Žít ve společnosti, kde stále platí tradice a pravidla minulosti. Ve společnosti, kde je žena podřízena svému muži, otci i všemu, co se po ní žádá. Nemá na vybranou. Některé ženy se podřídí, jiné si najdou cesty a cíle, kterými mohou naplnit svůj život, aniž by tím zdánlivě porušily pravidla.
Zdání normálnosti. To je to, co se vlastně vyžaduje téměř v jakékoliv společnosti. Jinakost byla často vnímána jako problém. Problémem se však stává až ve chvíli, kdy se nejedná jen o něčí vrtoch, ale o hluboké trauma, které si sebou člověk nese po celý život. Nejsložitější to bývá, pokud si toho sám není vědom. V jeden moment tak může na povrch vykrystalizovat celá erupce emocí. Nezadržitelná průtrž, která člověku podrazí nohy a položí ho na lopatky.
Jonghje byla vždy upřímná, přímočará, čímž vyčnívala oproti svým sourozencům. Není tedy divu, že se na ní výchova jejich přísného autoritativního otce podepsala nejvíc. Někde hluboko uvnitř se něco zlomilo. Bylo jen otázkou času, kdy se vše dostane na povrch.
Na první pohled se zdá vše normální a v pořádku. Vdá se a manžel Songmin Čong s ní plánuje mít dítě. Tak to přeci má být. Proč by měla být proti? Spolu jsou již pět let, tak je ten nejvhodnější čas. Ona by mu stejně nikam neodešla. Kdo by o ni stál? Je to jen průměrná žena, nijak výrazná. Vybral si ji právě proto, že je to obyčejná šedá myš. Někdo, kdo se zdá být bez názoru, poslouchá, není konfliktní. Dokonce přispívá i do rodinného rozpočtu, a to mu vyhovuje. Byl tu jen jeden malý problém. Nechápal, jak mu tohle může dělat? To vážně chce, aby se za ní musel stydět? Nikdy nerozuměl její potřebě nenosit podprsenku. Že jí není hanba! Vždyť to každý musí vidět. A ten její nemožný argument. Prý ji škrtí a nemůže pak pořádně dýchat. Zajímavé, že miliony žen podprsenku nosí, ale jen ona s tím má očividně problém. Tohle bude muset změnit.
Songmin však neví, že to pravé peklo ho teprve čeká. Jeho žena má sen. Zdál se jí sen, a tak přestala jíst maso. Tohle už není normální. Jak mu tohle může pořád dělat? On maso miluje. Jak ho může takhle ponižovat? Rozhodne se pro pořádný úder. Obvolá její rodinu a ti jí už musí domluvit. Musí jí přivézt k rozumu. Ještě netuší, co svým rozhodnutím způsobí.
Ingje je o čtyři roky starší sestra Jonghje. Se sestrou si vždy byly blízké, a tak ráda by jí pomohla. Opravdu má o ní starost. Ale každé naše rozhodnutí sebou přináší i následky. Kolikrát ničivější, než by nás kdy v životě napadlo. Dívá se její manžel na Jonghje stejnýma očima? Nebo v ní možná vidí něco zcela jiného? Je rozhodnutý jí skutečně pomoct nebo myslí jen sám na sebe? Vše by bylo jinak, kdyby se nedozvěděl o její modrozelené mongolské skvrně, kterou má skrytou na těle.
Na konci každého příběhu dojdeme k poznání. Jsou věci, které by se nemuseli nikdy stát, jen kdybychom se tenkrát zachovali malinko jinak. Kdybychom poslechli svůj instinkt. To, co jsme schopni vydržet a před čím neuhneme, může jiného zabít.
Jihokorejská autorka knihy Vegetariánka, Han Kang, je v současné době známá v mnoha zemích. I když se její kniha zprvu neprodávala dobře, tak na druhý pokus získala nebývalé popularity. Kniha je to čtivá a trochu mi připadá, vzhledem k jejímu názvu se to moc nehodí napsat (nebo možná naopak ano), ale je psaná takovým syrovým stylem, jakého není schopen každý autor. Dát na papír temný vnitřní svět jiného člověka a umět rozepsat jeho myšlenky a pocity se kterými bojuje, a to bez příkras, to je umění. Je to jeden z mnoha důvodů, proč by si měl člověk tuto knihu přečíst. Díky tomu, že se kniha ujala v zahraničí, kdy lidé mohli nahlédnout do naprosto odlišně fungující společnosti, se kniha vrací zpět do Korey s dobrou reputací a novým názorem. Víc čtenářů má tak možnost si knihu přečíst a společně pak mohou zapracovat na změně vlastního žebříčku hodnot. Tématem knihy Vegetariánka vlastně vůbec není vegetariánství, protože hlavní postava se stala vegankou a ani o tom primárně kniha vůbec není. „Nebezpečí přijetí submisivní role jako tichý souhlas v agresivním autoritativním patriarchátu.“ Kde má člověk své hranice, než ho pohltí šílenství?
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář