Alarikovi se právě povedlo tak tak uniknout mlíkosajovi, kterého na něj poslala mladá dívka Iris sloužící černé čarodějnici. Ta jí totiž slíbila, že pokud splní několik úkolů a prokáže, že je toho hodna, tak bude moct převzít starost o magickou knihovnu.
Magnar, který je přesvědčen, že se Iris nakonec vrátila, aby Alrika zachránila, ji pozve k nim domů. Rád by, aby Iris dávala Estrid lekce a ta se tak mohla stát dobrou čarodějnicí – berlodějnicí. Za odměnu bude moct prozkoumat knihovnu. Iris nakonec souhlasí a domluví se na čtvrtek, který je dnem čarodějné noci.
Jelikož je prosinec, v celém městečku, se všichni chystají na oslavy svátku svaté Lucie, který je ve Švédsku velmi oblíbený. Ve škole se připravuje průvod sv. Lucie, což je taková stará švédská tradice. Na bratry padne povinnost být světlonoši. Nejsou z toho vůbec nadšení, nikdo totiž nechce být světlonošem. Obnáší to navlíknout se do bílé noční košile, na hlavu si nasadit kornout, v ruce držet trapnou tyčku s hvězdičkou na konci a co je úplně nejhorší – musí se zpívat! Sólo! Hrůza!
Několik dětí ze školy si na školním záchodě začne hrát hru na Černou madam. Černá madam je strašidlo v zrcadle a cílem hry je vylákat ji ven. Zhasnou a před zrcadlem několikrát pronesou zaklínadlo. Vyděšeně zaječí a utečou, když mají pocit, že se zrcadlo jakoby prohnulo, jak se k němu zezadu přimáčkl obličej. Vlastně dokonce tři obličeje.
Děti vůbec netuší, že na náš svět vypustili přes magickou bránu velmi nebezpečné duchy. Pokud je Alrik s Viggem včas nezastaví, celý Mariefred je v nebezpečí, budou umírat lidé. (A nejen lidé.)
Co myslíte, podaří se jim to?
Ani tentokrát nechybí v příběhu obrovské napětí, chvílemi se objevují velmi děsivé prvky a hlavně je stále přítomno tajemno a ponurost, tak typické pro skandinávskou literaturu. A ta dětská samozřejmě není výjimkou.
Kromě již „našich starých známých“ postav se tu objevuje postava nová – svérázná, hubatá dívka Iris s hlavou plnou dredů a čarodějnickým uměním, u níž zatím není jisté, na které straně vlastně stojí. Určitě se s ní ještě setkáme v dalších dílem a nejspíš se brzy dozvíme, jestli se přikloní spíše na stranu zla nebo dobra.
V Mariefredu se dokonce nečekaně objeví i matka chlapců s velkým překvapením. Copak to asi bude? A stojí o to Alrik s Viggem vůbec?
Opět se nemohu vynadívat na obálku, kterou má na svědomí ilustrátor a komiksový kreslíř Henrik Jonsson. Stejně tak jsou úchvatné i ilustrace na vnitřní straně obálky (mapka města a hlavní postavy) a uvnitř knihy (někdy jsou to celé komiksové bloky), které jsou také prací Henrika Jonssona.
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, který by měl vyjít snad ještě letos.
Knihu doporučuji především mladším čtenářům, kteří mají rádi strašidelné a tajemné příběhy, ale také všem, kteří si „krkavčí bratry“ oblíbili stejně jako já a mají za sebou již předchozí díly, protože děj na sebe vzájemně navazuje. Pokud jste se k sérii PAX ještě nedostali, tak doporučuji začít hezky popořadě prvním dílem s názvem Hůl prokletí.
Autor: Naďa Čoupková
