Pitva režiséra

„Musel jsem strašnou spoustu věcí vynechat, vydalo by to na ještě jednu takovou knihu, ale řada lidí ještě žije, tak jsem některé věci musel vynechat,“ prohlásil režisér Juraj Herz o své právě vydané biografii. Přesto jeho Autopsie má přes 500 stran a přesto se v řadě situací odkrývá, na koho Herz zanevřel (a proč). Ostatně, hned v úvodu tvrdí, že úmysl mluvit o mrtvých jen dobře on nesdílí – pokud byl někdo svině během svého života, smrt na tom nic nemění.

Ostrým výrazům se Herz v průběhu své biografie vyhýbá, poukázáním na lidi, kteří mu nějak ublížili, či zkrátka „pouze“ lidsky či profesně nesedli, však nešetří. Prakticky každé natáčení se bez někoho takového neobejde. Někdy jeho zkušenost překvapí – například chladný přístup „novovlnových famáků“, když se k nim měl „přidružit“ a natočit jednu z povídek Bohumila Hrabala v rámci projektu Perliček na dně. Zejména kameraman Jaroslav Kučera se jej dotkl, když Herzovi jako jedinému odmítl povídku natáčet, protože FAMU Herz nestudoval.

Konfrontacím se Herz v biografii nevyhýbal, nijak se v nich ale moc nešťourá. Otevřeněji to schytávají spíše straníci, protože k těm má Herz averzi i vzhledem k jejich morálnímu kreditu, filmaře kvůli neshodám spíše šetří – ne ale takového Otakara Vávru, jemuž sice věnuje jedno souvětí, přesto dostatečně výmluvné a ostré.

Herzova biografie ale očividně neměla být snůškou charakteristik šťastných či problematických vztahů, největší pozornost autor věnuje samotnému procesu natáčení a ohlasu, který film vyvolal. Tituly, kterých má na tři desítky, si nezasluhují rovnoměrnou pozornost, což v některých případech trošku zamrzí (zejména popis posledních let), u jiných nepřekvapí (první filmařské zkušenosti). Někdy Herz dokáže ve zkratce výtečně postihnout i kontext doby/natáčení, zajímavé je sledovat jeho vztah k Československé/České televizi, jindy spíše klouže po povrchu a věnuje se problémům při natáčení – v Bulharsku, v Maroku…, aniž by z toho šlo vycítit něco podstatnějšího, nežli sepsání své zkušenosti a zážitků.

Právě nevyrovnaný vztah mezi autobiografií cílenou jen a pouze na jeho vlastní popis práce a biografií, která více zapracovává okolní souvislosti, knize ubližuje. Toho druhého se v ní totiž nachází vždy po trochách. Jde vycítit, že by Herz dokázal sepsat skutečně mnohem rozsáhlejší knihu, ta by však mohla být výjimečná. Takto vznikla opravdu čtivá a poutavá biografie nevšedního režiséra, ale co do hloubky informací poněkud rozkolísaná.

Mezi její přednosti kromě čtivosti patří i grafické zpracování. Nejen výběr kvalitního papíru, ale stovky přiložených fotografií, které funkčně doprovázejí text. Prakticky nejde o žádné ilustrativní fotografie z filmů, ale o snímky zachycující proces natáčení a (ještě častěji) Herzovo soukromí. Tomu se – paradoxně s ohledem na fotografie – věnuje autor poněkud opatrně. Zatímco dětství pokrývá poctivě, vztahy v soukromí prakticky poté už neřeší, pouze zmiňuje, kdy se s kým seznámil či rozvedl. (Výjimkou je situace před emigrací do Německa.)

Po přečtení máte rozhodně chuť se na všechny jeho filmy podívat. A dívat se na ně poněkud jinak, protože u řady z nich už budete vědět, které scény scházejí a proč – a tedy že výsledná (ne)kvalita nebyla často v rukou Juraje Herze.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *