Román Šeptuchy je duševní sondou do života lidí ze zapomenutého kraje, kde má ještě magie a léčitelství tradici a kde je život tak trochu jiný, ale v něčem vlastně úplně stejný jako u nás.
Příběhem nás provází mladá vypravěčka, která společně se svou kamarádkou Dorotou (dcerou místního hrobaře) vyrůstá v prostředí malé dědiny v Podlasí, kde je vyrůstání docela dost specifické. Autorka Alena Sabuchová nám příběhem přibližuje oblast mezi Polskem a Běloruskem, ve které ještě dodnes fungují takzvané Šeptuchy – ženy, které umí léčit, hojit, přivolávat lásku a někdy i pomoct lidem s pomstou. Lidsky nám vypráví, na začátku útržkovitě, poté již celistvým dějem, o různých momentech, které se v této dědině odehrály.
Kniha se mi ze začátku četla těžce, poté jsem si ale zvykla na styl autorčina psaní a knihu jsem si pak dokázala vychutnat a užít naplno. Již od prvních slov jsem tušila, že čtu něco naprosto výjimečného, jediného svého druhu. U této knihy si zapřemýšlíte, ale taky si možná zapláčete, pochmurná atmosféra se této knize nedá upřít.
Rozhodně bych Šeptuchy doporučila těm lidem, kteří mají rádi hutný styl psaní, u něhož musíte přemýšlet a číst tak trochu mezi řádky. A také těm, které oslovila tematika žítkovských bohyní.
Autor: Sabina Burešová
Četli jste tuto knihu? Zanechte nám u ní krátké hodnocení a získáte body ve věrnostním programu.
