Místo, kde začíná i končí život

Komiks do značné míry překlápí původní filmovou podobu, dává mu však intimnější rozměr. Ať už pro zhutnění informací, tak pro jednoduše pojatý vizuál. Ten ostatně v podobně tematicky/žánrově laděných komiksech vždy fungoval lépe – vzpomeňme na slavný titul Persepolis nebo nedávno vydanou Otčinu. Zmíněnou jednoduchost je však třeba brát s rezervou – de facto není nic složitějšího, než do obrazu dostat jen to významově nejpodstatnější, aniž by však příjemce nezůstal ochuzen, nebo bez dostatečného množství informací. Ilustrátor Koren Shadmi využívá celou škálu šedi a s černou šetří. Obrazy jsou plastické a méně stylizované v porovnání se zmíněným Persepolis. Pro náročnějšího čtenáře, toužícího po osobitějším výtvarnu, tak mohou být i nudnější. Na druhou stranu lze předpokládat, že si komiks získá pozornost většího množství čtenářů, i těch, kteří na čtení komiksů nejsou navyklí. 

Grafická úprava skutečných událostí má tu přednost, že oproti hraným filmům vyznívá méně pateticky. Zdánlivě nezúčastněně, vždyť jde o kreslené figurky, ne reálné lidi… jenže jak dokládá i teorie obsažená ve vynikající knize Jak rozumět komiksu, právě ona stylizace a zjednodušenost postav může snadněji napomoci lidem vměstnat se (čili identifikovat) do těchto nekonkrétních figur. A ve výsledku pak může mít příběh intenzivnější dopad. 

Autoři si nezvolili u Mike’s Place ústředního hrdinu, seskládali děj ze střípků několika osob. Zacílili na jejich vzájemné soužití a komunikaci, na lásku i nepochopení. A jakoby až v zadním plánu, tiše, o to hrozivěji, stojí nepochopitelný čin, který lidskou mozaiku (naštěstí jen zdánlivě) roztříští. Pro čtenáře nemůže být překvapivým, neboť právě tento čin látku proslavil – a skrze něj se i vydání komiksu propaguje. Při čtení se tak můžete přistihnout, že vnímáte jednání postav odlišně, neboť už víte, co se stane. Nedokáži bez rozmyslu říct, jestli to komiksu škodí, nebo takové jiné čtení (dané znalostí kontextu) je zajímavější. Nedostaví se sice v závěrečné třetině šok, na stranu druhou po celou tu dobu máte v sobě jisté chvění, které zneklidňuje a i ony momenty pohody a radosti zabarvuje do černé. Ostatně, už Hitchcock upřednostňoval postupné napětí (s vědomím, že poté nedojde k tak silnému emocionálnímu šoku) na úkor zcela šokujících zvratů (ale s absencí onoho plíživého napětí).

Výsledné hodnocení se v mém případě musí spokojit s 80% hranicí, které bezpochyby napomáhá i ono (bohužel stále až moc aktuální) téma. Mike’s Place totiž funguje mnohem lépe po vypravěčské/scenáristické stránce, zatímco ta výtvarná (berte to spíše jako projev mého vkusu) není příliš zajímavá, jiná, nadprůměrná. 

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Sdílet

Napsat komentář