Strike a Elacotová znovu v akci!

Robin by měla prožívat nejhezčí chvíle života, Cormoran jede dál ve svých zajetých kolejích. Ani jeden není schopen říct, co se v nich opravdu děje. Jejich agentura však vzkvétá, což kvitují oba. Do středu dění se dostává podivně se chovající mladík, který evidentně trpí obsesí a výkyvy chování. Přijde s obviněním, že viděl vraždu dítěte a nikdo mu nevěří. Ačkoliv je Strike od přírody skeptik, s jedním jménem v příběhu se o „případ“ začne zajímat víc, než by mu bylo milé. A shodou okolností se mu nabídne možnost dostat se až na dřeň.

A tak se rozjíždí kolotoč sledování, získávání stop i mlhavých přesvědčení, která jsou vzápětí opět vyvrácena jako lichá. Díky infiltraci do britského parlamentu se ale dostávají na úplně jinou úroveň zločinu. Vydírání, podivné praktiky zpronevěry, chování tamních pracovníků a hlavně stále nejasný motiv. To je však kupodivu pouze začátek. Ve chvíli, kdy dojde k prvnímu hmatatelnému zločinu, se kola osudu začnou roztáčet znovu, a ačkoliv stojí opět na začátku, mají o to silnější motivaci zjistit, jak do sebe jednotlivé dílky zapadají. Protože někde ten klíč být přece musí. Každý vrah udělá chybu. I kdyby jen jednu malinkou.

Dlouho předlouho čekali čtenáři na další díl této série a vyplatilo se počkat. Před sebou mají 720 stran, na kterých autor (pozn. Všichni víme, že jde o J. K. Rowlingovou, ale vzhledem k tomu, že píše pod svým pseudonymem, zachováme ho.) rozehrává další tahy jejich společného příběhu. Není radno čekat nabušenou akci a silné napětí. Pokud jste četli předchozí díly, ale i třeba Prázdné místo, víte, že jde především o sílu a barvité vykreslení slov. I když se některé pasáže zdají nudné a rozjezd celkově trochu pomalý, věřte, že je to záměr, který nese ovoce. Můžete se kochat bohatým jazykem (a skvělým překladem Ladislava Šenkyříka), jež dodává této sérii své nezaměnitelné kouzlo. Ve směsici s britským velmi skrytým humorem, citlivostí i určitou známkou surovosti, si každý najde to svoje nej, proč se do knížky ponoří.

Tentokrát jde víc do hloubky hlavních postav, které ukáže v jejich niternosti, ale nijak vlezle. Upřímně jsem to čekala mnohem „horší“. Hlavní linku to nijak neupozaďuje. Naopak ji skvěle doplňuje, protože nikdo nežije pouze prací, je nutné ukázat postavy jako lidi z masa a kostí, s jejich slabostmi, touhami a pochybnostmi. Není to žádná lovestory, kvůli které byste knížku odložili.

Celá dějová linka se táhne pomalu (aby ne vzhledem k počtu stran), což skvěle vystihuje fakt, že správná detektivní práce chvíli trvá a pečení holubi opravdu nelétají až do pusy. Zápletka sama o sobě je vystavěna skvěle a možných pachatelů je víc, takže můžete směle hádat. Jazyk je květnatý, ale lehce stravitelný. Chybí mu těžkopádnost, což je vzhledem k rozsahu hodně fajn. Možná by mohl být příběh kratší, na druhou stranu se Galbraith opravdu chtěl rozepsat, nejde o zbytečné vyplňování stránek. Všechno má svůj smysl a skrytý podtext. Tak nějak to prostě sedlo.

Za sebe musím říct, že bych si klidně ještě pár stránek dala. I když jsem se na začátku bála, jestli autor čtenáře nepřecenil a nenabídl jim příliš velké sousto. Naopak. Čte se to samo. Galbraith prostě ukazuje, že se dobrá detektivka dá napsat i bez zbytečné krve, zvrácených popisů vražd a mrtvol. A přesto si udrží pozornost a zájem.

Tak klobouk dolů!

(A další díl, prosím.)

Tereza Bártová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *