Stěží by tyto řádky četl někdo, kdo nezná Formanova Amadea. Uhrančivé filmové dílo získává nové a nové diváky, i díky možnosti film vidět při speciálních příležitostech v kině, nebo díky vydávání na DVD a teď i na Blu-Ray discích. Miloš Forman se po emigraci do USA přednostně věnoval látkám spojeným s tamější společností, Amadeus sice vypráví o rakouském klasicistním skladateli Mozartovi, současně v sobě nese prvek amerického snu. Silný příběh o géniovi, který naráží na překážky, jež si vytváří do značné míry i on sám, vstřebal hned několik atraktivních ingrediencí. Máme zde romanci, nenávist, bujarou hravost, střet s mocí/vrchností, mezigenerační pnutí, stejně jako neutuchající potřebu po seberealizaci a svobodě. A k tomu všemu lze připočíst i humor a rafinovanou dávku sebeironie. Amadeus nabízí to nejlepší, co si lze od hollywoodské biografie přát, díky Formanovi a jeho týmu však vyzařuje i energii, která se v něm mohla objevit jen díky překročení stínu daného žánru.
Svou roli sehrála strategie Miloše Formana, který se nezaměřuje u adaptací zvolených látek na věrné přenesení či jejich intepretaci, nýbrž adaptuje své dojmy z nich, u Amadea navíc k Formanovým pocitům připojme i perspektivu, skrze kterou se na život Mozarta nahlíží. Veškeré informace získáváme se zabarvením závistí pohlceného skladatele Salieriho. Nachází se zde průměrnost versus genialita. Poslušnost versus spontánní hravost. Salieri se dovolával Boha, aby jej v sobě zničil. Obraz Mozarta, který vzniká při jeho zpovědi (?), touto vypravěčskou perspektivou nabývá na napětí. A to nejen proto, že se vedou dohady, zda náhodou Salieri nesehrál nějakou roli při Mozartově smrti.
Vyprávění o Mozartovi se mistrně mísí/doplňuje s jeho hudbou. Ta má své podstatné místo, v žádném případě ale neoslabuje filmovost projektu. Forman si ji bere pouze jako pomocníka, nikoliv jako stavební kámen díla. Těžiště stojí v konfrontaci Salieriho a Mozarta, i proto scéna tvoření requiem představuje filmový vrchol (nejen tohoto filmu). Dva archetypální souputníci si jsou blízko, najednou spolu hovoří – ale pomocí hudebních tónů. Rodící se Requiem zhmotňuje odcházení života, stejně jako příchod usmíření.
Lze vyjmenovávat další a další příklady – třeba ten o opeře Don Giovanni, kdy dochází k napojení na strach z otce, na soupeření s jeho autoritou, která zosobňuje absenci svobodné vůle. Nebo když pomocí hry Mozart opakovaně dehonestuje Salieriho.
Obdobnou funkci má líčení a kostýmy. Pištěkův cit pro promluvu skrze výběr látky, barev i ustrojení napomáhá k dořečení toho, co by jinak musel scenárista řešit dialogy či režisér popisnými záběry. Šaty a pohyb v nich charakterizuje povahy, odkrývá momentální nálady, stejně jako absorbuje smutek či obavy.
Výčtem dokonalostí by bylo možné pokračovat. Už nyní je však pro mě snadné přiznat, že žádnou vadu na Amadeově kráse nenecházím. A to ani po desátém zhlédnutí. Naopak nyní s režisérskou verzí a vydáním na Blu-Ray si můžu Formanovo veledílo vychutnat ještě intenzivněji. A už o něm více nemluvit a raději jej prožívat.
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář