Ve státě Trimu, území, kde jsou démoni a chapadlovití krakatoni volně pobíhající okolo vesnic na denním pořádku, to vře. Poté, co bylo velkoměsto Přístav stínů nenávratně a do posledního človíčka zničeno, zůstává vražedné napětí mezi dvěma zbývajícími Magelordy – Salazarem, krutým a tyranským vládcem přístavního města Dorminie, a Bílou Paní, skrývající se panovnicí na první pohled bezvadné Thelassy. Mezi oběma městy se pomalu ale jistě schyluje k válce…
Na pozadí těchto událostí vystupují příběhy mnoha postav, od namyšleného a arogantního Davara Colea, samozvaného hrdiny, který věří, že je předurčen k Salazarově vraždě, přes beznohého zahořklého čaroděje Eremula, přezdívaného Polomág, dále Barandase, ztrápeného člena elitní dorminijské jednotky Salazarových strážců, až po Brodara Kaynea a Jereka „Vlka“, dva stárnoucí bojovníky z hor, kteří mají možná tuhý kořínek a vzhled zabijáka, ale kdesi v nitru také dobráckou povahu. A to ani zdaleka nejsou všichni. Už tak jste ale mohli poznat, že pokud se do Temného Bratrstva pustíte, můžete čekat horu morálně nejednoznačných charakterů. Není ale na místě strachovat se o nepadnoucí a škrobené útrapy – Luke Scull splnil nelehký úkol a stvořil tak velmi realistické postavy, z nichž vám několik zajisté přiroste k srdci.
Několik – ne všechny.
Ztuhl. Ještě před chvílí měl před sebou tucet mužů. Mužů, kteří měli rodiny, naděje a sny. Teď už nezbylo nic než rozmetané dřevo a několik mrtvol pohupujících se těsně pod hladinou.
Tvář mu rozčísl široký úsměv. (str. 188)
Co si opravdu z každé stránky křičí o obdiv, je autorova představivost, slovní zásoba a um psaní. Ať už je patřičný hrdina na moři, ve vězení nebo s někým právě bojuje, Scull dokáže scénu obratně vygradovat a přitom nezanedbat popis emocí ani atmosféry.
Trochu rušivě může naopak působit až neuvěřitelná temnost všeho, co se v knize stane – ve chvílích, kdy se autor dostal do svého živlu, jsem se mu při čtení mnohdy chtěl ocitnout tváří v tvář, vlepit mu facku a zařvat: „No tak, tohle tam přece vůbec nebylo nutné!“ Pomineme-li však momenty tohoto typu, nezbývá než uznat, že příběh je prostě skvělý a dokonale promyšlený, navíc mu nechybí opravdu výborná konečná řežba.
A když dočtete, nestačíte se divit. Tohle že je prvotina? Otevřené rozuzlení a závěrečné velké dějové zvraty zanechávají obrovský hlad po dalším díle série. Nutno podotknout, že spojeného Temného bratrstva se v prvním díle chystané trilogie zatím nedočkáte – všichni jeho členové prožívají své starosti odděleně nebo jen po malých skupinkách.
Svůj názor neumím lépe vyjádřit, než-li tvrzením, že Temné bratrstvo je jedna z knížek, kterou si žádný fanoušek Abercrombieho, Weekse nebo Martina nesmí nechat ujít a pro ostatní čtenáře rozhodně stojí za zkoušku. Vstupte do Trimu, nesjednocené země bez krále, kde se magie těží z dolů a kde se obloha může zřítit.
Hodnocení: 80 %
Autor: Jáchym Šidlák
K dispozici je i e-kniha.
Napsat komentář