c1980112

A hodiny pomalu tikají

Hodiny z olova získaly v dubnu 2019 ocenění Magnesia Litera Kniha roku


Prózy Radky Denemarkové nejsou zrovna čtenářsky vstřícné, nejedná se o mainstreamové jednohubky, které zhltnete během jednoho dne na pláži. Člověk si je musí tak nějak odpracovat, stránky ubývají pomalu… ale na konci přichází vždy velká satisfakce, protože s jazykem to Denemarková prostě umí.

Nejinak je tomu i u Hodin z olova, které představují skutečně čtenářskou – i recenzentskou výzvu. Psychologická sondu do životů různých postav z různých generací a prostředí, jejichž osudy se zkrátka nějak protnuly s Čínou, nelze shrnout v několika odstavcích a je zbytečné se o to pokoušet. Hodiny z olova představují román vskutku mnohovrstevnatý, jako červená nit se jím však vine téma deziluzí, odcizení, ztráty motivace a rezignace. Jakkoli se jednotlivé postavy, které autorka čtenářům nikdy nepředstaví jménem, ale pouze obecným pojmenováním jejich rolí – Diplomat, Spisovatelka, Čínská dívka – od sebe liší, všechny opouštějí své zavedené rutiny západního života a odjíždí do Číny. Něčeho se zbavit, něco získat, pochopit sebe samé i svět okolo. V atraktivních kulisách civilizace nám tak cizí pak autorka na pozadí jejich subjektivních příběhů zkoumá ten jeden velký a pod drobnohledem pitvá naši společnost.

Hodiny z olova jsou tak nejen příběhem, ale také hlubokou úvahou nad hodnotami moderního člověka, nad etikou i morálkou, nad zodpovědností a přístupem k životu. Jak bude čtenář objemný román hodnotit, závisí hodně na jeho světonázoru, protože politika prosakuje každičkou stránkou a Denemarkové se rozhodně nevyhýbá tomu, aby dala jasně najevo, co je podle ní špatně. A střílí všude kolem sebe, klidně i do vlastních řad.

Kromě témat spíše psychologicky laděných, která si každý řeší převážně interně ve vlastní duši, pak prosakuje na povrch obecný koncept nesvobody a omezování jednotlivců – a jaká země by pro jeho ilustraci mohla být lepší než právě Čína. Denemarková kreslí paralely, porovnává a spojuje, zasazuje do kontextu. Poukazuje na to, že skutečné nebezpečí represivního čínského režim tkví v tom, že „vyspělý“ západní svět Čínu vnímá jako rovnocenného hráče, jako ekonomickou sílu, se kterou je zkrátka třeba počítat a nějakým způsobem s ní vyjednávat. A to navzdory skutečnosti, že se v této zemi neberou ohledy na lidská práva, že svým vnitřním nastavením stojí proti všemu, co by měl Západ reprezentovat.

Postava Spisovatelky je podle mého určitým autorčiným alteregem, jehož prostřednictvím je popsáno mnoho důležitých momentů, předáno mnoho klíčových myšlenek. Najít si cestu k Hodinám z olova i jejich hrdinům, k tomu, co mají představovat, není snadné. V mnoha stezkách a cestičkách, které román čtenáři předestírá, je snadné zabloudit. Je snadné knihu odložit s tím, že je toho v ní moc, že je příliš obrazná a symbolická. Je snadné nechat se odradit autorčiným intelektuálstvím, kterým má leckdy sklon se opájet a nechat slova plynout až příliš volně. Pokud se ale románu poddáte, začtete se a necháte se příběhem s Čínou a společenskými hodnotami v hlavní roli pohltit, bude to stát za to. Kniha vám v hlavě zůstane dlouhou dobu a její poselství si budete muset pro sebe nakonec definovat sami. A není právě to účelem literatury, přimět nás přemýšlet?

Katka Stupková

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *