Co už jsme tu od Zuzany Hubeňákové měli
Autorku tu nemáme poprvé, dokonce ani podruhé. Poté, co jsem si přečetla Nejhezčí mezi krávami jsem se vrhla i na další autorčiny knihy, a měli jsme tu pak například knížku Chameleon v lentilkách nebo Bobky a fajnový koření.
Autorka toho ale má na kontě víc. Včetně této knížky jich dohromady vydala myslím devět, a to i s tou, na které spolupracovala s Dominikem Landsmanem. To je ten, co se proslavil tím, že zveřejnil radosti mateřské z pohledu chlapa. Od té doby jsem o dalších chlapech na mateřské neslyšela. Že by náhoda?
Stále hratelná
Pod vtipným a docela všeříkajícím názvem Stále hratelná se skrývá knížka, která se stylem podobá téměř všem autorčiným ostatním. Jsou to humorné reportážní fejetony. Paní Hubeňáková má sympatický smysl pro humor, který je mému blízký, a proto si od ní ráda přečtu cokoli, co napíše.
Ve Stále hratelná se střídají jak fejetony zaměřené na radosti běžného života matky, tak reportážní fejetony zaměřené na nejrůznější zaměstnání a různé kratochvíle. To znamená, že si přečtete třeba o kouzlu práce nazvané mua (jak píše autorka, to není překlep, jedná se o zkratku z make up artist, čili umělec pracující a tvořící s kosmetickými produkty). Slovo MUA jsem do teď skutečně neznala, ani výraz „nadřít se, jak mýval na chlapeckém intru“, takže po přečtení Stále hratelná jsem zase o něco vzdělanější. Ha!
Zaujalo mě i vyprávění o práci food stylistů nebo grafologa či sokolníka, což mi připomíná, že jsem se chtěla podívat, jestli existuje podobný „kroužek“ pro děti. To by se jim zaručeně líbilo. Každopádně… I když se mi líbí vyprávění z různých zaměstnání a koníčků, nejradši mám povídání o běžném životě, kde Zuzana umí vyprávět s tím správným gustem, nadhledem a zkušeností. Hned její vyprávění na začátku o dámské jízdě do Prahy, kdy Jedna z nás usíná v osm večer i za chůze, já mám po pětihodinové pařbě pětidenní migrénu a třetí do party neumí spát v jiné než vlastní posteli, takže jsme ideální trojka na to, abychom to divoce roztočily mezi druhou a sedmou dopolední, mě dostává do kolen. U vyprávění o lichotkách, zvláště těch, které by si chlípníci měli raději schovat, jen souhlasně pokyvuji hlavou a ke konci, při popisu snahy dojít si jen tak na wc, když jste matka, to se občas uchechtnu i nahlas.
Barbora Cirklová
Autor: Barbora Cirklová
Napsat komentář