Nemůžu uvěřit, že už je konec. Lucy Score sice píše, že nikdy nepíše KONEC, ale v podstatě naznačila, že svoji sérii z městečka Knockemout tímto dílem uzavřela. Všechny volné konce se zavázaly, všechny otázky zodpověděly a konec je úžasně uspokojivý. Takovým tím „já nebrečím, to ty brečíš“ způsobem. Musím uznat, že uzavření to bylo stejně luxusní, jako byl jeho začátek i průběh.
O čem je kniha Co skrýváme před světem
Ze tří párů přátel nám zbyl poslední – hubatá knihovnice Sloane a mocný nevrlý Lucian. A právě ti se stali hlavními hrdiny knihy Co jsme nechali za sebou. Od začátku všech dílů byli známí jako zarytí nepřátelé. Nikdo nevěděl proč. Až do teď.
V knize Co jsme nechali za sebou se krásně odhaluje jejich minulost, od laskavého a radostného přátelství v dětství, přes Lucianovo děsivé tajemství, po zradu a následné nepřátelství. Vypadá to, že jeden druhého chtějí vymazat ze svého života, i přesto, že se vlastně přitahují. Pak je napadne, jak by se jim podařilo se jeden druhého zbavit – co takhle jedna jediná vášnivá noc? Uhasí jejich zájem a ukončí nekonečné provokace?
Lucian během „zbavování se“ Sloane pátrá po těch, kteří ohrožovali jeho přátele v minulých knihách, a přes všechnu opatrnost dostává tak do nebezpečí sebe i ostatní. Jak to celé dopadne?
Můj názor
Chce se mi jet za autorkou a na kolenou ji prosit, aby v podobném duchu pokračovala dál. Její knihy mě neskutečně bavily, její příběhy pohltili i… přiznejme si to, nejednou vzrušili, mrk mrk. Od začátku do konce jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Knihy Lucy Score, a tato zrovna tak, jsou totiž úžasnou kombinací romantického příběhu a erotických i dramatických pasáží. Dramatická část se tedy značně stupňuje až ke konci knihy, jak bylo zvykem i u knih předešlých, ale i v jejím průběhu je dost napínavých a dramatických okamžiků.
Autorka Lucy Score rozhodně umí u čtenáře vzbudit emoce. Na jedné stránce mi tekly slzy, u další jsem se smála (místy je to vážně sranda) a u jiných jsem se třásla vztekem. Otevírá totiž i téma domácího násilí. Jsem tak naštvaná, že se takové věci skutečně u někoho doma dějí! A jsem opravdu vděčná, že jsem nemusela být tím, kdo by v takové hrůze vyrůstal. Myslím na všechny, kdo si něčím takovým prochází, aby se jim podařilo z takového prostředí bezpečně a napořád dostat.
Zpět k příběhu. Postavy byly osobité a autorce se podařilo jim vykreslit zajímavé charaktery. Akorát ke konci je takové to „prozření“ trochu náhlé, a zvrat poněkud razantní, ale co. Mě to nijak nevadí.
Mimochodem, hlavní hrdinové, Sloane i Lucian, čtou Půlnoční knihovnu. Jako správného knihomola mě hned zahřálo, že vím, o co jde, protože jsem ji četla také.
A i v této knize je nějaký důležitý květ. V první to byly kopretiny, ve druhé konvalinky a tady jsou to třešňové květy. Obálka je krásná a pokud jste jako já, užijete si i setkání se „starými známými“ postavami z předchozích knih.
Co jsme nechali za sebou, stejně jako dvě zmíněné předchozí, vřele doporučuji. Jsem z nich opravdu nadšená. A ničí mě, že už jsem na konci. Nejspíš si ji budu muset přečíst ještě jednou. Doufám, že autorka přijde brzy s něčím podobným. Mohla by třeba rozjet další podobnou sérii. To by byla krása….
Barbora Cirklová
Autor: Barbora Cirklová
Napsat komentář