{"id":327060,"date":"2015-11-13T00:00:00","date_gmt":"2015-11-12T23:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/nezarazene\/paradni-jizda-josepha-oconnora\/"},"modified":"2015-11-13T00:00:00","modified_gmt":"2015-11-12T23:00:00","slug":"paradni-jizda-josepha-oconnora","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/rozhovor\/paradni-jizda-josepha-oconnora\/","title":{"rendered":"Par\u00e1dn\u00ed j\u00edzda Josepha O\u00b4Connora"},"content":{"rendered":"
\"\"Irský spisovatel Joseph O´Connor<\/strong><\/span> se proslavil románem Hv\u011bzda mo\u0159í<\/strong>, dobrodru\u017eného p\u0159íb\u011bhu zasazeného do doby irského hladomoru v 19. století. Tentokrát p\u0159ichází bratr známé zp\u011bva\u010dky Sinéad O´Connor s knihou o hudb\u011b, rodin\u011b a p\u0159átelství. V románu Parádní jízda<\/a><\/strong> zachycuje prost\u0159ednictvím p\u0159íb\u011bhu fiktivní kapely The Ships hudební scénu Británie 80. let. Díky brilantnímu autorovu stylu psaní si p\u0159ijdou na své nejen hudební nadšenci.<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

\u0158ekl byste, \u017ee román Parádní jízda, který je na jedné stran\u011b o hudb\u011b a p\u0159átelství, je také o “Anglo-Irství”, \u017eivotech lidí z Irska v Anglii?<\/span><\/strong><\/em><\/div>\n
Ano, zaujali mne Irové \u017eijící v Anglii. Práv\u011b ti, kte\u0159í ne\u017eijí ve stereotypních irských \u010dástech – Irové, kte\u0159í \u017eijí v Lutonu nebo Sloughu nebo kterémkoliv z m\u011bst v ji\u017ení Anglii, kde mají tendenci se více asimilovat. \u017dil jsem v Londýn\u011b skoro 10 let, moje \u017eena je Londý\u0148anka, a mám to m\u011bsto nesmírn\u011b rád. Má ohromující hudební a literární minulost. Tak\u017ee hádám, \u017ee Londýn roku 1980 je tak trochu postavou románu Parádní jízda.<\/span><\/div>\n

Hudba je d\u016fle\u017eitou sou\u010dástí nejen Parádní jízdy, ale hodn\u011b znamená i pro vás osobn\u011b. Jak to za\u010dalo?<\/strong> <\/span><\/em>
Kdy\u017e mi bylo dev\u011bt nebo deset, m\u011bl jsem u\u010ditele jménem Jarlath Dowling. U\u010dil v hudební škole na p\u0159edm\u011bstí Dublinu, kterou jsem navšt\u011bvoval. Bylo to fyzicky velký mu\u017e, plný emocí. Puccini ho dokázal rozplakat, Mozart nebo Rolling Stones ho rozesmívali. M\u011bl bych taky zmínit, \u017ee byl katolickým kn\u011bzem, a jako takového ho zápal pro Rolling Stones \u010dinil n\u011bkým neobvyklým, obzvlášt\u011b pro 70. léta v Irsku. Vzpomínám si, jak na h\u0159išti zpíval Brown Sugar a vyzýval nás, abychom se k n\u011bmu v refrénu p\u0159idali. “Yeah, yeah, yeah, Wooooo!” Dobromyslný \u010dlov\u011bk s rozja\u0159enýma o\u010dima. Jeho milované nahrávky od The Dubliners nebo Sweet hrající Ballroom Blitz jej nutily radostí mlátit rukama do vzduchu. Pustil nám ve t\u0159íd\u011b nahrávku a vedl imaginární orchestr zubním kartá\u010dkem. Napodoboval trumpety, tuby nebo banjo. Miloval hudbu, všechny její druhy. Vzrušovalo ho, kdy\u017e o ní mluvil. Kdy\u017e ji poušt\u011bl, jeho obli\u010dej se zm\u011bnil. Ob\u010das nám \u0159íkal, “Tohle je jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d \u017eít.” Bach, Bowie nebo Abba, Chopin nebo Šostakovi\u010d, Fats Waller nebo Louis Armstrong nebo Jimmy Durante, \u017eánr nehrál roli. Pamatuji si, \u017ee jednou poznamenal n\u011bco, \u010demu jsme v té dob\u011b mohli jen st\u011b\u017eí rozum\u011bt: “Na sv\u011bt\u011b není smutn\u011bjšího \u010dlov\u011bka ne\u017e toho, který nikdy nemiloval hudbu. Hudba je to, co d\u011blá sv\u011bt skv\u011blým.” Tak\u017ee to bylo nadšení, které mnou rezonovalo i v tak nízkém v\u011bku.
<\/span>
Zajímali se vaši rodi\u010de o hudbu?<\/span><\/strong><\/em>
Mí rodi\u010de milovali hudbu, zejména klasickou a folkovou a styl Franka Sinatry. Jejich sbírka desek p\u016fsobila jako sbírka ps\u016f do celého sv\u011bta p\u0159íb\u011bh\u016f. Byl jsem dít\u011btem, které milovalo knihy a psané slovo ve všech podobách, ale \u017eádný verš, který kdy básník napsal, nemohl soupe\u0159it s Colem Porterem. “Jak zvláštní je zm\u011bna z dur na moll poka\u017edé, kdy\u017e se lou\u010díme”. \u010casto si myslím, \u017ee d\u016fvod, pro\u010d jsem se cht\u011bl stát básníkem, byla chabá nad\u011bje, \u017ee jednoho dne budu schopen napsat verš tak bolestn\u011b pravdivý, jako je tento.<\/span><\/p>\n

