P\u011bt unc\u00ed zlata je t\u011b\u017ek\u00fdch p\u011bt unc\u00ed. V kapse m\u011b podivn\u011b t\u00ed\u017eily, jako by m\u011b cht\u011bly zadr\u017eet na m\u00edst\u011b, a nikoli se st\u00e1t prost\u0159edkem m\u00e9ho \u00faniku ze sv\u011bta a m\u00edsta, kde by po mn\u011b nikdo netruchlil, kdybych beze slova a beze stopy zmizel.<\/p>\n
N\u00e1pad spojit text o novink\u00e1ch, kter\u00e9 si v edici Sv\u011btov\u00e1 knihovna<\/b> na z\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ipravil Odeon, m\u00e1 svoji logiku. Nejen\u017ee se potk\u00e1vaj\u00ed sv\u00fdm \u010desk\u00fdm vyd\u00e1n\u00edm v toto\u017en\u00e9m \u010dase, ale ob\u011b mi p\u0159ivodily velmi podobn\u00e9 pocity. Snad pro t\u00e9ma, kter\u00e9 je spojuje, snad pro styl, j\u00edm\u017e si jsou oba auto\u0159i tak podobn\u00ed. A vlastn\u011b i pro zakotven\u00ed do ne tak d\u00e1vn\u00e9 minulosti, kter\u00e1 se n\u00e1s nejen v u\u010debnic\u00edch d\u011bjepisu dotkla.<\/p>\n
Toni Morrisonov\u00e1<\/a> se stala prvn\u00ed Afroameri\u010dankou, jej\u00ed\u017e d\u00edlo z\u00edskalo Nobelovu cenu za literaturu. Pot\u011b\u0161ila ji bezesporu i ta od Pullitzera. Pro n\u00e1s to m\u016f\u017ee znamenat sign\u00e1l, pro\u010d jej\u00ed rom\u00e1n Domov<\/a><\/span> vz\u00edt do rukou. A pomalu \u010d\u00edst. Nebude to trvat dlouho, Morrisonov\u00e1 si vysta\u010dila se sto dvaceti stranami, p\u0159esto \u010das jako by plynul odli\u0161n\u011bji, klidn\u011b. Jej\u00ed hlavn\u00ed hrdina Frank Money se vrac\u00ed z korejsk\u00e9 v\u00e1lky a rok 1954 rozhodn\u011b nep\u0159edstavuje dobu, v n\u00ed\u017e se m\u016f\u017ee c\u00edtit dob\u0159e. M\u00e1 \u010dernou k\u016f\u017ei a jde zp\u011bt dom\u016f. Do malom\u011bsta, ve kter\u00e9m jeho p\u0159\u00edtomnost vyvol\u00e1v\u00e1 pachu\u0165 nebo ignoranci. Bojoval za zemi, pro kterou dost mo\u017en\u00e1 p\u0159edstavuje v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00edt\u011b\u017e ne\u017e samotn\u00fd nep\u0159\u00edtel, bojoval a nyn\u00ed se nedok\u00e1\u017ee probudit z no\u010dn\u00ed m\u016fry. Jeho mysl m\u00e1 \u0161rapnel, jeho du\u0161e u\u017e jen bol\u00ed. P\u0159i n\u00e1vratu hled\u00e1 svoji sestru. Jedinou bytost, pro kterou je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee m\u00edt smysl \u017e\u00edt. <\/p>\n Cee se kousla do rtu a p\u0159inutila se neuhnout pohledem, necht\u011bla b\u00fdt jen vyd\u011b\u0161en\u00fdm d\u00edt\u011btem, kter\u00e9 se odvrac\u00ed od bezbo\u017en\u00fdch krutost\u00ed, je\u017e se na sv\u011bt\u011b odehr\u00e1vaj\u00ed. Tentokr\u00e1t se net\u0159\u00e1sla, ani nezav\u00edrala o\u010di.<\/i><\/span><\/p>\n<\/p>\n I na Jozefa Vinicha \u010dek\u00e1 n\u00e1vrat dom\u016f. Jen del\u0161\u00ed. Stejn\u011b tak ale s otazn\u00edkem, zda opravdu na konci cesty \u010dek\u00e1 domov. M\u00edsto, kde jsou ko\u0159eny. M\u00edsto, kde v\u00e1s nebe obklop\u00ed s pot\u0159ebou v\u00e1s p\u0159iv\u00edtat. Vinich m\u00e1 slovensk\u00e9 ko\u0159eny, ale vyr\u016fst\u00e1 v Coloradu. Jeho d\u011btstv\u00ed poznamen\u00e1 trag\u00e9die, jeho dosp\u00edv\u00e1n\u00ed nem\u00e1 pokoj od Osudu. S otcem se vrac\u00ed zp\u011bt do Ko\u0161ic, pot\u00e9 narukuje do rakousko-uhersk\u00e9 arm\u00e1dy. Zat\u00edmco Frank Money v Domovu<\/span> z jedn\u00e9 v\u00e1lky p\u0159i\u0161el, Jozef se ocit\u00e1 uvnit\u0159. Moc j\u00ed nerozum\u00ed. Ani nezapad\u00e1. Je jin\u00fd. Tul\u00e1k, p\u0159\u00edli\u0161 s\u017eit s divok\u00fdm lesem. Cizinec, proto\u017ee na ko\u0159eny nikdo z jeho koleg\u016f nedohl\u00e9dne. Ocit\u00e1 se v italsk\u00e9m zajet\u00ed a poda\u0159\u00ed se mu dostat pry\u010d. A proch\u00e1zet v\u00e1lkou a hledat cestu zp\u011bt. Do Colorada. Asi dom\u016f. <\/p>\n „Pro\u010d nejsi mrtv\u00fd jako ti ostatn\u00ed?“ Pak vstala a nechala m\u011b u toho kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu samotn\u00e9ho. Sed\u011bl jsem tam, dokud v kamnech nevychladlo.<\/i><\/span><\/p>\n