Claire Armstrongov\u00e1 vede \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd \u017eivot: m\u00e1 dv\u011b kr\u00e1sn\u00e9 dcery, vzala si mu\u017ee sv\u00fdch sn\u016f a m\u00e1 pr\u00e1ci, kterou nade v\u0161e miluje. Dome\u010dek z karet se ale za\u010dne bortit ve chv\u00edli, kdy se dozv\u00ed, \u017ee trp\u00ed Alzheimerovou chorobou. Je nucena odej\u00edt ze \u0161koly, kde u\u010dila, nedok\u00e1\u017ee doj\u00edt sama dom\u016f a slova, kter\u00e1 tak dob\u0159e znala, j\u00ed miz\u00ed z hlavy. Aby toho nebylo m\u00e1lo, za\u010d\u00edn\u00e1 zapom\u00ednat to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u2013 to, \u017ee kdy milovala sv\u00e9ho man\u017eela Grega. <\/p>\n
Brzy po diagn\u00f3ze se Claire st\u00e1v\u00e1 v\u011bzn\u011bm ve vlastn\u00edm dom\u011b, kde se o ni star\u00e1 matka Ruth, kter\u00e1 si boj s chorobou u\u017e jednou za\u017eila \u2013 jej\u00ed milovan\u00fd man\u017eel na ni zem\u0159el. V\u0161ichni v\u00ed, \u017ee i Claire \u010dek\u00e1 stejn\u00fd osud. Jak ale nalo\u017eit s vym\u011b\u0159en\u00fdm \u010dasem? <\/p>\n
Kniha vzpom\u00ednek<\/a> britsk\u00e9 autorky Rowan Coleman je kombinac\u00ed obrovsk\u00e9ho smutku, pramen\u00edc\u00edho z nevyl\u00e9\u010diteln\u00e9 choroby, a po\u0159\u00e1dn\u00e9 d\u00e1vky humoru, kter\u00fd jej vyva\u017euje. Ka\u017ed\u00e1 kapitola je naps\u00e1na z pohledu jin\u00e9ho \u010dlena rodiny, d\u00edky \u010demu\u017e m\u016f\u017eete nahl\u00e9dnout do du\u0161e v\u0161em postav\u00e1m a v\u017e\u00edt se do jejich nelehk\u00e9 situace. Ruth, Caitlin, Esther a Greg tak nejsou vedlej\u0161\u00edmi postavami, n\u00fdbr\u017e hlavn\u00edmi hrdiny, kter\u00e9 spojuje neomezen\u00e1 l\u00e1ska k jedn\u00e9 v\u00fdjime\u010dn\u00e9 \u017een\u011b. <\/p>\n \u010c\u00edst Knihu vzpom\u00ednek<\/a> <\/b>bylo tak trochu jako \u010d\u00edst Hv\u011bzdy n\u00e1m nep\u0159\u00e1ly<\/i> od Johna Greena s\u00a0t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee nemocnou hrdinkou nebyla mlad\u00e1 puber\u0165a\u010dka, n\u00fdbr\u017e dosp\u011bl\u00e1 \u017eena. V\u00fdsledek byl ale stejn\u00fd: nikdy jsem nev\u011bd\u011bla, jestli se m\u00e1m sm\u00e1t nebo bre\u010det. Jist\u00e1 je ale jedna v\u011bc \u2013 bavila jsem se od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce. Kniha vzpom\u00ednek<\/a> m\u011b skute\u010dn\u011b pohltila. Nev\u00edm, jak\u00e9 to je ztratit pam\u011b\u0165, ale pokud bych si m\u011bla pr\u016fb\u011bh takov\u00e9 nemoci p\u0159edstavit, pak bych si ho p\u0159edstavila tak, jak to popsala autorka. Jsem v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1 o tom, \u017ee kn\u00ed\u017eka nen\u00ed nen\u00ed jen o Alzheimerov\u011b chorob\u011b, ale p\u0159edev\u0161\u00edm o mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sce, kter\u00e1 nezn\u00e1 hranic, a proto ji nem\u016f\u017ee zastavit ani ta nejhor\u0161\u00ed nemoc na sv\u011bt\u011b. <\/p>\n