A co vaši sourozenci?<\/span><\/strong><\/em>
Má sestra Eimear hrála na harfu a piáno, m\u016fj bratr John byl bubeníkem. A pak má nejmladší sestra, Sinead, vyrostla v nejsiln\u011bjší irskou zp\u011bva\u010dku své generace. <\/span>Te\u010f, kdy\u017e je mi p\u0159es padesát a podívám se zp\u011bt na své d\u011btství a dospívání, zdá se mi, \u017ee všechny ty š\u0165astné dny obsahovaly hudbu. Jedno odpoledne se \u010dty\u0159i z nás oblékli jako The Bay City Rollers, vyšplhali jsme z okna mého pokojíku na st\u0159echu a zahráli improvizovaný koncert zmateným soused\u016fm. Asi jsme nebyli ani zdaleka tak dob\u0159í jako The Beatles na st\u0159eše Apple building ve filmu Let it be. Ale na d\u011bti to nebylo tak zlé.<\/span><\/p>\n

Jednou v noci jsme se Sinead popáté poslouchali Slow Train Coming od Boba Dylana, jednozna\u010dn\u011b jedno z nejlepších alb jeho mistrovských d\u011bl. Byli jsme tak omrá\u010deni jeho rukopisem a zp\u011bvem, \u017ee jsme nebyli schopni mluvit, a jen jsme tu desku p\u0159ehrávali znova a znova. Vzpomínám si na divokou pýchu p\u0159i sledování Eimear hrající na harfu na školním koncert\u011b a ú\u017eas, kdy\u017e jsem poslouchal bratra, jak buší do bicích. Hudba je ú\u017easná, sbli\u017euje lidi, a to i ve zlých \u010dasech. Je to zp\u016fsob, jak udr\u017eovat konverzaci bez pot\u0159eby mluvit. Hudbu milujeme tak hluboce proto, \u017ee v \u017eivot\u011b jsou okam\u017eiky, kdy nemáme slova. Hudba zklid\u0148uje, hojí, vzrušuje, t\u011bší, odhaluje naše lepší stránky a zaceluje rány. Je t\u011b\u017eké to popsat, proto\u017ee si \u017eije vlastním \u017eivotem. Nezní jako nic jiného. Je nejabstraktn\u011bjší z forem um\u011bní, a\u010dkoliv existovala nap\u0159í\u010d všemi spole\u010dnostmi, které kdy vznikly.<\/span><\/p>\n

Myslíte, \u017ee z um\u011bní je nejd\u016fle\u017eit\u011bjší?<\/span><\/strong><\/em>
Nevím, jestli nejd\u016fle\u017eit\u011bjší, ale ur\u010dit\u011b nejuniverzáln\u011bjší. Ne ka\u017edý \u010dte fikci, chodí do galerií nebo studuje sochy. Ale skoro ka\u017edý miluje hudbu n\u011bjakého druhu. Chci \u0159íct, velmi z\u0159ídka potkáte n\u011bkoho, kdo \u0159íká: “Nevím o hudb\u011b nic” nebo “Nemám rád \u017eádnou hudbu”. Kdy\u017e k tomu dojde, s nervózním úsm\u011bvem vycouvám. Skoro v\u017edy jde o osoby, jejich\u017e hladina empatie je pová\u017eliv\u011b nízká.
<\/span>
Nap\u0159íklad zp\u011bv – existuje n\u011bco zázra\u010dn\u011bjšího? Jediná hudba stvo\u0159ená t\u011blem samým, vstupuje do našich srdcí jako nic jiného na zemi. Poslechn\u011bte si Arethu Franklin zpívající You Make Me Feel Like a Natural Woman nebo Jussiho Bjorlinga zpívajícího árii, a víte, \u017ee my jako druh, navzdory vší marnosti a násilí, nejsme opice, tak\u017ee jestli je tu slabost a k\u0159ehkost, je tu taky nad\u011bje a krása. Ano, sv\u011bt má své d\u011bsy. Ale taky má Bessie Smithovou a Johna Lennona. Kurt Vonnegut p\u0159im\u011bl jednu ze svých postav \u0159íci, \u017ee jediným p\u0159ípustným posláním um\u011blce je u\u010dinit lidi vd\u011b\u010dn\u011bjšími za \u017eivot. P\u0159i dotazu, zda by jmenoval um\u011blce, který to dokázal, odpov\u011bd\u011bl: “Beatles to dokázali.”<\/span><\/p>\n

Stal jsem se romanopiscem, ne muzikantem (našt\u011bstí), ale v\u011b\u0159ím v hudbu slov. Shakespeare, Emily Brontë, Scott Fitzgerald, Kingsley Amis, Dickens, Flannery O’Connor, Colm Tóibín, Anne Enright, ti všichni mají svou hudbu, pokud posloucháte. Všichni máme soundtrack, zp\u016fsob, jak si zapamatovat. Mo\u017ená cestu, jak se dr\u017eet blízko t\u011bch, které jsme milovali nap\u0159í\u010d bou\u0159emi mládí. A hádám, \u017ee Parádní jízda se na to sna\u017eí navázat, nebo to alespo\u0148 p\u0159ipomenout.<\/span><\/p>\n

Fran Mulvey, frontman The Ships, vaší fiktivní kapely, má stejné p\u0159íjmení jako hlavní postava Hv\u011bzdy mo\u0159í (v \u010deštin\u011b vydala Mladá fronta, 2007). Byl to úmysl?<\/strong> <\/span><\/em>
Ano. Fran, stejn\u011b jako Pius Mulvey, je skladatel a uprchlík, týpek, který musí um\u011bt vzít p\u0159íle\u017eitost za pa\u010desy. Rozhodn\u011b o Franovi p\u0159emýšlím jako o potomku Pia.<\/span><\/p>\n

Text: Kate\u0159ina \u017dídková, Martin Mucha
(p\u0159elo\u017eeno z The Irish Times)<\/span><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Irsk\u00fd spisovatel Joseph O\u00b4Connor se proslavil rom\u00e1nem Hv\u011bzda mo\u0159\u00ed, dobrodru\u017en\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu zasazen\u00e9ho do doby irsk\u00e9ho hladomoru v 19. stolet\u00ed. Tentokr\u00e1t p\u0159ich\u00e1z\u00ed bratr zn\u00e1m\u00e9 zp\u011bva\u010dky Sin\u00e9ad O\u00b4Connor s knihou o hudb\u011b, rodin\u011b a p\u0159\u00e1telstv\u00ed.<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":327061,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_acf_changed":false,"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"_EventAllDay":false,"_EventTimezone":"","_EventStartDate":"","_EventEndDate":"","_EventStartDateUTC":"","_EventEndDateUTC":"","_EventShowMap":false,"_EventShowMapLink":false,"_EventURL":"","_EventCost":"","_EventCostDescription":"","_EventCurrencySymbol":"","_EventCurrencyCode":"","_EventCurrencyPosition":"","_EventDateTimeSeparator":"","_EventTimeRangeSeparator":"","_EventOrganizerID":[],"_EventVenueID":[],"_OrganizerEmail":"","_OrganizerPhone":"","_OrganizerWebsite":"","_VenueAddress":"","_VenueCity":"","_VenueCountry":"","_VenueProvince":"","_VenueState":"","_VenueZip":"","_VenuePhone":"","_VenueURL":"","_VenueStateProvince":"","_VenueLat":"","_VenueLng":"","_VenueShowMap":false,"_VenueShowMapLink":false,"twitterCardType":"","cardImageID":0,"cardImage":"","cardTitle":"","cardDesc":"","cardImageAlt":"","cardPlayer":"","cardPlayerWidth":0,"cardPlayerHeight":0,"cardPlayerStream":"","cardPlayerCodec":"","footnotes":""},"categories":[8],"tags":[21848],"class_list":["post-327060","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovor","tag-revue"],"acf":{"related_products":null},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/327060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=327060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/327060\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/327061"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=327060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=327060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.luxor.cz\/blog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=327060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}