Život občas potřebuje mapu…

Freia, Nathaniel a Harum – tři duše, které prožívají těžké chvíle ve městě, kde to žije – v New Yorku. Freia žije z publicity a svých followerů jako zářící hvězdička, Harun se chystá utéct z domova, protože se nedokáže postavit své rodině a Nathaniel sem přijíždí, aby se vyrovnal s rodinou tragédií. Neznají se, nikdy se nepotkali. Ale v jeden jediný krátký okamžik se jejich cesty protnou v Central parku. A  zažijí den, který jim možná změní celý život.

Každý teenager má své strachy. Ať je to nedostatek popularity a lásky  jako v případě Freiy, strach z budoucnosti a ztráty vlastního já jako u Haruna nebo vyrovnání se s těžkými životními ranami jako Nathaniel. Těžko hledat slova útěchy ve chvíli, kdy ztrácí půdu pod nohama a připadají si ztracení. Když ale najdou jeden druhého, vypadá to, jako by to tak mělo být od začátku. A i když je mezi nimi mnoho nevysloveného, rozumí si tak jako s nikým jiným.

New York je město snů, kde nic není nemožné. Takže když se setkají tihle tři, vypadá to jako běžná situace, která se stává naprosto běžně. A přitom vůbec ne. Výjimečné vztahy vznikají ve zcela unikátních chvílích a Gayle Formanová si s tím umí jako vždy perfektně poradit. Děj knihy Nevím, kudy kam zajímavě „rozbila“ záblesky z minulosti, které čtenáři pomohou k poskládání skládačky. I když jde o tři retrospektivy, není to zmatené ani nudné. Naopak jde o svižný příběh plný emocí a tajných citů. Ty vykresluje tak hluboce a přesvědčeně, že obměkčí i toho nejskeptičtějšího čtenáře (i když pochybuju, že by po knize někdo takový sáhl).

Knize Nevím, kudy kam překvapivě chybí „vata“. I když se odehrává v New Yorku, moc se o něm nedozvíte. Jde opravdu jen o postavy a jejich vnitřní svět, který se pomalu dere na povrch. Nechybí jí láska, strach, deziluze a paradoxní ochromující samota – když jste smutní, jste prostě sami. Autorka tam vyšvihla vše, co od YA čekáte a přihodila hodně dalšího. Reflexi v ní mohou hledat všichni. Ať už teenageři, kteří mají sami problém, tak i rodiče, co třeba neví, jak ke svým dětem přistupovat.

Jazyk je uvěřitelný, bez přehánění a příkras. To samé platí i pro emoce a strachy. Jako by si svůj příběh postavy napsaly samy. Jejich charaktery jsou hluboké a dobře vypracované. Pokud jste beznadějní romantici, budete jim fandit do morku kostí. Možná je příběh sám o sobě neuvěřitelný a v životě to takhle nefunguje. Ale mohlo by, proč ne?

Za mě velmi vydařená YA kniha, které může pohladit po duši. Čte se dobře, děj odsýpá a postavám jsem fandila jako divá. Nejsem úplně ročník, pro kterého by byla určená. I tak ale dokážu ocenit přístup autorky, i to, jak se s tím vším poprala. Klobouk dolů. 

Autorka: Tereza Bártová

Sdílet

Napsat komentář