Sotva dvousetstránková kniha by vám měla zabrat tak půl dopoledne. Ne snad, že by se v ní hovořilo více, než je zdrávo, ale počítejte, že se Skalpy to bude opravdu dlooouuuhý den. Částečně za to může vyjímečně hravé vyprávění Jasona Aarona, kde se sice za dobu tří knih časově posunujeme jen o píď, zato uvnitř děje se nám umožní odskakovat a přeskakovat tam i zpět, mimo i dovnitř svět hlavních postav. Především však Skalpy (a obzvláště nejnovější Mrtvé matky) vyžadují pozornost díky obrazům. R. M. Guéra už tradičně využívá kombinaci tenkých a zvýrazněných linek, objem utváří spíše než stínováním prací s barevnými plochami (za což do značné míry však „může“ Giullia Bruuscová), velmi odvážně mixuje expresivní tahy s uklidněnou statičností objektů v mnohdy až abstraktním prostředí. Ve spojení s emocionálně vypjatými událostmi posouvá kresba Skalpy do výšin, na které ani nelze dohlédnout.
Přitom děj by se dal dostat do jednoho odstavce (ne, nebudu jej opisovat). Komiks se žánrově opírá o western i noir, je funkčně drsný nejen v obraze, ale i jazyce, nevyhýbá se explicitní erotice, stejně jako – a to především – brutálním násilnostem. Jenže vše to Aaron s Guérou natolik odpovědně řadí do kompaktního celku, kde vše má své místo a význam, že jen škarohlíd by operoval s tvrzením, že jsou Skalpy lacině exploatační. Ano, rozhodně si servítky neberou, jenže už právě kvůli zmíněné výtvarnosti a komponování scén představuji umělecký zážitek…
Hodnocení: 100 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář