Delphie Bookhamová má spokojený život. Tak si to dlouhou dobu myslela. Má byt, má práci v lékárně naproti, má známého (stařičkého pana Yoona), který by se bez ní dozajista vůbec neobešel.
Mohla by být snad šťastnější? Krásný výhled z okna, klid a prostor, kde se cítí v bezpečí. Přesto je tu jedna věc, kterou nikdy nezažila. Láska. I ve svých sedmadvaceti letech je stále bez přítele, bez vztahů, bez zkušenosti z rozchodu. To přece ale vůbec nevadí. Není to nic, co by mělo být povinné. Nevadilo to ani Delphie, ovšem jen do té doby, než zemřela.
Na Věčnosti to může vypadat všelijak, ale napadlo by snad někoho jen trochu soudného, že se probere v prádelně? Co víc by mohlo člověka vyděsit než příchod ztřeštěné Merrit, která nemá na mysli nic jiného, než jak je super, že zrovna tohoto mrtvého jí nemůže nikdo ukrást.
Merrit si říká posmrtná terapeutka, ale podle Delphie je to jen afektovaná a pěkně bláznivá ženská v overalu pískové barvy. Tohle až řekne… Komu vlastně? Komu by měla říct, že se jí zdál ten nejbláznivější sen? Pan Yoono bude ten pravý. Je jasná volba, ale bohužel také asi jediná. Není to přece jen smutné?
Lidé vnímají svůj život občas dost zkresleně. Pokud se vám ale promítne celý život před očima a vidíte ho bez příkras, je to něco zcela jiného. Najednou vidíme, kdy jste se cítili trapně, kdo vám ublížil, kdy jste plakali a co vás rozesmálo.
Delphiin život byl ale NUDA. Merrit to jinak popsat asi ani nedokáže. Co s holkou, která neměla ještě ani sex? Neprožila svou velkou lásku, ani zamilovanost. Učitel výtvarky se fakt nepočítá.
Delphie už má všeho plné zuby. Možná v ten moment zasáhl osud, možná náhoda. (Ale neříká se, že náhody neexistují?) Delphie narazí na Věčnosti na největšího sympaťáka, kterého kdy potkala. Proč? Proč zrovna po smrti? Merrit ale říkala, že i po smrti je možné mít vztah. Je tak blízko, má nádherný úsměv a vše se zdá tak přirozené a normální? Musí snad člověk zemřít, aby potkal svou spřízněnou duši?
Delphie nemyslí na nic, ale zároveň jí jede mozek i na plné obrátky. Alespoň do té chvíle, než zjistí, že vše je jinak. Merrit jí vyvede velmi rychle z omylu. Krásný příchozí je tu totiž omylem, a tak šup a je zase pryč.
Delphie nemůže uvěřit svým vlastním očím. V ten moment má jasno, chce taky zpět. Je to ale vůbec možné? Zdá se, že i na Věčnosti se dají pravidla krapet přizpůsobit a určité výjimky možné jsou. Omezeně. Vzácně.
Čas běží, ale na poslední chvíli spolu Merrit a Delphie uzavřou smlouvu. Deset dní. Na deset dní se smí vrátit, ale jen pokud se jí podaří splnit úkol, bude moct zůstat dál mezi živými, ve svém starém životě. Má to jeden háček. Musí najít muže, do kterého se zamilovala, přestože netuší, jaké má jméno. Samozřejmě by to nebyla pravá romance, kdyby to nemělo ještě další háček.
Čas neúprosně běží a Delphie zatím nevěří, že to nebyl jen sen a šance na život jí utíká mezi prsty.
Kirsty Greenwood, autorka knihy Láska ze záhrobí, napsala úsměvnou romanci, kterou přečtete jedním dechem. Oddychovka, kde mají postavy příběhu opravdu zajímavé charaktery a vlastně máte pocit, že někoho takového byste také mohli znát.
Slova klasika praví, že smrt není hrozná, co hrozné jest, to je umírání. Nebyla to tady ale ta snazší část?
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář