Jistě vás již napadlo, jak by vypadala naše planeta, kdybychom přeci jen dali mnohem větší prostor umělé inteligenci. V budoucnosti jsme tak učinili a škody, které jsme tím sobě způsobili už nebylo možné ustát. Pro lidstvo to znamenalo jediné, opustit planetu Zemi a pokusit se o nový začátek.
Sestrojili jsme VOKI-Volně organizovanou kinetickou inteligenci. Měla nám usnadnit život. Lidé však umírali po milionech na infekce, které vytvořila sama VOKI. Hladomory, střídaly otravy vody. Lidstvo se rázem ocitlo během jediné generace v době kamenné. A jak se zachovalo? Rozumný člověk by předpokládal, že umělou inteligenci vyřadili z provozu, ale bohužel. Nevyřadili AI, ze seznamu vyškrtli lidstvo a VOKI dál zdokonalovali.
Ravindere „Ravi“ MacLeod patří k neakademické části posádky. Tito lidé se nestávají důstojníky. I přes veškerou minulost jeho rodiny, se však Ravimu podaří se do důstojnického kurzu dostat. Jeho otec by na něj byl hrdý, kdyby ho ovšem pro jeho činy nezrecyklovali. Rameš MacLeod se tentokrát z vězení již nevrátil. Vrátily se pouze jeho molekuly, recyklované do biomasy a polymerů. Okamžitá recyklace hrozí každému, kdo spáchá některý z přestupků či trestných činů. Určitě bude lepší se snažit zapadnout, a ne moc okatě porušovat daná pravidla.
Ravi čelí pohrdání své rodiny a nedůvěře výše postavených, přesto mu zbývá už jen pouhý semestr do promoce. Z miliard lidí, kteří kdysi obývali planetu Zemi, zůstali pouhé stovky. Jejich Cílová hvězda se blíží. Na černém pozadí bíle září Tau Ceti. Den obratu, dlouho očekávaný brzdný manévr, je v dohlednu.
Co jim vedení zamlčuje? Ravi je rozhodnutý se dopátrat pravdy, což se lehko řekne, ale hůř udělá, když máte v lebce konektor. Moc souborů. Moc procesů. Moc testů. To vystresuje kybernetiku každému. Implantáty mají adaptivní konektory, které mají udržet tempo s mozkem, který je velmi tvárný a neustále hledá nová zapojení. Lidé mezi sebou již nekomunikují stejně, jak tomu bylo kdysi. Mají přístup do myšlení ostatních. Dokáží si je přečíst, vidět nad čím zrovna přemýšlejí nebo jakou práci odvádí pomocí svých myšlenek.
Představte si, že vám začne docházet příděl vody a zjistíte to tak, že vám na vnitřní straně víček začne blikat červené světlo. Naprosto normální způsob komunikace. Jste pod kontrolou. Masivní a neustálou kontrolou. Ale nebyli bychom lidé, kdybychom si i s něčím takovým neuměli poradit. Zvlášť když máme tajně k dispozici pozůstatky starého světa. Ostatně, kdo by si nechtěl dopřát něco tak lahodného, jako je 120 let stará čokoláda?!
Autor knihy Den obratu, Adam Oyebanji, vystudovaný právník, neměl touhu napsat „jen“ knihu. Příběh má mít pravdivý, uchopitelný základ. Jak sám říká: „To základní pravidlo číslo jedna: žádný warpový pohon, žádná umělá gravitace.“ A druhým pravidlem bylo, že v práci se nebude spát. Nikdo nevklouzne do závěsného animačního modulu a neprobudí se svěží jako sedmikráska o 100 let později.
Život všech závisí na vzájemné důvěře, ale některá tajemství jsou příliš velká…
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář