Nesnesitelně řvavé ticho

Právě ze Sýrie totiž spisovatel před dvěma lety uprchl do exilu. A není tak složité si jednotlivosti, jichž je Ticho a vřava plná, spojit právě se Sýrií a režimem Bašára Asada. Ten nedávno znovuuspěl ve volbách, a tak českému vydání již deset let staré knihy rozhodně neschází vhodné načasování a – bohužel – stále aktuálnost.

Jakmile si navíc zjistíme několik drobností o Sireesovi, nebude složité Ticho a vřavu vnímat jako niternou výpověď o sobě samému. Autobiografie však díky úsečnosti, s níž je komponována, stejně jako jakési anonymitě všeho a všech, funguje skvěle coby obraz jakéhokoliv totalitního režimu. (Někteří by v tom pochopitelně našli i vazby na vnitřní systémy uvnitř demokracie, protože při troše snahy lze téma navázat i na souboj se spoluprací/zaprodáním komerci, politické straně atd.)

Asociace na Orwella dávají smysl právě díky důrazu na Vůdce, na jeho hlas, jenž promlouvá na lidi a hlavního hrdinu odevšad a neumožňuje, aby jeho mysl mohla alespoň na chvíli dýchat v tichu. Orwellowský je i popis systému, který kontroluje všechno a vše, přičemž do „kafkovských“ rozměrů se dostává hrdina v momentu, kdy se s ním jeden z papalášů hodlá sblížit díky sňatku s jeho matkou. A najednou napovrch prosakují absurdity, kupříkladu ty, jež se pojí s tvořením hesel či básní. Práce s masou a myslí lidu prosakuje z řádků jen velmi nenápadně, přesto po přečtení lze získat poměrně přesvědčivý obraz fungování moci a ideologie. Síla knihy pak spočívá například v tom, jak univerzální postřehy a komentáře vzniklé ze čtení románu mohou být.

Proč však knize zatleskat ve stoje? Nihad Sirees vytvořil útlou knížku, obraz jednoho jediného dne, do něhož bez silných gest a proklamací vlastně bez příkras pojmenovává zločinnost totalitních zřízení, absurditu lidu, který věří plochým heslům, strach z prohry před sebou samým. Ticho a vřava patří bezpochyby mezi to nejzajímavější, co si pro nás zatím v tomto roce edice Světové knihovny Odeon připravila.

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář