Nutno hned z kraje přiznat, že David O. Russel nepředstavuje takovou filmařskou personu jako Martin Scorsese, a tak jeho filmu schází nejen lehkost (a nejde pouze o určitou míru sebeironie), ale také švih, kdy při sledování máte pocit jako při jízdě na horské dráze. Snad proto se nesetkává Špinavý trik s takovými ovacemi a vyšel z oscarového klání naprázdno. Bylo by ale nespravedlivé zůstat pouze u porovnávání a nevěnovat se Russelovu filmu samostatně.
Určitý handicap Špinavého triku představuje přílišné pohroužení do problematiky finančních podvodů, skrytých a velmi složitě pojmenovatelných praktik, kde bez opory vysvětlivek i dobového a odborného kontextu dost dlouhou dobu plavete coby divák na ledové kře. Postavy osnují plány, padají do pastí, nebo se jim dokáží vyhnout, podezírají i obviňují se z toho či onoho, přičemž my zůstáváme stále mimo hru. Pouze můžeme sledovat a zachytávat se drobných nití. Film bude proto dávat větší smysl při opakovaném zhlédnutí. A pokud by se vám do něj nechtělo, vězte, že i tak pojmenovaný handicap nemusí filmu podrazit nohy.
Proč? Protože režisér vsadil na herecký ansámbl a na charismata jednotlivých představitelů, aby vás přitahoval a udržoval v pozornosti. A to se mu nadstandardně daří. Ústřední pětice, která je i na přebalu filmu, má co nabídnout. Jde o velmi vydařený mix pošetilosti a ješitnosti, touhy mít rád a slabosti snadno začít žárlit a nenávidět. Jde o koktejl takové dávky povah a emocí, že 140 minutový film si s nimi hravě vystačí. A to i přesto, že si k hrdinům budete chvíli hledat cestu, protože mají rádi svá tajemství a emoce začnou vybublávat (zcela pochopitelně) zejména až s ubývající jistotou a sílící obavou o vydařený konec akce, o které úmyslně nic nepíši, abych se vyhnul spoilerům.
Podezírám Davida O. Russela, že si nejprve vytvořil na nástěnce sadu lidských slabostí a potřeb a ty divácky nejpoutavější rozhodil mezi pět svých postav. A obdobně pracoval s fotografiemi dobových lokalit, obleků a songů. Jeho film pak pro někoho může působit jako dort pejska a kočičky, pro jiného jako hračka, s níž se dá dobře zabavit. Zábava by to však mohla být mnohem větší, kdyby se Russel nebránil odlehčit film o momenty, které napomáhaly již zmíněnému Vlku z Wall Street nebrat se tak vážně a tak trochu i vytvářely alibi vyznění, že film obhajuje zloducha. Co Špinavý trik nevrhá do míst zachmuřeného dramatu jsou jednak písně, pak občasně probleskující chuť režiséra pokochat se svými herci v nablýskaných retro oblecích. Naštěstí se vyhýbá nějakému mravokárnému ponaučení, takže nás na oné ledové kře udrží bez ztráty zdraví. A je jen na nás, zda nám nebude vadit sledovat pět de facto gaunerů, kteří se bojí o svůj zevnějšek, ale ne o čistotu na svých rukách…
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář