Procházet si filmografii syna známého (mimochodem českého rodáka) Ivana Reitmana hraničí s neochvějnou jistotou, že každý z filmů se vám bude líbit. Zvláště, máte-li rádi humor, inteligentní, spíše decentní, do značné míry postavený na tu více, tu méně osobitých charakterech a vašich sympatiích k nim. Jeden z největších skvostů, Juno, kultivovaně posouvá teenagerskou komedii do míst, kde vám z herců a režiséra není stydno, a předznamenává další krůčky, u kterých Reitman coby režisér dospívá ve výběru komornějších témat a také dospělejších postav. Jako by každý z filmů zachytával křehké okamžiky dospívání, stárnutí, ohlédnutí do míst, která by měla hrdinům pomoci při aktuálních situacích a rozhodování.
Nejinak je tomu i v Prodlouženém víkendu. I zde sehrává velmi důležitou funkci okamžik zakotvený v období, kdy jeden z páru je dospělejší a druhý stále nezodpovědný. Tentokrát to však končí tragicky a otisk tragédie doprovází jednu ze tří hlavních postav, Franka, den co den a brání mu se znovu nadechnout života. To se mu přesto podaří. Při útěku z vězení totiž pozná rukojmí, rozvedenou Adele a jejího syna. Jejich setkání v sobě ale nese stále stín a jen velmi mlhavou, spíše vytouženou než reálnou, budoucnost.
S hledáním důvodů, proč si oblíbit nejnovější počin Jasona Reitmana, nebude třeba mnoho pomáhat. Coby režisér má totiž schopnost vybírat herce, kteří svou typologií s postavami souzní, mimoto jsou ale také velmi talentovaní a dokáží tak vyhovět scénáři, v němž Reitman neplýtval dialogy. Tím, že Prodloužený víkend využívá jen velmi omezeného prostředí a počtu postav, máme možnost nahlédnout blíže a jaksi nerušeně do rodícího se přátelství a lásky. Postarší domek, poněkud uvnitř neuklizený, neuspořádaný a rozervaný, začíná nabývat na kráse. Ne snad, že by se v něm tolik začalo uklízet, byť Frank vezme do rukou nářadí a opravuje, co se dá, jen aby zapomněl na svou minulost, ale světlo, které jde okny, dopadá na mnohem usměvavější tváře. Třináctiletý Henry na chvíli získává skutečného otce, Adele oporu a Frank pocit, že minulost překrývá tady a teď, kdy má kolem sebe rodinu a v sobě svobodu.
Prodloužený víkend absorboval do sebe řadu zkušených lidí, ostatně do jejich práce proniknete skrze povedený (byť ne nijak nadstandardní) dokument obsažený v bonusech. Ze všeho nejcennějším je ale ve své nenápadnosti. Skromnosti a tichosti, kterou v sobě má. Ať už díky stylu, tak nerozmáchlým scenáristickým gestům. Ve výsledku tak může mnohem více potěšit a zahřát, dojmout i pobavit.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář