Trošku krvavé, stále hravé bludiště

Pokusit se alespoň trochu zachytit to, oč kráčí nejen v celé sérii, ale samotném třetím díle, by nyní hraničilo s destruktivním chováním. Nerad bych totiž ubíral potenciálním čtenářům na zážitcích – a lze předpokládat, že mezi vámi jsou i tací, kteří se Mezi řádky doposud nevnořili. Pak vězte, že jestliže by vás čirou náhodou první svazek, nebo přinejmenším tedy jeho první třetina, příliš nebavila, vše se v dobré obrátí. Ehm, tedy v dobré možná není nejvhodnějším slůvkem – s ohledem na vývoj děje, kdy ústřední postava rozhodně nemá na růžích ustláno a nelze rozhodně ani v nejmenším předvídat, zda některá jiná se nedočká (brutální) smrti.

Mike Careymu totiž bezpochyby musíme přičíst k dobru už jen to, že umí vyprávět příběh, jenž se svým prvoplánovým obalem zdá být jakousi variací na Harryho Pottera (a svět kolem něj), v dalších a dalších rovinách však začne zpochybňovat veškeré jistoty. Mezi řádky, a zejména to nyní platí o aktuálním dílu s podtitulem Když zaklepe mrtvý, překvapuje takřka v každé druhé straně. Jenže ani v bodech zvratu se Carey nehodlá spokojit s účelovou hrou na překvapení. Jeho překážky a události, které vyvolají, se ukazují ve světle nových dílů být promyšlenější a promyšlenější. Mezi řádky totiž fungují výtečně nejen jako komiks se svým napínavým příběhem o hrdinovi, jenž se (pravděpodobně) stal předobrazem slavné knižní série o mladém kouzelníkovi, ale také jako postmoderní hra na vyprávění takových příběhů, na jejich čtení (a fanouškovský svět), jako labyrint, který nás vtahuje do osidel fikčních světů, nápadů, myšlenek, citátů, jiných příběhů, které vzájemně se ovlivňují a mohou mít i zcela jiný účel, než pouze lidi bavit a zaujmout.

Když zaklepe mrtvý zase o kousek graduje – autor se nevyhýbá i drsným scénám, stále však podstatnou roli sehrávají postavy jako takové. Tommy Taylor, zkraje spíše notně nesympatický hlavní hrdina, se díky roztočenému kolu osudu dostává do čím dál tím více nezáviděníhodných situací. Ne snad, že by ve třetím dílu byl kdovíjaký sympaťák, Carey si očividně utváří dostatek prostoru pro další zvraty, přesto už s Tommym dokážeme více soucítit/rozumět jeho konání – a přát mu, aby pokud možno do dalšího komiksového okna vystoupil celý. A živý.

Jestliže i předchozí dva svazky si do svého závěru zakomponovaly bonusové strany/příběhy, byla by škoda, kdyby třetí kniha konala jinak. Tentokrát zde najdeme Mnoho životů Lizzie Hexamové. Vyberte, co bude dál!®. Rozpracování velmi zajímavého charakteru Lizzie, originálně uchopené tak, abyste se při čtení mohli mnohem aktivněji podílet na tom, kudy se její příběh bude ubírat.

Zkrátka a dobře, vypravěčsky mají Mezi řádky stále velký náskok před vším žánrově podobným, co nyní na trhu s komiksy najdeme, byť není neadekvátní se na Careyho vypravěčství podívat i kritičtěji. Jeho podvratný humor a literární hříčky mohou mít za následek, že na sebe začnou strhávat větší pozornost než zápletka a postavy jako takové.

Výtvarná kvalita kresby Petera Grosse sice nijak moc nevyniká, svou jednoduchostí spíše dává větší prostor pro naši fantazii a pro to, abychom příběh dokázali „pobrat“.

V závěru je třeba jen doufat, že Mike Carey má své dílo opravdu pevně v rukou a že zná ze svého labyrintu i cestu ven.

Hodnocení: 85 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *