Proč číst detektivky Joa Nesbøho

Harry Hole


Kateřina P. se přiznala, že ji nad knihou napadlo, že je možná na starší, otlučené, drsné a asociální alkoholiky, ale v praxi to prý raději ověřovat nebude. A Kateřina S. dodává: “Zaujala mě postava Harryho Holea, protože je to naprosto nedetektivní detektiv!”

Poutavé příběhy

Mahulenu prý dokonce naučily “znovu číst detektivky.” Rozhodně souhlasíme s tvrzením Marcely Š.: “Nesbø dokáže vytvořit nutnost číst dál a nepouštět. Je jako pitbull, který se zakousne a nepustí, a pochybuju, že by mi pomohl kýbl studené vody :),” a taky s Luckou B., podle které je nejlepší “pocit, kdy se bojím a nechci číst dál, zároveň ale nutně potřebuju vědět, co se stane na další stránce a nemůžu přestat se čtením.”

Autorův styl

Jitka Z. jej popsala jako: “Věcnost. Působivost. Nemnoho slov pro popsání tak vzrušujících událostí.” Podle Martina H. je nejlepší “kličkování v ději,” Kateřina H. ho shrnula jednoduše jako “napínavý.” Veronika H. popsala častou zkušenost, kdy “se poměrně dlouho nemohu tzv. začíst a pak najednou cosi secvakne a já se nemůžu odtrhnout.” Podle Katky P. jsou Nesbøho knihy “jako drogy, když si přečtete jednu, nedokážete ignorovat další vycházející. A nestačí Vám si je jen půjčit, toužíte je vlastnit.”

A Markéta H. na knihách miluje všechno: “Alkoholismus hlavního hrdiny, nesrozumitelná jména dalších postav, zamotanost děje, cizí prostředí, přemíra gradovaného napětí, nereálné souhry náhod, důraz na kalkul a racionalitu…a hlavně fakt, že i přesto, či spíš právě proto, si Nesba člověk zamiluje a ponoří se do hlubin hrdinovy duše víc než hledač podmořských pokladů na potopeném Titaniku! Klobouk dolů, pane mistr!”

PS: Monika H. vzkazuje: “Tusen takk, Jo!”

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *