Znovu tu máme zachmuřeného a vždy vážného Drizzta, který svým rozumem nejednou zachrání situaci. Je tu i Bruenor Válečné kladivo a jeho ironický humor. Svým způsobem jsem si oblíbila i Jarlaxla a Atrogata, přišli mi jako pravý opak Drizzta a Bruenora. Takže v závěru tihle čtyři vytvoří hodně zvláštní a nesourodou skupinku. Hodně jsem si oblíbila elfku Dahlii, která nám tak trochu svede Drizzta a docela i chápu proč.
Co se mi na příběhu líbilo, jsou časté Atrogatovy kletby, kterými častuje každého, kdo ho popudí. Takže od Moradinovy vzteklý prdele a pár dalších. Trpaslíci jsou dosti výbušný národ, ale téměř rychle se uklidní, a pak jsou o věcech schopní i přemýšlet.
Nemine nás setkání ani s dalšími národy, a to včetně starých známých upírů, tieflingů (tenhle národ mě fascinuje nejenom svou vizáží, ale především chovnáním), kostějů, šotků, démonů a mnoha dalšch. Toto vyprávění čtenáře provede téměř všemi částmi země, v níž se odehrává, a tak se dočkáme i krásné ilustrované mapy pro větší přeheldnost, která mi při čtení hodně pomohla v orientaci.
Gauntglrym je nádhernou klasickou fantasy, která vás zavede do doby, kdy magie byla na denním pořádku. Do dob, kdy bylo normální podnikat bláznivá dobrodružství a nebylo nic cennějšího než dlouho trvající přátelství. Gauntglrym v sobě spojuje klasickou akční fantasy, Salvatore používá pro vyprávění er formu, která mu dodává na uvěřitelnosti. Občas vás mohou zarazit krkolomější názvy jmen či měst, ale to se dá přežít. Pokud tedy milujete fantasy, elfy, magii, tak tohle dílo je pro vás jako stvořené. A nemusíte znát ani předchozí knihy.
Autor: Michaela Voláková
