Je Silvestr. Děti spí, Adam odjel řešit nějaký průšvih za svým bratrem a Iris se dívá na odpočítávání posledních vteřin tohoto roku v televizi. Není smutná, že sedí doma, neúčastní se žádné párty, ani není v pulzujícím centru Londýna. Tohle všechno má již za sebou. Nyní žije rodinným životem. Má spokojené manželství a dvě úžasné děti. Kdyby jí letos nezemřela maminka, byla by šťastná. Maminka byla její pravá ruka, vždy jí naslouchala a se vším pomáhala. Byla to její spřízněná duše. Její ztráta ji hluboce zasáhla. Ale musí fungovat dál. Musí tu být pro své děti, manžela i svého tatínka.
Když odbije půlnoc, Iris si ještě lokne vína, vypne televizi a napíše zprávu svému manželovi. Před ní se něco rozsvítí na podlaze. Pod záplavou dětských hraček leží Adamův iPad. Iris začne uklízet a iPad se znovu rozsvítí. Další zpráva je od “J”. To ji přiměje se podívat pozorněji. Kdo je sakra “J”? Chce to vlastně vědět? Její podezíravost, ale zvítězí a Iris rozklikne zprávu. Konverzace je dlouhá. První zprávu poslal Adam před pěti měsíci. Ten, kterého miluje, jí rozmetal nejen večer, ale zničil její důvěru a zabil jejich vztah.
Co teď? Má ho vyhodit z domu? Co řekne dětem? Zvládne veškerou péči o ně sama? A hlavně… nenávidí ho, nebo přes to všechno ho stále miluje? Dokáže se s jeho nevěrou vyrovnat a dát mu ještě další šanci, anebo nadobro uzavře tuto kapitolu jejich života?
Hlavou jí běží hodně otázek bez odpovědí. Jediné, čím si Iris je naprosto jistá, že příští rok chce být šťastná. Dá tedy jejich vztahu rok. Přesně za rok se rozhodne, zda s Adamem zůstane.
Začnou navštěvovat manželskou poradnu a na svém vztahu chtějí pracovat. Díky terapii se ovšem na světlo dostávají všechna dosud nevyřčená příkoří, zklamání, pocity viny, a to jak rozdílně jejich život vnímají a špatně spolu komunikují.
Jejich cesta k udržení vztahu je pro oba velmi náročná. Navíc se musí poprat s dalšími ranami osudu, které jim život nadělí. Dokážou svůj vztah udržet nebo se za rok rozloučí?
Poslední dobou mi do rukou přišlo hodně knih s tématem manželského trojúhelníku. Tato byla z nich nejméně nápadná. Autorka byla pro mě neznámá. O knize se moc nemluví a na jejím přebale není zlatý kruh pro označení bestselleru. Do knihy jsem tedy nevkládala přemrštěná očekávání. O to víc mě opravdu mile překvapila. Je napsaná velmi příjemným, svižným tempem a její příběh je tak obyčejně lidský… Tak uvěřitelný, jako by vám ho u sklenice vína vyprávěla vaše kamarádka. Je to příběh, který se může týkat kohokoliv z nás.
Markéta Pospíšilová
Autor: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář