Zažíváte narážky nebo nevhodné „vtipy“, ale vtipná odpověď vás napadne až po deseti minutách? Cítíte, že některé situace vás svazují a nutí mlčet, i když byste se chtěli ozvat? Potom je tu právě pro vás příručka To byl jen vtip…! V té vás tvůrci projektu Moderní sebeobrana Pavel a Jasmína Houdek naučí, jak si nenechat líbit nevhodné poznámky ani shazování – na pracovišti i mimo něj. Přečtěte si ukázku.
Slečna Anička a pan doktor Novák
Jste dávno dospělá žena s kariérními úspěchy a postavením, ale v práci vás oslovují zdrobnělinou vašeho křestního jména? Máte PhD. titul, ale když vás seznamují s obchodními partnery, představují vás jako Aničku, zatímco vašeho mladšího a juniornějšího kolegu jako doktora Nováka?
Tohle je naprosto běžná realita. Ženy jsou i ve formálním styku, na pracovišti nebo ve veřejné sféře, daleko častěji oslovovány křestním jménem. Vzpomínáme si třeba na debatu Budoucnost bez liberalismu, kde byla v panelu mezi čtyřmi dalšími muži jedinou hostkou Anna Šabatová. Zatímco ona oslovovala muže příjmením, oni ji bez výjimky oslovovali Aničko.
Nikoho by přitom ani nenapadlo nazývat v pracovním prostředí muže „Petříkem“. Pouhá představa toho, jak nadřízená žena oslovuje svého podřízeného Petříku, v nás okamžitě vzbuzuje dojem, že jde o ponižování a šikanu. Obráceně to ale zjevně neplatí – zdrobnělinami totiž spousta mužů v pracovním styku ženy běžně oslovuje. Dost by nás zajímalo, jak by kupříkladu pan Petr Drulák, účastník zmíněného panelu, reagoval, kdyby jej Anna Šabatová v debatě oslovila jako Petříka…
Podle průzkumu Světového ekonomického fóra ženy čtyřikrát častěji než muži hlásí, že byly někdy považovány za méně kompetentní kvůli svému pohlaví (23 % žen oproti 6 % mužů). Na tom se podílí i často ponižující formy oslovování, jakými jsou právě zdrobněliny, které zpochybňují profesionalitu žen a zvyšují nerovnost na pracovišti. 16 % žen se setkalo s opakovanými drobnými narážkami na své pohlaví, což mělo přímý dopad na jejich postavení v pracovním týmu.
Je naprosto běžné, že mladé nebo neprovdané ženy označujeme jako slečny. Mladé nebo svobodné muže ale označujeme zkrátka jen jako muže, nikoliv třeba jako mládence.
Zda je muž svobodný, nebo ženatý, nás očividně nezajímá.
Zatímco u ženy to ovlivňuje, jak ji oslovujeme – a tudíž samozřejmě i to, jak ji vnímáme.
Skupinu kolegů označíme nejspíše za kolegy, možná za chlapy. Skupinu kolegyň ale docela běžně označíme za holky.
Zkuste si sami říct věty „Kolegové v kanceláři říkali…“ a „Holky v kanceláři říkaly…“. Koho si představíte v prvním případě a koho ve druhém? Představíte si ve druhém případě kancelář plnou inženýrek? Samozřejmě že ne. A přesto skupinu inženýrek někdo – a zejména muž – jako holky označí.
Zastavme se na chvíli nad tradičním oslovením řečníků a moderátorů: „Vážení pánové a milé dámy“. Vidíte, co takové oslovení říká? Dámy, tedy ženy, jsou „milé“. Tedy usměvavé a příjemné, ale rozhodně ne vážené. Vážení, vážní, jejichž slovo má váhu, jsou pánové, tedy muži.
Tohle všechno jsou příklady toho, jak běžně a spíše neúmyslně používáme sexistický jazyk.
Teď se ale přesuňme k tomu, že mnozí muži používají sexistický jazyk úmyslně – k získání převahy a shození své oponentky v konverzaci. Někteří tak činí běžně a rutinně. Je pro ně zažitou praxí, že ženám tykají, používají již zmíněné zdrobněliny nebo jiné formy familiárního oslovení.
Jiní vytáhnou sexistická slovíčka v situaci, kdy jim docházejí argumenty. Začnou vás oslovovat „holčičko“, „zlato“ a podobně, a to i přes to, že jste třeba podobného věku – a doufají, že tím získají moc a autoritu. Snaží se dovolat svého statusu „patriarchy“, který přeci z principu věci musí mít pravdu.
A téměř nikomu to nepřijde divné. Většina lidí bude toho názoru, že je to roztomilé a správné. Že se to tak dělalo vždycky…
Inu, je čas se podívat na to, co to podprahově implikuje, a skoncovat s tím!
Co s tím: tipy pro ženy
Přestat hrát hru na „milou dámu“ je samozřejmě neuvěřitelně těžké. Jakmile se ohradíte – třeba proti oslovení „milá dáma“, hned budete považována za potížistku. Za tu, která řeší nesmysly, případně sem tahá americké manýry a už už se chystá muže žalovat za jen trochu delší pohled.
Jedna z možností, jak na absurditu těchto oslovení upozornit, je začít je používat také. Zcela úmyslně, ale genderově naopak. Pokud vás kolega začne oslovovat Aničko, začněte mu říkat Petříku. Pokud infantilní jazyk nepoužívá úmyslně, s cílem vás shodit, pak mu to ihned dojde a svého chování nechá.
Stejně tak můžete zkusit své kolegy oslovovat „milí pánové a vážené dámy“. Je to drobná subverze, která ale může vnímavější lidi přimět k tomu, aby se zamysleli a případně víc přemýšleli o slovech, která volí.
Upřímnější a tvrdší možností je se proti infantilnímu oslovování ohradit a vyžadovat stejné formáty oslovování, jaké náleží vašim kolegům. Musíte ale počítat s tím, že druhá strana na to bude reagovat podrážděně. Ilustrativním příkladem může být historička Anna Hájková. Ta se v roce 2020 na Twitteru ohradila proti tomu, jak ji oslovil moderátor Martin Veselovský, a opravila ho, že je doktorka Hájková (v odpovědi napsala jen: „doktorko“ Hájková). Mířila tím na to, že pan Veselovský jiného muže oslovoval jako „doktora“.
Tento nevinný tweet spustil doslova twitterovou bouři, kdy se na doktorku Hájkovou sesypaly stovky mužů, kteří se jí vysmívali, zesměšňovali ji a ponižovali.
Když odhlédneme od sociálních sítí, bývá nicméně reakce protistrany velmi dobrým ukazatelem její motivace. Je – nebo by alespoň mělo – být běžné, že pokud vás někdo opraví, omluvíte se a začnete používat takové oslovení, které daná osoba vyžaduje. Pokud vás druhá strana začne ponižovat, můžete si být skoro jistí, že původní oslovení bylo použito cíleně. A tudíž bylo to, že jste se ohradili, zcela na místě.
Pokud je familiární oslovení použito v debatě, aby muž získal převahu, lze zvolit i strategii přímé konfrontace. Můžete se na rovinu zeptat, zda, pokud vám říká „holčičko“, tak vy mu máte říkat „chlapečku“.
Použít můžete i humor. Jedna z žen, které se to stalo, nám na Instagram napsala, že vytáhla z kapsy telefon, předstírala telefonát a řekla: „Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem vám poděkovat za ten botox. Perfektně funguje, lidi si myslí, že chodím zase do školky, a říkají mi holčičko.“
Co s tím: tipy pro muže
Neříkejte cizím ženám nebo kolegyním „holčičko“, „zlato“ ani „slečno“. Tak jednoduché to je. A tím bychom mohli skončit, že? Naneštěstí to nestačí.
Už zase to bude vyžadovat nějakou práci. Sledování sebe sama. Používáte při oslovování kolegyň častěji křestní jména než při oslovování mužských kolegů? Čím je to způsobené?
Může to být legitimní, protože kolegyně znáte výrazně déle, ale také to může být genderový bias, který si ani neuvědomujete. Zkuste se chvíli sledovat a upřímně se zamyslet a případně pak způsob svého vyjadřování upravit.
Pokud si nejste jistí, není nic snadnějšího než se zeptat.
My se třeba na začátku našich workshopů každého ptáme, jak mu/jí říkat – vyhneme se tak jakýmkoliv omylům.
Je totiž dost dobře možné, že jedna žena jménem Anna bude oslovení „Anička“ vyžadovat (třeba proto, že jí Anna přijde moc tvrdé) a jiná ho bude odmítat, protože jí Anička přijde infantilní. Obojí je plně legitimní a zcela v pořádku.
I tady však platí, že nedělat to nestačí. Ostatní muži, kteří takovýto jazyk používají a zneužívají, spoléhají na to, že jejich okolí bude mlčet. Spoléhají na to, že pokud se dotyčná žena ozve, snadno z ní učiní hysterku a tu, která přeci nechápe náš hezký český laskavý humor.
Ano, hádáte správně – pokud to sami neděláte, je na čase, abyste ve svém okolí aktivně budovali a podporovali atmosféru, která používání sexistického jazyka potlačuje. Jak toho můžete docílit?
Můžete si o tom s ostatními muži promluvit. Neznamená to, že máte svolat formální meeting, který se bude jmenovat „genderově korektní jazyk“, a sebe prohlásit za genderového experta jako v seriálu Kancl. Může to znamenat třeba jen to, že mezi řečí s kolegou poznamenáte: „Hele, není divný, jak Aničku oslovuješ Anička? Nevšiml jsem si, že bys komukoliv z týmu říkal třeba Petříčku.“ Nemusíte se o tom hádat nebo se s tím druhým přít, stačí se zeptat a nechat kolegu přemýšlet.
Samozřejmě i vy, jako muž, se můžete pustit do drobné subverze a přehazovat tradiční oslovení typu „vážené dámy, milí pánové“ a podobně. Pokud tohle uděláte, nemusíte se bát, že vás někdo přímo konfrontuje. Nanejvýš si bude myslet, že jste se spletl. Ale opět ho to může pobídnout začít o tom přemýšlet…
Napsat komentář