím se vzpomínat jenom na to hezké. Mezi takové zá\u017eitky pat\u0159í i fakt, \u017ee jsem na scénu p\u0159išel v dob\u011b, kdy byla u nás pop music mladá. N\u011bco nového vznikalo, utvá\u0159elo se a lidé to cht\u011bli slyšet. Tou\u017eili po populárních písni\u010dkách, jezdili na naše vystoupení z velké dálky, cht\u011bli být u toho. V bran\u017ei byla navíc p\u0159átelská, velmi kolegiální atmosféra a zdravá rivalita, \u017eádná záš\u0165. Spíš jsme se hecovali, kdo z nás bude lepší, a to nás motivovalo.<\/span><\/p>\n

Traduje se, \u017ee kdy\u017e Karel Gott za\u010dínal zpívat, vystupoval pod pseudonymem Karel Mat\u011bjí<\/strong>\u010dek. Pravda, nebo le\u017e?<\/strong><\/span>
To je pravda. Na \u010dajích v pra\u017eském Slovanském dom\u011b byly takzvané Volné tribuny, kam se mohl p\u0159ihlásit ka\u017edý, kdo m\u011bl tu odvahu a cht\u011bl si zkusit zazpívat. Ten pseudonym jsem si ale nedal proto, aby se o tom táta nedozv\u011bd\u011bl, ale proto, abych mu neud\u011blal ostudu.<\/span><\/p>\n

P\u0159išla nová hudba, která p\u0159edstavovala jakousi studnici vody \u017eivé…<\/strong> <\/span>
Po padesátých letech, která byla i v muzice velmi opatrná, sešn\u011brovaná do podoby estrádní, spo\u0159ádané a hodné tane\u010dní písni\u010dky, a\u017e p\u0159ehnan\u011b uklid\u0148ující, se najednou na konci desetiletí objevil na scén\u011b – bez ohledu na existenci neprodyšn\u011b uzav\u0159ených hranic – rokenrol! Nebyl sice v\u011btšinou p\u0159ímo zakázaný, ale nedostával odpovídající prostor a publicitu. Také v tom byla jeho magická p\u0159ita\u017elivost. To, \u017ee nás vyvád\u011bli z tane\u010dního parketu, kdy\u017e jsme tancovali rokenrol, byl navíc ten správný hec. \u010cím víckrát m\u011b toti\u017e z parketu vyvedli, tím víc „bod\u016f“ jsem nasbíral a v o\u010dích svých vrstevník\u016f, nebo vrstevnic, jsem okam\u017eit\u011b stoupl. Na to vzpomínám docela rád…<\/span><\/p>\n

Schváln\u011b, na co Karel Gott vzpomíná nerad.<\/strong> <\/span>
Bylo by toho víc, ale je také jedna v\u011bc, i kdy\u017e jsem jí byl zpo\u010dátku vlastn\u011b ušet\u0159en. Šéfredaktor televizní hudební redakce, skladatel, pianista a dramaturg Ji\u0159í Malásek mi a\u017e o mnoho let pozd\u011bji \u0159ekl, \u017ee vedle kladných dopis\u016f chodila také spousta výhru\u017ených list\u016f, které negativn\u011b reagovaly na má první televizní vystoupení. Dneska u\u017e to beru s humorem a nadhledem, ale kdo ví, co by se stalo, kdybych tehdy všechny ty dopisy \u010detl. Ale  sou\u010dasn\u011b si \u0159íkám, \u017ee to vlastn\u011b bylo dob\u0159e. Nejhorší toti\u017e je, kdy\u017e \u010dlov\u011bk nevzbudí v\u016fbec \u017eádný dojem, a\u0165 u\u017e kladný, nebo záporný – a nikomu nevadí. Co\u017e sou\u010dasn\u011b znamená, \u017ee je pro všechny naprosto nezajímavý.<\/span><\/p>\n

V m\u011bsí\u010dníku Melodie dostal Karel Gott v roce 1999 \u010dtená\u0159skou otázku: Mohl byste sestavit <\/strong>\u017eeb\u0159í\u010dek deseti osobností, se kterými jste se v \u017eivot\u011b setkal?<\/strong><\/span>
Rád, ale bez nároku na po\u0159adí, jak se mi budou postupn\u011b vybavovat. Profesor Konstantin Karenin, který m\u011b nau\u010dil zpívat. A myslím, \u017ee ne úpln\u011b špatn\u011b. Karel Krautgartner, který mi umo\u017enil, abych se hned na za\u010dátku své kariéry dostal mezi ty  nejlepší muzikanty, kte\u0159í u nás byli. A potom – Ji\u0159í Suchý s Ji\u0159ím Šlitrem, brat\u0159i Štaidlové, Karel Svoboda, Rudolf Rokl a Josef Vobruba. Mana\u017eer František Spurný, první man\u017eel Yvetty Simonové, který u nás zastupoval švýcarskou koncertní agenturu Schmidt Production. Díky n\u011bmu jsme se dostali do Las Vegas. Zden\u011bk Borovec, Duke Ellington, Sammy Davis Jr., Frank Sinatra, John Lennon, Willy Brandt, Michail Gorba\u010dov… U\u017e je jich deset?<\/span><\/p>\n

Ve spoust\u011b písní se zpívá o ráji. Kde je ale podle Karla Gotta ráj na zemi?<\/strong><\/span>
Ráj na zemi neexistuje. Ale m\u016f\u017eeme si ho sami vytvo\u0159it. A to kdekoliv na sv\u011bt\u011b. V podkrovní mansard\u011b na \u017di\u017ekov\u011b, stejn\u011b jako v honosné rezidenci v Kalifornii. <\/span><\/p>\n

Karel Gott krom\u011b domovské republiky výrazn\u011b usp\u011bl také v n\u011bmecky mluvících zemích, kde je pro mnoho tamních p\u0159íznivc\u016f „unsere Karel“. Tedy ne Karl, ale Karel. \u010cím to, \u017ee je tak t\u011b\u017eké se v zahrani\u010dí prosadit?<\/strong><\/span>
T\u011b\u017eko se dá zm\u011bnit názor sv\u011btových producent\u016f, kte\u0159í rozhodují o tom, koho koupit a koho ne. Prost\u011b o naše hokejisty je ve sv\u011bt\u011b zájem, o zp\u011bváky a skupiny ne. P\u0159ipadá mi to paradoxní, ale mám pocit, \u017ee v šedesátých letech byl o kulturní vým\u011bnu daleko v\u011btší zájem ne\u017e dneska. A zdaleka to nebyla zále\u017eitost pouze n\u011bkolika „privilegovaných“zp\u011bvák\u016f. Vzpomínám si, jak se to tehdy na Bratislavské ly\u0159e hem\u017eilo nejr\u016fzn\u011bjšími hleda\u010di talent\u016f, které mohl zaujmout prakticky kdokoliv. V sedmdesátých letech za\u010dal zájem opadat, ale p\u0159ipadá mi, \u017ee byl po\u0159ád v\u011btší zájem ne\u017e dneska. Sv\u011bt je otev\u0159ený doko\u0159án, ale zájem – a\u017e na n\u011bkolik \u010destných výjimek – chybí. A to se netýká jenom muziky. <\/span><\/p>\n

Zp\u011bváci mají údajn\u011b \u010dasto sen, \u017ee p\u0159išli o hlas. A oddechnou si teprve, kdy\u017e se probudí. Je to i p\u0159ípad Karla Gotta?<\/strong><\/span>
Nemusí to být ani sen. V noci se \u010dasto n\u011bkolikrát probudím a v\u017edycky si rad\u011bji vyzkouším, jestli hlas ješt\u011b funguje. Teprve, kdy\u017e se p\u0159esv\u011bd\u010dím, \u017ee to je v po\u0159ádku, mohu spát dál. Podv\u011bdomí prost\u011b po\u0159ád pracuje. N\u011bkolikrát v \u017eivot\u011b se mi toti\u017e stalo, \u017ee jsem se v pohod\u011b ulo\u017eil ke spánku, ráno vstal, cht\u011bl n\u011bco \u0159íct do telefonu a zjistil, \u017ee je hlas úpln\u011b pry\u010d. Prost\u011b je fu\u010d! Od té doby se proto v noci rad\u011bji n\u011bkolikrát p\u0159esv\u011bd\u010dím o tom, \u017ee je všechno tak, jak má být. <\/span><\/p>\n

Jsme-li u sn\u016f. Jaký se Karlu Gottovi zdá nej\u010dast\u011bji?<\/strong> <\/span>
Stojím v portále, \u010dekám na vystoupení a \u0159íkám si: Jak je mo\u017ené, \u017ee jsem v\u016fbec nem\u011bl \u010das se p\u0159ipravit? Orchestr hraje p\u0159edehru, já vcházím na jevišt\u011b, postavím se k mikrofonu, ale po\u0159ád nemohu poznat píse\u0148, kterou orchestr hraje. Otá\u010dím se na hudebníky, ti kr\u010dí rameny, dívám se do publika, n\u011bkdo mi dr\u017eí palce, jiný nev\u011b\u0159ícn\u011b kroutí hlavou, lidé se za\u010dínají zvolna zvedat ze sedadel, odcházejí a já si za \u017eivého boha nemohu vzpomenout, co mám zpívat. Všichni diváci nakonec odejdou, opustí m\u011b i kapela, p\u0159ijde správce haly a poprosí m\u011b, abych nezapomn\u011bl zamknout, a\u017e budu odcházet. <\/span><\/p>\n

Krom\u011b zpívání se Karel Gott v\u011bnuje rovn\u011b\u017e malování. Jaký mezi tím vidí rozdíl?<\/strong><\/span>
Rozdíl\u016f je n\u011bkolik. Moje první kní\u017eka, kterou jsem napsal s Jirkou Štaidlem, se jmenovala \u0158íkám to písní. Ale za n\u011bjaký \u010das jsem zjistil, \u017ee všechno písní \u0159íct nelze. Za\u010dal jsem mít doslova niternou pot\u0159ebu to namalovat. Moje malování, to je víc ne\u017e koní\u010dek. Je to neodbytná touha jinak se vyjád\u0159it. Malování je navíc pravý opak p\u0159ísnosti a disciplíny, co\u017e existuje v showbyznysu. Máš hore\u010dku, n\u011bkdo ti um\u0159el, je ti bídn\u011b, ale na pódium prost\u011b ten ve\u010der v osm musíš. Na druhé stran\u011b, kdy\u017e nemáš zrovna den, tak nemaluješ. To si rad\u011bji dáš dv\u011b deci – a nic se nestane. Ale kdy\u017e ten správný den je, tak malováním otevíráš svou duši úpln\u011b jinak ne\u017e zpíváním. U belcantového zp\u011bvu jde v\u011btšinou o milostná témata, o vyznání \u017een\u011b, zatímco obraz m\u016f\u017ee být vlastn\u011b o \u010demkoliv. Zále\u017eí jenom na tvých vizích a rozletu fantazie.<\/span><\/p>\n

Co Karla Gotta na malování tak fascinuje?<\/strong><\/span>
Revoluce v malování, která za\u010dala u\u017e u impresionist\u016f, byla vlastn\u011b reakcí na fotografii. Do té doby se malovalo naprosto v\u011brn\u011b, a \u010dím víc se obraz podobal skute\u010dnosti, tím v\u011btší a dokonalejší um\u011bní to bylo. Kdy\u017e fotografie p\u0159išla na sv\u011bt, tak se chvíli zdálo, \u017ee to bude znamenat konec malí\u0159ství. Ale nestalo se. Impresionisté toti\u017e za\u010dali malovat pod vlivem rychlého dojmu, imprese. A to \u017eádná fotografie na sv\u011bt\u011b nedoká\u017ee zachytit. <\/span><\/p>\n

Karel Gott také komponuje, co\u017e dokládají i narozeninové komplety CD. P\u0159edevším v dobách svých za\u010dátk\u016f slo\u017eil n\u011bkolik skv\u011blých písní. Ale skládá velice sporadicky. Pro\u010d?<\/strong><\/span>
Jde o klasickou d\u011blbu práce. Ka\u017edý by m\u011bl d\u011blat to, co umí nejlíp. A v mém p\u0159ípad\u011b to komponování ur\u010dit\u011b není. <\/span><\/p>\n

K \u017eivotu ka\u017edého správného mu\u017ee prý pat\u0159í víno, \u017eeny a zp\u011bv. Jak je na tom Karel Gott?<\/strong> <\/span>
Mám to rád všechno hezky pohromad\u011b. I kdy\u017e je pravda, \u017ee bez vína bych mohl \u017eít, zatímco bez \u017een a hudby t\u011b\u017eko. I kdy\u017e, na druhé stran\u011b, bez n\u011bkteré hudby by to šlo… \u017dádná \u017eena si m\u011b ale dlouho necht\u011bla vzít, kdy\u017e zjistila, \u017ee ji soustavn\u011b podvádím. S muzikou! Prost\u011b se necht\u011bly d\u011blit a navíc strašn\u011b \u017eárlily. A\u017e Ivanka byla v tomhle úpln\u011b jiná. <\/span><\/p>\n

Ve skladb\u011b Chci zpátky dát \u010das, zpívá Karel Gott o tom, \u017ee kdyby to šlo, \u010das by vrátil. Je <\/strong>to sice milostná píse\u0148, ale p\u0159esto: má interpret podobnou touhu i ve skute\u010dnosti?<\/strong> <\/span>
V té písni jde skute\u010dn\u011b o vztah k \u017een\u011b. K \u017een\u011b, kterou jsem sice našel, ale m\u011bl jsem ji najít d\u0159ív, prost\u011b u\u017e bylo pozd\u011b. Jo, kdyby tak jenom šlo vrátit \u010das… \u010clov\u011bk se samoz\u0159ejm\u011b v podobném duchu ob\u010das zamýšlí, ale \u010das nevrátíš. Kolikrát m\u011b napadne, \u017ee by n\u011bco šlo ud\u011blat líp, nebo jinak. A netýká se to jenom dávných \u010das\u016f. Dám p\u0159íklad. P\u0159ed \u010dasem jsem d\u011blal v N\u011bmecku n\u011bkolik televizních a rozhlasových talkshow a jen jsem vycházel ze studia, hned jsem v\u011bd\u011bl, co jsem ješt\u011b m\u011bl dodat a co \u0159íci lépe. Ale bylo málo \u010dasu, musel jsem reagovat okam\u017eit\u011b… Ale obecn\u011b – kolik v\u011bcí já v \u017eivot\u011b mohl ud\u011blat jinak! Nebo do kolika v\u011bcí jsem se t\u0159eba v\u016fbec nem\u011bl poušt\u011bt! Ale stalo se a vrátit to nejde. <\/span><\/p>\n

Bezmála p\u011bt let uvád\u011bl Karel Gott na Dvojce \u010ceského rozhlasu týden co týden sv\u016fj autorský po\u0159ad Zpátky si dám tenhle film. Jak na tento hudební seriál s odstupem \u010dasu vzpomíná?<\/strong> <\/span>
Tam šlo jednozna\u010dn\u011b o vyznání lásky k muzice, k té, která m\u011b oslovila, ke které jsem zaho\u0159el a po\u0159ád ho\u0159ím a o které mám co \u0159íct. A to poslucha\u010d musí poznat. Nebyla toti\u017e v\u016fbec náhoda, \u017ee se moje rozhlasová diskotéka jmenovala Zpátky si dám tenhle film. V tomto po\u0159adu jsem hrál hudbu, která není nikde jinde b\u011b\u017en\u011b ke slyšení, a vypráv\u011bl jsem o ní. A šlo stejn\u011b tak o nahrávky, které jsou staré t\u0159eba p\u016fl století, jako o muziku sou\u010dasnou. Kritérium výb\u011bru mám toti\u017e po\u0159ád jen jedno jediné – hudba m\u011b musí zaujmout a musím k ní vzplát. Pak je mi úpln\u011b jedno, kdy, kde a jak vznikla.<\/span><\/p>\n

