Vojenská vítězství, která se v poslední třetině války spojeneckým armádám dařilo připisovat, totiž nemalou měrou byla zapříčiněna faktem, že se ve Velké Británii podařilo, aniž by o tom kdokoliv věděl, prolomit tajemství šifrovacího stroje Enigma. Ten pro Třetí říši představoval možná jednu z nejvýznamnějších zbraní. Předávat si informace způsobem, aby nikdo nebyl schopen jejich obsah dešifrovat, znamenalo být vždy minimálně o jeden krok napřed. Není divu, že se na protějším břehu stupňovala snaha o „odzbrojení“. Dešifrovat zprávy měly ty nejvýznamnější mozky země, mimo jiné i matematik Alan Turing. Na první pohled asociální génius, který si ale k nelibosti nadřízených vnukl strategii vytvořit jiný stroj. Protože dle jeho úvah, možná že se s jedním strojem, Enigmou, nemá popasovat člověk, ale právě jeho regulérní protihráč, jiný stroj.

Zdánlivě nereálné jednání však mělo svůj šťastný výsledek. Enigma byla pokořena. Nejde v pravém slova smyslu o spoiler, neboť znáte-li historii, tento významný bod ve vývoji děje vás nepřekvapí. Nicméně je také dost možné, že jste slyšeli pouze o Enigmě, ale nikoliv o jejím prolomení. A už vůbec ne o Turingovi. Vlastně se není čemu moc divit. Britská vláda úspěšně jeho roli (a úkol) zhruba dalšího půlstoletí tajila. A byl zde kromě obav, že by se snad válka opakovala (a s ní i tendence nepřátel Enigmu znovu zapojit do služeb), i další důvod. Turing byl v roce 1952 obžalován za mravnostní delikt. Jakožto (přištižený) homosexuál musel nastoupit na hormonální léčbu. Jeho neveselý konec tak jde do přímého kontrastu s pozitivní úlohou, jakou sehrál v historii Druhé světové války.

Takový příběh nemohl zůstat ležet ladem. Pro zfilmování se více než hodí – a nemůže překvapit, že má i oscarový potenciál. Ten sice proměnil pouze v jednu sošku (za adaptovaný scénář), ale osm nominací, a to i v hlavní kategorii za Nejlepší film, působí jako dostatečně poutavá propagační formulka, abyste snímku věnovali pozornost. Co ovšem překvapí, to je jméno režiséra. Nejenže nejde o Brita, nýbrž Nora, ale navíc filmografie Mortena Tylduma se svými černohumornými žánrovkami (předtím například Lovci hlav) se od přeci jen učesané látky značně odklání. Řemeslná čistota Kódu Enigmy dává vzpomenout na Čistou duši, což lze brát jako pochvalu/doporučení, stejně jako jisté varování. I Tyldumův projekt vykazuje všechny pozitivní projevy nadstandardně zvládnutého hollywoodskéhou způsobu vyprávění (a natáčení), současně to značí, že vás po formální stránce stěží něčím překvapí či vaši diváckou zkušenost obohatí. Svou ústřední funkci, odkrýt dlouho skryté tajemství souboje s Engimou a osobnosti Alana Turinga, však plní více než dobře.

Takřka dvouhodinový film nemá slabé místo, i díky magnetickému projevu Benedicta Cumberbatche či nenápadné, leč pro rytmus podstatné, hudební partituře Alexandra Desplata.

Na disku sice nenalezneme bonusové materiály, potěší však šifrování titulků v ovládacím menu.

Hodnocení: 85 %

Autor: Lukáš Gregor