Kniha, která vás přenese do knižního světa. Ten ale není tak krásný, jak si lidé mohou mylně myslet. Novinka Evelyn Clarke The Ending Writes Itself je satirou právě na knižní průmysl, na jeho fungování a na to, jak i v tomto odvětví, která má být plné umění a tvořivosti, jde lidem na prvním místě hlavně o peníze.
Arthur Fletcher, mistr ikonických postav a neočekávaných zvratů, je nejpopulárnějším autorem současnosti a na jeho poslední knihu v sérii čeká celý svět. Příběh ale není dopsán a Arthur nešťastnou náhodou při plavání v moři zemře.
Na jeho soukromý ostrov ve Skotsku je pozváno šest autorů, kteří dostanou 72 hodin, papíry v barvě jejich pokoje, psací stroj a manuskript končící uprostřed věty zrovna, když má být odhalen největší plot twist série. To je vše, co mají autoři dispozici k napsání bestsellerového konce příběhu.
Skoro nikdo na světě neví o tragické smrti a nedopsání knihy. Nápad na toto řešení vznikl v nakladatelství, protože co je kniha bez konce? Vítěz této soutěže tedy neprozradí, že konec napsal, ani to, že jakékoliv soutěžení proběhlo. Jako výhru získá finanční odměnu společně se smlouvou na své vlastní tři knihy s Arthurovou agentkou.
Skupinu tvoří lidé naprosto odlišní – ať už životy, nebo žánrem, kterému se věnují ve svých dílech. Od psaní young adult fantasy až po krvavé horory. Jedno ale mají společné: Ve své branži jsou považováni za naprosto průměrné.
Tajemství nemají jen vybraní účastníci, ale i samotný dům, který je spíše velkolepým sídlem. Pyšní se obrovskou knihovnou plnou všech vydání Arthurových knih. V jejím středu je do puntíku přesný model domu, který ukáže skrytá tajemství. Jednou ze záhad je, kde je Arthurova kniha ze zlata, o které se neví, zda opravdu existuje. Její získání by majiteli vyneslo nepředstavitelné bohatství. A proč účastníci vidí záhadnou postavu se stejným kloboukem, jaký nosil Arthur?
Nejhorší je pro autora začít psát, ale co když se ke konci nedostane, protože plány zhatí vražda?
Kniha je rozdělena na části, které průběžně představují postavy příběhu. Poukazují na jejich nejhlubší tajemství i na to, že každý nemusí být tím, za koho se vydává. Velmi zajímavé bylo, že každá tato část byla psaná podobně, jako samotná postava psala svoje knihy. Kdybyste při čtení zapomněli, kdo který žánr píše, text vám to svým stylem odhalí.
Knihu mohu doporučit i čtenářům, kteří nejsou fanoušci žánru. Rozhodně nadchne milovníky Nažluto od R. F Kuang, protože satiry na knižní průmysl není nikdy dost. Příběh na opuštěném ostrově v tom nejlepším slova smyslu připomínal A pak nezbyl žádný od Agathy Christie.
Evelyn Clarke není jedna osoba, ale dvě. První z nich je V. E. Schwab, která tvoří převážně fantasy knihy a její portfolio obsahuje více než 20 různorodých příběhů. Nejvíce se dostala do podvědomí díky knize Neviditelný život Addie LaRue nebo sérií Tvář magie. Její poslední knihou je Pohřběte kosti mé v půlnoční půdě. Tento rok ji čeká vydání třetího dílu série Villains – Victorious.
Právě ona přišla za poměrně krásného dne v Edinburghu za svojí kamarádkou Cat Clarke. Ta bývala spisovatelkou, ale teď se více zaměřuje na psaní scénářů pro film a televizi a prohlásila, že k psaní se nevrátí. Ale vrátila! Díky tomu obě poprvé vyzkoušely společné psaní.
Proč jsem po knize sáhla já?
Odpověď je jednoduchá. V. E. Schwab patří k mým top 3 autorkám. Proto pokaždé, co se objeví její nová kniha, vím, že odkládám všechny povinnosti a jdu číst. Před čtením jsem se trochu obávala, zda mi sedne titul na pomezí thrilleru a mysterie. Není to žánr, který obvykle vyhledávám, a u autorky jsme všichni zvyklí převážně na fantasy příběhy.
Hned jak jsem začala, věděla jsem, že obavy byly zbytečné! Autorky do příběhu daly všechno a nezlobila bych se, kdyby jejich společná tvorba pokračovala. Kniha se na konci roku rozhodně dostane do mých top knih za rok 2026.
Autorkou recenze je Adri Masarovičová.
Napsat komentář