Léto trávíme u babičky na vesnici na Moravě. Všude kolem nás jsou zvířata, příroda, čerstvé ovoce a zelenina. „Mami, babička má na zahrádce taky jahody, stejně jako Péťova babička,“ volá na mě má čtyřletá dcera. Chvíli přemýšlím, o jakého Péťu se jedná. Ve školce žádného kamaráda s tímto jménem nemá. Pak mi to dojde. Ona myslí Péťu z knihy Péťa na vesnici, kterou napsala naše oblíbená autorka Marta Galewska-Kustra. Péťa se v její nové knize vydává na vesnici za babičkou a dědou, aby se naučil třeba to, jak se peče chleba, jak se staví na zahradě domeček nebo i to, jak se stáčí med.
V knize vystupuje plno nových postav. Děti se seznámí s novými tetami, strejdy, novými kamarády, a taky zjistí, co babička, která je starostkou, vlastně dělá. Víc postav znamená taky složitější děj. To nám ale nevadí. Každá stránka je jako nová kapitola, která děti vybízí k diskusi. A pokud děti žádný dotaz nemají, Marta jim svými nápovědnými otázkami na konci stránky mileráda pomůže.
Díky krásným ilustracím a povedenému vyprávění vás Péťa vezme s dětmi na výlet za životem na venkově. Podíváte se na statek, do hřebčína i keramické dílny. Seznámí děti s každodenními činnostmi, jako je vaření marmelády nebo stáčení medu.
Máme v knihovně všechny knihy této autorky, dokonce i ta malá leporela do kabelky. Doprovází nás na hřiště, do vlaku, v tramvaji a někdy dělají společníky i v restauraci, když je třeba zkrátit dlouhé čekání. Péťa na vesnici je aktuálně naší nejoblíbenější knihou. Čteme ji každý den. Nejenže si děti myslí, že si čteme o vesnici, kde bydlí jejich babička, ale zároveň jim ukazuji, jak se na takové vesnici v létě žije. Není to totiž jen zábava, ale taky pořádná dřina – a to zvlášť, když se chystají slavnosti a lidé se musí spojit, aby je zachránili. Neštěstí, jako je strom spadlý na altán, totiž může způsobit pořádnou pohromu. Štěstí, že dědeček hasič se svými kolegy jsou nablízku a můžou přiložit ruku k dílu.
Mám doma dvouletou a čtyřletou dceru a tahle knížka nás vážně baví – úkoly jsou chytře rozdělené pro mladší i starší, takže se u čtení nenudí ani jedna.
Kniha se dá číst večer před spaním, ale ideální je i na dlouhé cesty. Uvnitř jsou totiž pro děti připravené otázky, které je pobízí k velké interakci. Během neštovic, které nás toto léto zastihly, byl Péťa na vesnici v naší domácnosti vítaným návštěvníkem – hledání rolí, postav, zvířátek, to byl náš denní rituál. Dokonce jsme knihu s sebou vzali i na dovolenou. Mé dcery ji znají už natolik, že jsou samy schopny příběh Péti na vesnici převyprávět.
Zdá se, že Péťa není oblíbený jenom u nás v domácnosti, ale nedávno mi jej pro dceru doporučila i její logopedka. Aby taky ne, když kniha skvěle kombinuje vyprávění s učením. Děti se přirozeně zapojují do děje, rozšiřují slovní zásobu a trénují své vyjadřovací schopnosti, aniž by měly pocit, že se učí. Velmi oceňuji, že zde najdu i doporučení, jak s knihou pracovat. Někdy totiž nejde jen o to rychle přečíst knihu, ale taky se z ní něco naučit.
Autorkou recenze je Kristýna Davidová.
Napsat komentář