Dalším zajímavým prvkem románu je racionalismus hlavní hrdinky. Vnitřní monolog střídající popisné či dialogické pasáže dokáže čtenáři s argumentační precizností vysvětlit, proč je vztah s násilníkem v tu či onu situaci výhodnější, než rozchod a následná samota. Čtenář tak pochopí, jak je možné, že ženy tráví svůj život po boku násilníků prakticky dobrovolně a připustí si obtížnou otázku, jak by se v dané chvíli zachoval on sám. Odpověď pak často nebývá zcela jednoznačná.
Při čtení knihy je třeba vžít se do optiky hrdinky. Řada situací je tak průhledných, že čtenář má chuť zakřičet a vytrhnout Alici z jejího falešného snu. Strhnout jí ty pitomé růžové brýle, než bude pozdě. Ale opět je třeba vzít v potaz, že zatímco čtenář přistupuje k Patrikovi apriorně jako k podvodníkovi (protože ví, o čem kniha bude), příběhová Alice odkrývá Patrikovy lži a podvody postupně a náhodně, přičemž z mnoha z nich se Patrik svou výřečností obratně vykroutí.
Neoddiskutovatelným plusem je fakt, že kniha je založena na skutečné události, má tedy i svůj silný společenský a apelativní rozměr. Kniha zkrátka popisuje vše temné a skryté, co se odehrává za zataženými žaluziemi našich sousedů, aniž bychom něco tušili.
Negativa knihy se nakonec točí výhradně kolem formy. Pomineme-li poněkud zastaralou grafiku, celkový dojem ruší relativně velké množství překlepů a chyb a publikace tak působí dojmem, že neprošla korekturou. Tento detail však nemůže zastřít skutečnost, že Rok Patrika patří mezi silný nadprůměr ve svém žánru.
Hodnocení: 90%
Autor: Filip Šimeček
