V knize Ti, kdo přežili líčí svoje nejbolestnější prožitky jeden z přeživších holocaustu – Michael Bornstein.
Polské město Žárki bylo považováno za „otevřené ghetto“. Nikde nebyly ploty ani ostnaté dráty, pouze kontrolní stanoviště se spoustou výstražných cedulí s upozorněním, aby Židé neopouštěli tento prostor. Trestem byla smrt.
Michael přišel na svět v květnu roku 1940. Celkem poklidný život v Žárkách (na poměry, které jinak panovaly v okolním Polsku) se začal měnit až v polovině roku 1942, kdy se i v této části země začalo proslýchat o „přesídlení Židů na východ“ do táborů, kde komíny vydechují páchnoucí kouř z pálícího se lidského masa…
Když byla většina obyvatel Žárek odklizena do Treblinky, rodina Bornsteinova získala privilegium – odvezli je pracovat do továrny na munici v Pionkách. Ale i ta se po pár měsících zavírá a pracující Židé jsou z ní přesídleni do Osvětimi.
Z Michaela se stává jeden z nejmladších vězňů tohoto pekla na zemi.. Byl odtržen od zbytku rodiny a umístěn na dětskou ubikaci. Vězeň s číslem B-1148 se dočká osvobození osvětimského koncentračního tábora sovětským vojskem.
Jako čtyřletý se objeví také na fotografii, která obletí svět. Na té fotografii je součástí skupinky dětí. Ty kameramanovi ukazují čísla, která jim Němci vytetovali na ruce ihned po příjezdu do tábora. Z dvou tisíc osmi set devatenácti vězňů osvobozených Rusy bylo padesát dva ve věku do osmi let.
Hodnocení
Další ze srdcervoucích osobních zpovědí někoho, kdo přežil hrůzy „nalíčené“ v koncentračních táborech nacistickými pohlaváry. Osobitý styl má toto vyprávění už jen z toho důvodu, že své pocity čtenáři předává sice již dospělý člověk, ale očima tehdejšího čtyřletého dítěte. Kéž by dětská mysl mohla tyto hrůzy vytěsnit…
Autor: Denisa Šimíčková
