TÉMA: Holocaust

Dětská literatura

Červená stuha

Tři příběhy vyprávějící o tom, jaké to bylo být za druhé světové války malým dítětem v terezínském ghettu, se zakládají na skutečných událostech. Autorka byla tehdy nejmladším dítětem velké rodiny a nepoznala jiný život než v ghettu.

Říkali mi Leni

Křehké a působivé vyprávění malé Leni Freiwald z městečka Herrnstadt v Německu získalo po svém prvním vydání popularitu mezi našimi čtenáři a uznání i v zahraničí. Knížka vyšla mimo jiné také v Německu, USA, Velké Británii i Japonsku a patří do pokladnice české literatury pro děti. Nové vydání vycházi s ilustracemi japonské ilustrátorky Iku Dekune, které jsou stejně křehké a současně silné jako Lenin příběh.

Ostrov v ptačí ulici

Jako Robinson Crusoe na opuštěném ostrově přežívá židovský chlapec s nesmírnou odvahou a vynalézavostí v polorozbořeném domě v opuštěné čtvrti varšavského ghetta. Obyvatelé čtvrti byli odvedeni a zanechali po sobě téměř veškerý svůj majetek. Zničený dům se nachází u zdi oddělující ghetto od zbytku města. Větracím otvorem může Alex ze svého úkrytu sledovat, co se děje ve čtvrti vně ghetta. Má za úkol počkat v troskách na tatínka, který mu slíbil, že se za několik dnů vrátí. Dny se však mění v týdny a týdny v měsíce…

Komiksy

Maus

První souborné vydání obou dvou dílů knihy v jednom vázaném svazku. Maus je děsivým – a současně hodnotně umělecky ztvárněným – zobrazením holocaustu, které oslovilo miliony čtenářů po celém světě. Místo lidí vystupují v příběhu myši a jiná zvířata – odtud název knihy. Maus je jedním z vrcholných děl moderní světové literatury, která se snaží přispět k tomu, aby lidé nezapomněli na to, co znamenal nacismus.

Dítě s hvězdičkou

Píše se rok 1942 a Duňa má dojem, že válka skončila. Tatínek se vrátil domů, a i když Francie vlastně prohrála, všechno vypadá docela dobře. Ale jen do té doby, než otec přijde domů s tím, že budou všichni muset nosit na kabátě „šerifskou“ hvězdu. Rázem je Duňa – a s ní všichni židovští kamarádi – ve škole terčem posměchu a opovržení. O tom i o všem, co následovalo, když si pro ně jednou v noci přišla policie a odvezla jí rodiče, údajně na práci do Německa, teď Duňa po letech vypráví své malé vnučce.

Beletrie

Zlodějka knih

Světový bestseller pro mladé i dospělé čtenáře. Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou: má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.

Schindlerův seznam

Strhující a proslulé románové zpracování osudů Oskara Schindlera – bezohledného kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“. Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Steven Spielberg použil motivy románu pro natočení slavného stejnojmenného filmu.

Chlapec na dřevěné bedně

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců.

Osvětimská knihovnice

Osvětim-Březinka – zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.

Colette

Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítaná mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí.

Loutkář z ghetta

I v nejtěžších chvílích lidského života musí existovat naděje. A někdy se tato naděje vtělí do malého kluka, který je vyzbrojen loutkami… Varšava 1939. Mika žije s rodinou v ghettu. Když zemře jeho dědeček Jakob, zdědí vnuk tajemný kabát, ve kterém objeví loutku. Vyrobil ji děda, stejně jako loutky krokodýla, krále a šaška. Mika začne loutky sám vyrábět, hrát pro obyvatele ghetta a vytvářet v čase strachu a klíčící beznaděje okamžiky radosti a zapomnění na děsivou válku. Jednoho dne chlapce nachytá německý voják Max. Pokud se chce Mika zachránit, musí hrát i pro Němce.

Kořeny zla

Táborový lékař Erich Wagner vypadal docela příjemně. Na staré černobílé fotografii, která ho zabírala celého, se usmíval, měl skoro holou hlavu, brýle s želvovinovými obroučkami a dělal dojem inteligentního muže. Na konci války ho zajali Američané, v roce 1948 uprchl a potom žil v Bavorsku pod falešným jménem až do roku 1962, kdy spáchal sebevraždu. Opožděné výčitky svědomí, strach z toho, že ho znovu zatknou, nemoc? Nebyly tu uvedeny žádné podrobnosti.

Audioknihy

CD Deník Anny Frankové

Četba z deníku, který se stal symbolem utrpení Židů za 2. světové války. Čte Věra Slunéčková.

Memoáry

Přátelství navzdory Hitlerovi

Životní cesta mnoha tisíců židovských rodin z Československa skončila za druhé světové války. Stále ale existuje řada příběhů, které pokračují do současnosti. Někteří židé stihli opustit republiku ještě před vypuknutím války, jiní se úspěšně skrývali. Několika stům dětem pomohl Sir Nicolas Winton dostat se z Československa do Velké Británie. Nyní se ukazuje, že existovala i „dánská cesta“, díky níž se podařilo skupině asi 80 dětí na podzim roku 1939 uniknout z tehdejšího Protektorátu. Jaké byly jejich osudy, to vypátrala právě autorka knihy Judita Matyášová.

Děti Antonína Kaliny

Žil v Pekle, ale nepřestával věřit v Život. Šest let, den co den, se díval do tváře Smrti. Její blízkost dovedl zaplašit. Osobní statečností. Vůlí. Vírou. Přesvědčením. Jmenoval se – Antonín Kalina. A byl z Třebíče. V nelidských podmínkách koncentračního tábora Buchenwald se mu podařilo něco, co nelze nazvat jinak než zázrakem. Zachránil před Smrtí tisícovku dětí. Nejmladšímu byly tři roky. Nejstaršímu sotva osmnáct. Záchranná akce, která v dějinách druhé světové války neměla obdoby.

Dva prstýnky

Millie Werberová před svými blízkými celý život tajila, co prožila za druhé světové války, jaké prodělala utrpení i jak v těch nejtemnějších dnech našla svou lásku. V roce 1942, kdy už žila v ghettu, se jako šestnáctiletá dívka vdala za svou velkou lásku Henieka. Jistou dobu se jim dařilo vyhýbat transportům do Osvětimi, i když hladový život v ghettu a nucené práce ve strojírenské továrně byly vyčerpávající. Nakonec ale došlo k drastickým událostem – židovskému spiknutí, kterého se účastnil i Heniek a další členové dívčiny rodiny. Kdosi však spiklence prozradil a všechny čekal koncentrační tábor Osvětim.

Čtyři kousky chleba

Po dlouhých letech mlčení se Magda rozhodla promluvit a předat dalším generacím kruté svědectví. Tato žena, která se narodila na pomezí Maďarska a Slovenska v obci Záhony, od mládí na vlastní kůži zažívala nenávistný antisemitismus. V roce 1944 je rodina deportována do Osvětimi. Matka a sestra jdou rovnou do plynu, Magda je „ušetřena“… Hlad žízeň, nemoci, špína, vši, každodenní umírání a zejména neskutečné ponížení a degradace lidské bytosti, to vše na ní zanechá nesmazatelné stopy.

Treblinka, slovo jako z dětské říkanky

Dnes již klasické dílo memoárové literatury. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). Pro čtenáře jsou tyto paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě.

Historie

Tábor smrti Osvětim

Koncentrační tábor Osvětim-Birkenau je místo největší masové vraždy v historii. V jeho plynových komorách přišlo o život přes milion osob, hlavně židovských mužů, ale i žen a dětí. Nespočet dalších lidí zde zemřelo na následky nemocí a vyhladovění. Kniha Tábor smrti Osvětim je mrazivou skicou vykreslující toto hrůzné zařízení. Zhruba 250 fotografií opatřených podrobnými popisky a doprovodným textem nám přibližuje, jak se Osvětim z brutálního pracovního tábora na počátku války postupně vyvinula doslova v továrnu na smrt.

Promluvili o zlu

Proč v současné době narůstá zájem o paměť, vzpomínky a vyprávění očitých svědků historických událostí? Lidé se vydávají na místa paměti, pátrají ve velkém po osudech svých předků. Čím je nárůst obliby fenoménu historické paměti způsoben? Autor v knize Promluvili o zlu předkládá zamyšlení nad vzájemným vztahem dějin a paměti. Práce však není jen teoretickou úvahou, ale také nevšední interpretací vzpomínek přeživších holocaustu.

Svědkové z továrny na smrt

Členové zvláštního židovského oddílu, známého jako „sonderkommando“, byli jedinými očitými svědky masového vraždění ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Brzezinka. Nikdo jiný, kromě pachatelů samotných, nesměl vědět, co se v osvětimské továrně na smrt odehrává.

Muž, který pronikl do Osvětimi

Pravdivý příběh britského vojáka, který dobrovolně vstoupil do Buna-Monowitzu, koncentračního tábora známého jako Osvětim III. V létě 1944 byl Denis Avey držen jako válečný zajatec v pracovním táboře E715, nacházejícím se vedle Osvětimi III. Slyšel o krutém zacházení s tamějšími vězni a rozhodl se, že na vlastní oči zjistí vše, co bude moci. Naplánoval, že si vymění místo s jedním vězněm, a potají pronikl do židovské části tábora.

Autorka: Ema Krhovská

Zdroj obrázku: CC Andrea & Stefan

Sdílet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *