Pálivé finské sci-fi

Autorka necestuje do budoucnosti, naopak její děj je zakořeněn ve Finsku v období 2013-16. A vlastně si nemusí ani tolik vymýšlet, aby její představa dusného společenského ovzduší byla náležitě vygradovaná. Velmi zjednodušeně řečeno si Sinisalo vystačí s faktem, že ve Finsku jsou zakázány všechny omamné látky, a to včetně chilli, které obsahuje návykový kapsaicin. A právě s ním se začíná na černém trhu obchodovat. Další síla moci se projevuje i v přísné společenské a druhové kategorizaci mužských a ženských rolí. Po narození má osoba jasnou definici a té se musí během celého života držet.

Tam, kde bychom si přáli, aby román byl čistokrevnou fikcí, se vměšují fakta, reálná, historicky věrná, nebo ta, která vlastně příliš vzdálená od autorčiny vize nejsou. Znepokojivost románu tak ani tolik nevyvěrá z příběhu/zápletky samotné, jako spíše z onoho kontextu – podhoubí, v němž se hrdinové pohybují. Sinisalo navíc ještě více čeří vody způsobem, jakým docela jednoduchý příběh vypráví. Mísí se zde nejen různé vypravěčské perspektivy, ale také žánrové kategorie. Do textu se vsouvají všemožné úryvky z učebnic, příruček, slovníků, lidové tvorby… Některé jsou zcela smyšlené, jiné z reality vycházejí, jiné s ní jsou naopak pevně spjaty. Nelze však popřít, že řadě těchto hrátek nelze bez znalosti kontextu přijít na kloub – a nebo přinejmenším je nutné si přečíst doslov či další texty, které o románu Jádro Slunce pojednávají.

Pod rouškou neprostupnosti je ukryt i postoj autorky samotné. Ačkoliv nabízí velmi nepříznivou vizi současnosti, ke svému alternativnímu výkladu reality se významněji nevyjadřuje – není angažovaná, jak by se po přečtení různých anotací, či recenzí mohlo zdát. I když vedle ono tématu „drog“ zde má přinejmenším stejnou funkci téma role muže a ženy, stěží lze vypozorovat, že by Sinisalo prvoplánově adorovala tu kterou tvář společnosti, nebo tu kterou společenskou „kastu“. Možná že pro některé bude její román něco jako feministické sci-fi, pro druhé se spíše stane chytře neangažovaným zdviženým prstem proti vlivu státní moci, která závislosti na látkách potírá, současně jim vnucuje jinou: státní loterii.

Nejednoznačný může být pak ale pocit z přečtení. Hra se žánrem i různými druhy textů čtení zpestřuje, současně může stále čtenáře více a více vzdalovat od hrdinů. K nim, alespoň mně osobně, se totiž hledá cesta velmi těžce.

Hodnocení: 75 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *