Mohl by to být další příběh z druhé světové války. Naštěstí další příběh s dobrým koncem. Kniha Máme na vybranou je však ještě trochu jiná. Doktorka Edith Eva Egerová prožila a přežila hrůzy 2. světové války, ale zároveň se také naučila mnohé, co později předala a stále předává podobně zraněným, jako byla ona sama.
Edith se narodila v Košicích, jako nejmladší ze tří dcer do maďarské židovské rodiny krejčího. Doma jí přezdívali Dicuka. Ráda tančila a cvičila gymnastiku, měla dokonce naději na místo v olympijském týmu. Zamilovala se do chlapce Erika, s nímž to rozhodně vypadalo nadějně. Jenže všechny její naděje a sny přervala druhá světová válka. Celou rodinu vyhnali z domova a s jediným kufrem pro čtyři lidi je nacpali do podivného vlaku, který je kamsi vezl. Babičku a dědu už nikdy neměli vidět, ale to v té chvíli ještě nevěděli. Jediný, koho stihli rodiče schovat, byla sestra Klára, která tou dobou studovala hru na housle v Budapešti.
Dostali se na nejhorší myslitelné místo, do Osvětimi. O matku a otce přišly dívky v prvních vteřinách, co unavení a hladoví vystoupili z vlaku. Edith se svou sestrou Magdou zůstaly samy, bez rodičů, bez naděje na vysvětlení nebo přežití. Přesto však nakonec všechny nepředstavitelné hrůzy přestály a zachránil je mladý voják s balíčkem bonbonů M&M’s a krabička sardinek.
Edith si každý den jako mantru říkala, „když dneska přežiju“. Když dneska přežiju, potkám znovu Erika. Když dneska přežiju, tak nás už brzy pustí. Když dneska přežiju, pak už nikdy nebudu mít hlad. Nacházela denně nový důvod, proč chce přežít, a to ji drželo nad vodou. To, že nakonec se sestrou přežily, považuje autorka knihy Máme na vybranou za šťastnou náhodu, hříčku osudu, či dokonce omyl.
Máme na vybranou je životním příběhem doktorky Edith Evy Egerové, která přežila holocaust. Po válce se snažila vrátit k normálnímu životu, jenž jí dokázali za necelé dva roky ukrást. Dokonce málem zapomněla i číst a psát. Nevěřila ani, že někde tam venku existuje normální svět a život pokračuje bez nich. S traumatem se srovnávala velmi těžko, ale pak se rozhodla pomáhat jiným a stala se psycholožkou. Od 80. let pak pomáhala válečným veteránům, aby se zotavili z válečných traumat, a samozřejmě i mnoha dalším traumatizovaným civilním pacientům s jejich „obyčejnými“ strastmi.
Kniha je rozdělena na tři části – válku, návrat do jakžtakž normálního světa po válce a pak další život, a především práci psycholožky. Vyprávění neustále osciluje mezi hororem a pohádkou, Edith totiž často přežila díky nečekané a neuvěřitelné dobrotě lidí, od nichž by to nikdy nečekala. Příběh je protkán inspirativními úryvky osudů jejích pacientů. Čtenář zjistí, že v autorčiných zážitcích se skrývá mnoho užitečných rad také pro úplně „nudné a obyčejné“ problémy, kterými si denně procházíme.
Autorka říká, že po traumatické události máme vždycky na vybranou. Buďto budeme dál sami sebe držet ve vězení deprese a sebeobviňování, nebo se rozhodneme pro svobodu. Edith sama nakonec dospěla ke svobodě a odpuštění sama sobě. Díky tomu si nyní také můžeme přečíst její neuvěřitelný příběh.
Knihu Máme na vybranou dokážete zhltnout za dva večery s otevřenou pusou (a možná i kapesníkem v ruce). Může se však také stát nápomocnou všem, kteří prožili tragédii, smutek, nebo se občas cítí ve svém životě zbyteční a sami. Ze slov autorky sálá naděje, že když se jí povedlo najít zpět radost, lásku a porozumění sama sobě, může se to podařit i dalším.
Helena Herynková
Napsat komentář