Karel Jerie patří mezi hybatele tuzemské komiksové scény a je sympatické, že se v BB/art rozhodli kromě oplášťovaných superhrdinů dát šanci i někomu, jehož práce má oproti tradičnímu mainstreamu přeci jen více podvratnosti. Jerie deset let pracoval nad konceptem komiksové série, na jejímž konci by měla stát trilogie volně vycházející ze slavného Voltairova románu Candide. První díl je už hotový a seznamuje nás s některými postavami, hlavně však ukazuje, že v případě Jerieho knihy si asi nebudeme moci být ničím jisti.
Na šesti desítkách velkoformátových stranách nás totiž čekají výjevy, které zprvu otevírají dveře do poklidného světa aristokracie, aby na nás v zákoutích čekaly výjevy míchající fantasy se sci-fi a humor s brutálním trháním končetin. Hlavní postava, mladíček Candide, pravděpodobně ne náhodou připomíná Tintina, prosťáček s nevinným kukučem, který ale – jak už nastiňuje první díl – bude účasten nejednoho vzruchu. Ostatně, k Bulharům se dostane právě díky překročení hranice, to když si začne s dámou Kundigundou. Nemůžeme úplně tušit, co na ní Candide vidí, Jerie totiž slečnu obleče tak, že její tvář (snad krásnou a smyslnou) jen tušíme. Tak či tak, líbání se stane důvodem, proč se Candide z poklidného zámku barona Thundera musí odporoučet, narukovat a zúčastnit se bojů. Zdá se, že celá trilogie bude spíše mozaikou drobných epizod, které si autor z Voltaira vezme přímo, nebo nepřímo domyslí, podstatným pro jeho komiks se ale stává jeho důraz na práci s barvou a detailem.
Zalistujte si knihou a zjistíte, že malby mají potenciál oslovovat poněkolikáté. I díky velkému formátu knihy si mohl Jerie dovolit drobnosti v obrazech, kterých si všimneme až při opakovaném prohlížení. Není to sice v takové intenzitě jako u Drsné školy (vydalo ComicsCentrum), ale i tak to naše oko potěší. Stejně jako barevné plochy a střídání intenzity, která určuje náladu – resp. s ní přímo souvisí. Stačí si jen postavit vedle sebe směšně idylický vstup ze zámku, jenž se topí v růžové, s válečnými scénami, které očividně mají rády šeděmodrou.
Ze všeho nejvíce se mi ale líbí jednotlivé figury. Lze za nimi vycítit opravdu pečlivé skicování. Mají propracovaný charakter, který se nepotřebuje opírat o dialog, Jerie si bohatě vystačí s kresbou. Upřímně se těším na další pokračování, ani ne tak, jakým směrem se bude cesta hrdiny ubírat, ale spíše, co za „pošuka“ na mě zase vykoukne.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář