Jejím revírem je město Ragmullin, tempo, s jakým řeší případy je vražedné, jejími protivníky jsou všelijak vyšinutí sérioví vrazi. Parafrázovaný slogan z nonmacho televizního seriálu Kobra 11 s nadsázkou ilustruje, s jakou vervou se autorka do psaní pustila. Bohužel, spouštěčem pro literární kariéru se pro Gibneyovou stala rodinná tragédie. V roce 2009 byla jejímu manželovi diagnostikována rakovina a tři měsíce na to zemřel. Pro úřednici z irské regionální rady to byl šok. „Prošla jsem si opravdu temnou depresí. Nemohla jsem fungovat, odešla jsem z práce,“ vyprávěla. Na tři nezletilé děti zůstala sama. Spásu objevila v psaní, docházela na kurzy a brzy dokončila svůj první kriminální román. Vystupovala v něm inspektorka Lottie Parkerová, která nedávno ovdověla a snaží se vyrovnat se svou prací, dospívajícími dětmi a konzumací vína… Zpočátku to na žádný velký úspěch nevypadalo, pak se jí ale v roce 2016 ujalo nakladatelství Bookouture a román vydalo jako e-knihu.
Během měsíce se prodalo sto tisíc kopií. Pak už vše nabralo spád rychlejší než zběsilá jízda dálnicí. Příběhů s Lottie Parkerovou přibývalo a během tří let se jich prodalo více než milion výtisků. Přesto Patricia Gibneyová z dvacetitisícového irského města Mullingar (mimochodem Ragmullin je jeho anagramem) zůstala skromnou dámou, která zdůrazňuje, že se řemeslu spisovatelky pořád učí. A Lottie Parkerová? V jejím životě nadále zůstává zmatek a nepořádek, rány z minulosti úplně nezmizely. V každém dalším příběhu se noří do temných zákoutí myslí zločinců, zkoumá jejich motivaci, nachází mrtvá těla. „Úplně si ty scény při psaní vizualizuji a někdy přemýšlím, kde se TO sakra vzalo, ale neděsí mě to,“ říká Gibneyová. „Mám ráda, když napíšu něco emotivního a rozpláče mě to. Pak mám pocit, že jsem se dobře vžila do emocí postavy.“
Autor: Vybíráme z médií: Magazín Luxor
Napsat komentář