Fergieho jsem si užil, i když fandím Arsenalu

Byl jsem rád, když Fergie skončil. A to proto, že bylo naprosto jasné, že po odchodu takové ikony i tým jako je Manchester United, trochu klesne dolů. HAHAHA! Dalo se to čekat stejně jako to, že zítra vyjde slunce. Nic proti Davidu Moyesovi, ale žvýkačkový opar mohl za mnohé.

ALE!

Přesto jsem šáhl po biografii Alexe Fergusona, protože i když zasvětil většinu kariéry nepříteli, takové postavy jako on se ve fotbale nevyskytují často. Trenér to byl obrovský, klobouk dolů. A navíc seděl na lavičce Reds 27 let, což už samo o sobě je příslibem, že stránky budou přecpány zajímavými a kouzelnými příběhy.

Vím, že fotbalu neholduje každý a že předchozí odstavce můžou na někoho působit, jako bych ani nepsal česky. Formu, kterou jsem napsal předchozí řádky, jsem zvolil úmyslně. Je totiž potřebné si dopředu ujasnit, že pokud fotbal nesledujete, nevíte co je ofsajd (rychlokurz pro ženy: to je když vběhnete do obchodu dřív než prodavačka) a nemáte v hlavě minimálně posledních deset let anglické ligy, tato biografie (stejně asi jako většina dalších fotbalových biografií) pro vás bude stejným utrpením, jako kdyby laik vzal do ruky knihu o kardioembolizačních ischemických cevních mozkových příhodách. Takže pokud jste četli úvod a přemítali jste, co je sborná Chelski, kdo je Robin Van Tastic, Moyes, co znamená Reds a narážka na žvýkačkový opar, pak byste si asi měli rozmyslet, jestli si chcete přečíst knihu „o tom trenérovi, třeba to bude zajímavý a fotbal mě začne bavit.“ Naopak, asi dostanete migrénu.

Alex Ferguson totiž ve své biografii zápletku a postavy vůbec neřeší. Vše plyne a objevuje se v neuvěřitelném tempu. Nepředkládá žádné pozadí a nevysvětluje, kdo je kdo. Moment, kdy se na jedné stránce objeví najednou pět, sedm nových jmen tak není nijak vyjímečný. Tempo: smrtelné.

Biografie samozřejmě začíná pěkně od začátku, ale na nějaké sáhodlouhé elaboráty o trénování St. Mirren nebo Aberdeenu si nechte zajít chuť. A je to vlastně asi dobře – nikoho nezajímá, jaké to je trénovat St. Mirren – tenhle muž stál 27 let v čele jednoho z nejlepších klubů planety (hned po Arsenalu). Ví to i Ferguson, takže po krátkém úvodu jde hned k věci, a to přímo k rokům kolem přelomu tisíciletí, kdy United prožívali jednu ze svých veleúspěšných pětiletek.

Jak už bylo řečeno, Ferguson se s tím nemaže a pospíchá dál a dál, protože narvat 27 let do jedné knihy tak, aby neměla 1000 stran, to je skoro nadlidský úkol. Na jednu stranu je to zábavné, protože prakticky každý řádek přináší nějakou zajímavou či dosud neznámou informaci, na druhou stranu to ale i trochu zamrzí, protože i ty nejslavnější aféry, které zná fotbalový svět (a o kterých chcete logicky nejvíc slyšet, aneb „tak jak to tedy tenkrát doopravdy bylo“), tu jsou někdy až moc zredukovány na pouhou epizodku. I tak slavný incident, během kterého přistála kopačka na obličeji Davida Beckhama a roztrhla mu obočí, tu zabírá stěží odstavec, a to ještě odstavec dost skoupý na nějaké peprnější či podrobnější informace. Neříkám, že si potrpím na fotbalový bulvár, ale přeci jen…

Nebojte se ovšem, že by Ferguson ani na okamžik nezpomalil – sice přechází zajímavé historky, aniž by šel do hloubky, ale všemu podstatnému věnoval v knize dostatečný prostor – takže tu samozřejmě najdete kapitoly Rio, Beckham, nebo Ronaldo. V adoracích se při zemi nedrží, při kritice je ovšem trochu nedůrazný. Až z toho má člověk občas pocit, jako by se sir Alex mírnil, aby si některé bývalé hráče proti sobě nepoštval. Jestliže Zlatan ve své biografii nejde pro sprosté slovo daleko, Ferguson spíš působí jako moudrý starý profesor. I přesto si ale občas neodpustí nějaké rýpnutí, což nejvíce schytal asi Beckham, o kterém budete mít po dočtení kapitoly pocit, že je to kluk, kterého víc zajímaly účesy a Hollywood než fotbal.

Co se biografii dá vytknout je fakt, že se Ferguson nedrží nějakého chronologického postupu, ale velmi často utíká od jedné linky ke druhé, vrací se k jiným hráčům a sezónám, jako by si na ně zrovna vzpomněl. Je to chaotické, ale pakliže se orientujete v evropském fotbalu posledních dvaceti let, pak by ani toto pro vás neměl být žádný závažný problém (navíc kniha obsahuje všechny podstatné tabulky a statistiky za poslední roky). Vše je kompenzováno suchým britským humorem, který se sice málo, ale přesto sem tam objeví (upřímně se docela divím, že Fergie má nějaký humor). Jeden příklad za všechny, „v jednom ze svých úvodních zápasů si Peter (Schmeichel) vyběhl na zadní tyč pro centr a minul ho zhruba o dva dny.“

Když se Fergieho biografie vezme jako celek, pak musím smeknout, protože autorovi se podařilo do tříset stran vměstnat prakticky všechno podstatné a zajímavé, co se mu na lavičce Reds přihodilo. Někdy je sice strohost na škodu, ale ve výsledku je to strhující jízda jedním klubem, kterou vás provází ten nejpovolanější – trenér, který zvládl za život vyžvýkat snad tři bambiliardy žvýkaček a kromě toho také vyhrát tolik trofejí, že je jejich výpis na Wikipedii delší než můj životopis. A propos, věděli jste, že jeho poslední žvýkačka vyplivnutá na trávník našla svého kupce, který za ni zaplatil 390 000 liber? Proč to píšu? Protože tato šílená částka za jednu vyžvýkanou žvýkačku nadmíru dobře ukazuje, jak velkým trenérem Fergie byl. Tato kniha je toho dostatečným a důstojným důkazem. 

Hodnocení: 80 %

Autor: Jakub Šimáček

Zdroj obrázku: Manchestereveningnews.co.uk

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *