Michaelu Dombrovskou jsem poznala na jednom z kurzů Naučme se. Obě jsme se byly na kurzu jen podívat, ovšem když se na konci semináře ukázalo, že nás v objektu někdo zamknul, přišla mezi uvězněnými frekventanty řeč na ledascos, včetně pravidel pozitivního sobectví. Michaela učí na vysoké škole, ve volném čase si ale začala psát blog a také publikovat články v life-stylových časopisech. První článek na blogu pojednával právě o pozitivním sobectvím, pak následovala dlouhá řada dalších příspěvků, ale k pozitivnímu sobectví to Michaelu (a její čtenářky) stále táhlo. Nakonec se ukázalo, že se jedná o nosné téma na knihu, vydání se ujalo respektované nakladatelství Grada.
Co to tedy to „pozitivní sobectví“ vlastně je? Celá myšlenka vychází z toho, že pokud máme být spokojenější, úspěšnější a také prospěšnější svému okolí, musíme se naučit starat se hlavně sami o sebe. Potřebujeme si ujasnit své místo na této zemi, pečovat o vztahy s blízkými a kolem sebe vytvořit funkční systém a řád, který nám bude vyhovovat. Michaela vycházela z pozitivní psychologie, inspirovala se spoustou vlivů a učení (vč. např. jógy, kterou cvičí) a dala dohromady deset pravidel, které by nás měly ke spokojenému životu dovést.
Jaká ta pravidla jsou?
1. Nesoutěžím – vyhrávám
2. Jen žádné katastrovy
3. Neškodím – pomáhám sobě
4. Práce šlechtí – v pracovní době
5. Můj dům – můj hrad
6. Denně jablko pro zdraví
7. Hezky a zvesela
8. Šetřím energii
9. Mám vizi
10. Dobře se bavím
V knize je každému pravidlu věnována jedna kapitola. Najdete tu příběhy, které ilustrují daný problém, nejčastější životní situace, které se s pravidlem pojí. Najdete tu také dost místa na poznámky, neboť jak autorka sama doporučuje – nejlepší je pojmout knihu jako zápisník svých vlastních postřehů a myšlenek. Ilustrací, které k doplňování přímo vybízejí, je ostatně v knize víc než dost. Kromě toho v knize narazíte také na věci, které už jste asi někdy slyšeli či četli – zvlášť pokud se zajímáte o tento typ literatury. Tu na vás vykoukne Leo Babauta a jeho Zen a hotovo, tu zase Timothy Ferris a jeho „čtyřhodinové knihy“, jindy zase narazíte na Murakamiho a jeho knihu o běhání. Ostatně seznam doporučené literatury k dalšímu čtení najdete na konci každé kapitoly a ač jsem velkou řádku knih četla, pár tipů jsem si přece jen poznamenala. Pokud se zajímáte o současné trendy, tak při čtení této knihy také zajásáte – dost pozornosti je věnováno oblasti Work – life balance (slaďování pracovního a osobního života), digitálnímu nomádství, zdravému životnímu stylu. Timemanagementu, nebo třeba Feng Shui.
Musím Michaele přiznat, že se jí všechny tipy, náměty a postřehy podařilo dokonale zpracovat do jasného a přehledného celku. Co se týče úplnosti a vyčerpanosti tématu, není, co bych knize mohla vytknout. Jediné, co trochu postrádám, je humor. Přišla mi málo emotivní, spíš pragmatická než vtipná a zábavná. Přece jen bych se u takové knihy i ráda občas zasmála…
Komu je kniha určena? Hlavně těm, kteří nejsou úplně spokojeni s životem, který vedou, ale nenašli zatím odvahu to změnit. Vzít k srdci by si ji měli ale hlavně lidé, kteří pro samou práci pro druhé, zapomínají na sebe – lidé v pomáhajících profesích, lidé pečující o blízkou osobu, ti, kteří si našli jediný smysl života v práci a život kolem jim proplouvá mezi prsty. Kniha vám může pomoci najít potřebné sebevědomí, ukázat cesty, jak se vypořádat se stresem, jak si v každodenním životě hledat radosti a nacházet spřízněné duše. Co si z knihy odnáším já? Zaujala mě kapitolka věnovaná přáním a zejména ujištění, že základní vlastností každého přání je, že má tendenci si plnit. A tak si půjdu sepsat svůj seznam přání a nejpozději zítra na nich začnu pracovat:-) Znáte to: “až se vám jednou před očima promítne celý váš život, tak ať je na co koukat!”
Další tipy k tématu můžete najít i na autorčině blogu www.protoze.cz, na stránce nakladatelství Grada si pak můžete také stáhnout plakát se všemi Pravidly pozitivního sobectví.
Hodnocení: 80 %
Autorka: Hana Kubíková
Napsat komentář