Kanadský spisovatel Iain Reid (1981) pracoval dlouhá léta jako novinář. Do světa literatury vstoupil autobiografickým románem, ve kterém se vypisuje ze svých pocitů outsidera v širší rodině. Později přešel k fiktivním románům a úspěch byl na světě. Jeho hororové prvotiny I´m Thinking of Ending Things z roku 2016 se ujal oscarový scénárista a režisér Charlie Kaufman, aby nervy drásající horor převedl na filmové plátno. Tato kniha vyjde v nakladatelství Leda stejně jako aktuální novinka Sok.
Sok je strhující psychologický thriller, v němž nic není takové, jak to vypadá. Postavy i vy budete zmatení až do samého konce a vlastně ani nebudete tušit, o co jde a co se vám děje přímo před očima. Reid totiž miluje náznaky a jinotaje a rád využívá „ledovcový“ styl psaní. To znamená, že něco málo naznačí, ale většinu si musíte domyslet sami. A věřte mi, že si budete domýšlet hodně šílené věci. Autor něco naťukne a zbytek nechá na vaší fantazii a zjitřených nervech. Abych byla spravedlivá, tak je možné něco málo vydedukovat, ale kdo by v atmosféře hrůzy dokázal myslet logicky?
Úžasné je, že Reid dokázal napsat plnokrevný horor se vším, co k tomu patří, na velmi omezeném prostoru a pouze s hrstkou postav. Celý děj se odehrává na staré odlehlé farmě v Kanadě a hlavní postavy jsou zde pouze dvě. Junior a Hen žili poklidným životem, dokud u nich nezastavilo nablýskané vládní auto s podezřelým chlápkem. Terrance o sobě tvrdí, že zastupuje firmu spolupracující s vládou, a bez okolků se k nim vetře do domu. Už během první kapitoly vám bude běhat mráz po zádech, a tak vám možná uniknou některé maličkosti.
Na ty vás upozorní Junior, který celý příběh vypráví v první osobě, což byl od autora povedený husarský kousek. Terrance se šokovaným manželům vetře do domu a jeho chování má k normálu velmi daleko. Zabere si pro sebe pokoj a vy máte pocit, že čtete absurdní román od Franze Kafky. Dojem zesílí ve chvíli, kdy se v domě objeví brouk nosorožík. Autor přizpůsobil svůj styl vyprávění ději, a tak se můžete těšit na rychlé, až překotné tempo. Text je poskládaný z úderných dialogů a nenajdete v něm téměř nic jiného než krátké úsečné věty.
Reidovy postavy s vámi nebudou mít slitování. Nestíháte? Vaše chyba. Domýšlíte si něco, co neexistuje? Vaše věc. Celý příběh je nesmírně brutální, cynický a jistým způsobem odlidštěný. Sok se dotýká velkých filozofických témat, ale to bude nejspíš to poslední, nad čím byste chtěli přemýšlet. Máte-li rádi horory hodné tohoto jména, určitě si nenechte Soka ujít. Bezpochyby bude někdy zfilmován, ale sebelepší scénárista nedokáže přenést na plátno mrazivou krásu jeho slov.
Veronika Černucká
Napsat komentář