Válka není to jediné, čeho byste se měli bát

Luxor20. 6. 2014Žádné komentáře0357

Mary Shelley Black je docela obyčejná dívka. Tedy až na to, že se jmenuje po autorce, která přivedla na svět nepochopené monstrum, jejího otce zavřeli za velezradu, maminku má po smrti a jak to tak vypadá, jediný přítel, jakého kdy měla a do něhož je nejspíš i zamilovaná, se rozhodl narukovat a bojovat za svou zemi. Jo, život není peříčko. Obzvlášť, když celou zemi neděsí jen hrůza války, ale také nebezpečná španělská chřipka. Nemoc si nevybírá, a tak se může stát, že se jí nevyhne ani Mary.

Ruku v ruce s hrůzou ze smrti – ať už na frontě nebo doma v posteli – přichází i něco nového. Zoufalí lidé se v zoufalých situacích přiklánějí k lecčemu. Zničené matky se chtějí ještě naposledy rozloučit se svými mrtvými syny, manželky, sestry, bratři zase touží dát poslední sbohem svým blízkým. O slovo se hlásí různí šarlatáni, kteří tvrdí, že je dokážou se zemřelými spojit, jiní dokonce za jistou úplatu dodají i fotku se siluetou. Duchové. Existují anebo ne?

Mary tomu odmítá uvěřit. Ví, že Stephen mluvil o nekalých praktikách svého bratra pravdu. Jen netuší, jak to dokázat. Bez Stephena se cítí prázdná a jedinou útěchou jí jsou vzpomínky a staré dopisy. Jenže když její dlouholetý přítel za mořem zemře, ztratí Mary chuť do života. Vše se ovšem nakonec vyvine úplně jinak, než by očekávala. Po zásahu bleskem totiž získá jistou schopnost – vidí duše zemřelých. A to je teprve začátek…

Ačkoliv se kniha dějově odehrává během první světové války v San Diegu, díky spirituálním seancím a celkovému nádechu si připadáte, jako byste byli spíš ve viktoriánské Anglii. Autorka si nebere servítky a tamní dobu popisuje s gustem sobě vlastním. Kniha tak působí pořádně pochmurně, depresivně a skrz naskrz smutně. Není se ale čemu divit, téma není zrovna dvakrát veselé, takže se může stát, že vám pořádně rozvíří emoce a ukápne vám více než jen jedna slza.

Hlavní hrdinka je na svou dobu poměrně pokroková, což se mi hodně líbilo. Sice mi tu a tam brnkala na nervy, ale vzhledem k situaci se ani není čemu divit. Z větší části mi jí bylo hlavně líto, protože už od začátku je člověku docela jasné, jak to asi může skončit. Autorka si se svými postavami krásně hraje. Splétá a rozplétá tajemství, odhaluje krutost doby a tlačí na tu správnou strunu.

Kniha rozhodně potěší všechny milovníky válečných příběhů, nadpřirozena, detektivních záhad, ale i lehké romance. Velké plus dávám knize i za to, jak úžasně je vytištěná a svázaná. V textu totiž u některých kapitol najdete dobové fotografie či dokonce černé stránky s bílým písmem na samotném konci. Celá vazba tak působí pěkně hororově a je radost na ni pohledět.

Cat Winters se narodila a vyrostla v jižní Kalifornii, nedaleko Disneylandu, což nejspíš vysvětluje její slabost pro strašidelné zámky, starodávnou minulost a fantaskní země. Vystudovala Angličtinu a drama a později pracovala v knižním nakladatelství. Její knižní prvotina, Ve stínu černých ptáků, byla jmenována nejlepší knihou School Library Journal pro rok 2013, v roce 2014 vyhrála Oregon Spirit Book a byla také v roce 2013 nominována na cenu Brama Stokera, či v roce 2014 na cenu Morrise. Žije v Portlandu spolu se svým manželem a dvěma dětmi.