Krom\u011b mnoha presti\u017eních trofejí z domova i ze sv\u011bta (detailní vý\u010det všech trofejí najdou <\/strong>zájemci na oficiálních webových stránkách www.karelgott.com ve slo\u017ece Ocen\u011bní Karla Gotta) vlastní náš nejpopulárn\u011bjší zp\u011bvák všech dob dvaa\u010dty\u0159icet Zlatých, respektive <\/strong>\u010ceských slavík\u016f. I kdyby si tato anketa popularity nevzala oddechový \u010das (dost mo\u017ená tr<\/strong>valý), jde o rekord, který prost\u011b nejde p\u0159ekonat.  Zdá se, \u017ee Karel Gott dosáhl u\u017e úpln\u011b všeho, co si jen zp\u011bvák m\u016f\u017ee vysnít. Existuje v\u016fbec ješt\u011b n\u011bco, po \u010dem ješt\u011b ve své profesní karié\u0159e tou\u017eí?<\/strong><\/span>
Ne\u0159ekl bych. Navíc, kdy\u017e \u010dlov\u011bk po n\u011b\u010dem moc urputn\u011b tou\u017eí, v\u011btšinou mu to stejn\u011b nevyjde. Prost\u011b kdy\u017e se moc tla\u010dí na pilu, je to \u010dasto v\u011bci jenom na škodu. Jsem proto spíš p\u0159íznivcem ka\u017edodenní, \u010dasto mraven\u010dí a mnohdy neviditelné práce. Kdy\u017e se ale posléze výsledky téhle práce zúro\u010dí v úsp\u011bchu, mám poka\u017edé radost jako malý kluk. A hudba, v\u011b\u0159te mi, to je v\u011brná milenka na celý \u017eivot. <\/span><\/p>\n

Karel Gott se t\u011bší dlouholeté a stabilní p\u0159ízni poslucha\u010d\u016f. Navíc mu p\u0159ibývají i fanoušci mladší poslucha\u010dské generace, co\u017e je vid\u011bt zejména na koncertech…<\/strong><\/span>
\u0158ekn\u011bme si up\u0159ímn\u011b, \u017ee bez p\u0159ízn\u011b publika by to nešlo. Vlastn\u011b všechno, \u010demu se celo\u017eivotn\u011b v\u011bnuji, d\u011blám pro své poslucha\u010de a diváky. Kdybych z jejich strany doslova fyzicky necítil – a to více ne\u017e p\u011btapadesát let – p\u0159íznivou odezvu, nemohl bych svou práci u\u017e dávno d\u011blat. Snad jenom jako p\u0159íjemné a celo\u017eivotní hobby, ale pouze sám pro sebe. Nikdy m\u011b toti\u017e ani ve snu nenapadlo, \u017ee bych mohl zpívat do osmdesáti let. A to m\u011b ješt\u011b na delší \u010das docela podstatn\u011b zbrzdily zdravotní problémy… <\/span><\/p>\n

Karel Gott \u010dasto \u0159íká, \u017ee kdy\u017e za\u010dínal zpívat, ani ve snu ho nenapadlo, \u017ee to bude vlastn\u011b <\/strong>celo\u017eivotní b\u011bh na maratónské trati.<\/strong><\/span>
Kdy\u017e jsem za\u010dínal, \u0159íkal jsem si, \u017ee bych rád zpíval do t\u0159iceti let. Tedy maximáln\u011b. A i to mi tehdy p\u0159ipadalo tak strašn\u011b vzdálené! T\u0159icítku u\u017e mám dávno za sebou, dokonce bezmála t\u0159ikrát – a zpívám dál. A budu zpívat tak dlouho, dokud mi publikum nedá najevo, \u017ee u\u017e m\u011b má dost. A samoz\u0159ejm\u011b, dokud mi budou hlasivky a zdraví slou\u017eit. Navzdory zdravotním potí\u017eím z posledních let jsem moc rád, \u017ee jsem se zp\u011bvem ve t\u0159iceti letech neskon\u010dil. Kdy\u017e mi bylo dvacet, \u0159íkal jsem si, \u017ee ve t\u0159iceti budu t\u0159eba disk\u017eokej, nebo hudební dramaturg. Nakonec to všechno dopadlo úpln\u011b jinak – a jsem tomurád.<\/span><\/p>\n

Vzpomene si Karel Gott v té ka\u017edodenní záplav\u011b starostí a povinností n\u011bkdy na své rodi\u010de?<\/strong><\/span>
Já na n\u011b vzpomínám ka\u017edý den. Za mnohé, \u010deho jsem v \u017eivot\u011b dokázal, toti\u017e vd\u011b\u010dím práv\u011b jim. Mamince p\u0159edevším za to, jak m\u011b podporovala v mé touze stát se zp\u011bvákem. Tátovi pak hlavn\u011b za to, \u017ee m\u011b nau\u010dil tvrd\u011b pracovat a nic nešidit. Do konce \u017eivota jim nep\u0159estanu být vd\u011b\u010dný. Proto jim doslova ka\u017edý den v\u011bnuji nejen vzpomínku, ale i pod\u011bkování.<\/span><\/p>\n

Co je tím hnacím motorem, který Karla Gotta navzdory vleklým zdravotním problém\u016fm z posledních let stále \u017eene kup\u0159edu?<\/strong> <\/span>
Ur\u010dit\u011b láska k hudb\u011b. Navíc hudba je z onoho druhu lásek, které vás nikdy nezklamou, nepodvedou, nezradí… Hudba je vám prost\u011b v\u011brná v okam\u017eicích radosti, stejn\u011b jako v obdobích, kdy vám není zrovna nejlíp a kdy nemáte, na koho byste se obrátil. Jak u\u017e jsem \u0159íkal, taková ideální a v\u011brná milenka na celý \u017eivot. A propos, \u017eivot. Ten musí mít \u010dlov\u011bk taky rád. Kdo nemá rád \u017eivot, jenom se n\u011bkde v koutku u\u017eírá, je zapšklý, nep\u0159ející, závistivý. K sob\u011b i ke svému okolí. A \u017ee takových lidí je! Našt\u011bstí mám v tomhle ohledu hodn\u011b š\u0165astnou povahu, tak\u017ee mi nic takového nehrozí. Ze \u017eivota se raduji doslova ka\u017edý den. Hned od okam\u017eiku, kdy ráno otev\u0159u o\u010di. A tím hnacím motorem je samoz\u0159ejm\u011b ka\u017edodenní práce. Mám pocit, \u017ee kdybych se jednou na další \u010das zastavil, zleniv\u011bl bych. A u\u017e by se mi pak do ni\u010deho necht\u011blo.<\/span><\/p>\n

Kdy\u017e Karel Gott ráno otev\u0159e o\u010di, co ho \u010deká jako první?<\/strong><\/span>
Samoz\u0159ejm\u011b mé dv\u011b nejmladší dcery, Charlotte Ella a Nelly Sofie – a man\u017eelka Ivanka. To jsou pro mne, vedle mé profese zp\u011bváka, neskute\u010dné, opravdové radosti a sou\u010dasn\u011b konstanty, které neodmysliteln\u011b pat\u0159í do galaxie mého soukromého \u017eivota. To ostatní, co se v mém \u017eivot\u011b v posledních letech odehrálo a odehrává, je u\u017e spjaté s mou p\u011bveckou kariérou a bohu\u017eel také s nemocí… <\/span><\/p>\n

A \u017eivotní krédo Karla Gotta?<\/strong><\/span>
„\u017dít.“  <\/span><\/p>\n

Foto: © Lenka Hatašová<\/span><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed \u010desk\u00fd zp\u011bv\u00e1k Karel Gott zem\u0159el. Pro n\u00e1\u0161 \u010dasopis KNIHCENTRUM revue ned\u00e1vno poskytl rozhovor, kter\u00fd s n\u00edm uskute\u010dnil legend\u00e1rn\u00ed hudebn\u00ed publicista Milo\u0161 Skalka, jen\u017e vyb\u00edral a sestavoval reperto\u00e1r pro Supraphonem vydan\u00fd 15CD-box Singly a 4CD Nejv\u011bt\u0161\u00ed hity.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":328103,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-328102","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/328102","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=328102"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/328102\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/328103"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=328102"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=328102"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=328102"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}