Děti z ústeckého Mediálního tábora si na konci svého pobytu v praxi vyzkoušely to, čemu se během táborového týdne přiučily. Celý týden se setkávaly se zajímavými hosty a seznamovaly se s tím, jak vypadá práce žurnalisty, kameramana či rozhlasového redaktora. Nakonec se rozhodly, že zpovídají dva autory původních českých knížek.
Prvním z nich byl Jaroslav Němeček, průkopník českého komiksu a autor legendárního Čtyřlístku.
Která postava vznikla jako první?
První vznikla Fifinka, protože dámy mají vždy přednost. Druhý Bobík a Pinďa a jako třetí a trochu složitěji jsme vymysleli Myšpulína.
Proč zrovna tato čtyři zvířátka?
Jsou to první zvířátka, která nás napadla. Když si děti kreslí, obvykle kreslí tato čtyři zvířátka, jsou dětem blízká… Mezi námi, kdybych uměl kreslit Rychlé šípy, kreslil bych je.
Kde čerpáte inspiraci pro své příběhy?
Inspirace přichází ze života, všechno jsem to zažil. Když nám jednou někdo před domem ukradl automobil, zakrátko se totéž stalo i našim čtyřem hrdinům.
Co je na tvorbě příběhů nejtěžší?
Já bych řekl, že to nejtěžší je vymyslet příběh a napsat scénář. Teprve na základě scénáře kreslím obrázky.
Jak vznikla jména postav?
Nejdříve jsem figurky nakreslil, pak už to bylo jasné a vyplynulo to samo. Bobík je prasátko, které prostě vypadá, jako Bobík, Pinďa je sportovec a současně strašpytel, proto Pinďa. Fifinka je krásný pejsek, takže Fifinka a nakonec Myšpulín, ten se jmenuje podle stromu Myšpule, který má ve své paměti moje manželka z dětství.
Druhým dotazovaným autorem byl Martin Velíšek, výtvarník, knižní ilustrátor a spisovatel. Jeho kniha Můj stát je také komiksovým příběhem. V něm dvojice dětí originálním a poutavým způsobem seznamuje mladé čtenáře s českými národními symboly.
Proč zrovna toto téma na dětskou knížku?
Státní symboly jsou něco, co by měl každý znát. Pokud člověk nezná minulost a neví z čeho vychází, o to je člověk chudší a může se cítit sám.
Proč jste se rozhodl, že Váš příběh bude provázet holka a kluk?
Protože to je knížka pro děti, tak by knížkou měly provázet nějaké děti. A protože pocházím z dvojčat – kluk a holka, napadlo mě to zřejmě i proto. Byli jsme si se sestrou velmi podobní, chodili jsme stejně oblékaní, nosím to v podvědomí.
Proč jste si svou knihu neilustroval sám?
Rozhodl jsem se, že knížku napíšu a mám hodně dobrého kamaráda, Milana Starého, a ten mi mou knihu ilustroval. Věděl jsem předem, že ji ilustrovat nebudu, ale když jsem ji psal, kreslil jsem si, jak by měly ilustrace vypadat. Milana Starého mé obrázky často inspirovaly.
Co Vás vedlo k tomu, že jste začal psát?
Ilustroval jsem snad na patnáct knih, vždycky jsem měl při ilustrování chuť psát a tak jsem se rozhodl, že knihu napíšu.
Máte doma také malého novináře? Více informací o Mediálním táboře najdete zde.
Napsat komentář