Theo Cray se stále ještě vzpamatovává ze svého setkání s děsivou Šelmou. Z univerzity musel odejít, takže v současné chvíli pracuje na profilování v super tajné společnosti. Že by ale byl šťastný, to se říct nedá. Nakonec je trochu proti své vůli zatažen do nevyřešeného případu ztraceného dítěte. Okolnosti jsou dost pochybné, protože se odehrál v Los Angeles, které se ve zločinech přímo koupe. Navíc ani jeho otec bohužel nepůsobí jako důvěryhodná osoba.
Nebyl by to však náš známý vědec, aby se toho nechytil a nesnažil se najít jehlu v kupce sena. Pomalu vycházejí na světlo různé skutečnosti a hlavně fakt, že malý Chris nebyl jediný, kdo se beze stopy ztratil. Všechny dohromady svádí postava přezdívaná Hračkář. Muž, který je opředen mnoha tajemstvími, a hlavně o něm nejsou žádné důvěryhodné úkazy kromě pár kreseb.
Jenomže co když je tato dětská můra pravdivá a strašidelný Hračkář opravdu unáší děti? Theo se stále víc zapřádá do případu, který visí jen nitkách a pravděpodobnostech. Dochází ale k závěru, že jde možná o víc než „jen“ o sériového vraha. Kam až to celé dojde? A dokáže tentokrát případ vyřešit?
Šelma se vytasila s opravdu šílenou zápletkou. Šlo o thriller s nádechem detektivního pátrání. Co ji ale odlišovalo od jiných knih, je způsob vyprávění. Hračkář je jejím následovníkem (a spoilerů na Šelmu je v něm hodně) v pravém slova smyslu. Andrew Mayne vsadil na podobnou šílenost. Křivka napětí eskaluje někde v druhé třetině, kdy čtenáři skoro nedýchají. Co umí opravdu bravurně je popsat nechutnost, morbidnost a hrůzu naprosto věcně, a tak popisně, že i člověk bez fantazie musí vynaložit dost sil, aby četl stránky bez emocí.
Tentokrát se ještě víc zaměřil na vědeckou stránku věci. Biologii víceméně vyměnil za profilování a popis dalších metod získávání důkazů. Obohacuje tak čtenářovu představu o práci techniků. Zápletka je podobně fantaskní jako v prvním případě. Snad ještě o trochu víc konspirační. Zapojuje do příběhu více proměnných. Tajemný hračkář je dlouhou dobu jen mýtus, dětská povídačka, což mu dodává hororový punc. Má to skvěle rozehrané. Theo ze sebe vydává opravdu maximum. Ale přesto je závěr trochu odfláknutý. Jako by autorovi najednou došlo, že už nemá čas a jednoduše to utne.
Theo Cray je sympatický asociál, kterého se všichni po posledních událostech trochu bojí. I když ví, že má potenciál, jako nikdo jiný. Zmítá se ve výčitkách a nemůže se hnout z místa, což je pochopitelné. A spojení jeho geniálního myšlení spolu s trochu frackovitým chováním je mu trochu na obtíž. Hračkář je proto soupeř, kterého potřebuje (i když je šílená už jen představa, že by se někdo takový vůbec vyskytoval). Jeho postava se vyvíjí, stejně jako se mění jeho představy a ideály. Navíc čelí vlastní zranitelnosti a uvědomuje si možné důsledky svých činů. Je to sice postavička vytržená z běžných představ o detektivech a protichůdných hrdinech, kteří se zmítají v boj i s vlastními démony. Ale má šmrnc, jiný pohled na řešení problémů a stejně tak suchý trochu sarkastický humor, který sedne snad každému.
Za mě příjemné pokračování, i když je závěr trochu uříznutý. Na druhou stranu je lépe uvěřitelný a možná i reálnější než v případě Šelmy. Celkový přístup, vtip a vědomosti mohou směle konkurovat jiným detektivním příběhům, právě proto že vybočuje z „klasiky“. Tím je pro mě velkým obohacením.
Tereza Bártová
Napsat komentář