Raffael Santi, Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarotti jsou považováni za nejvýznamnější malíře italské vrcholné renesance. Raffael se narodil v roce 1483, jeho otec byl malířem na urbinském dvoře, a proto se Raffael již od útlého dětství učil technice malování. Již v 11 letech osiřel. Jeho otec ho však před smrtí stihl představit malíři Urbinovi, který se později stal Raffaelovým učitelem. Z Urbina vedly jeho kroky do Sieny a později do Florencie, kde se seznámil s Leonardem da Vincim a dalšími velikány té doby. Raffael pracoval pro florentské měšťany, maloval portréty a Madonny. Neustále toužil po dokonalosti. Chtěl nejen dokonale vypadat a vystupovat, ale především si přál vytvořit absolutně dokonalé dílo. Obraz, jenž mu zajistí, aby se stal právě on tím nejlepším malířem, na kterého se nikdy nezapomene.
V roce 1508 se s papežským povoláním vydává do Říma. Touží vymalovat freskami Sixtinskou kapli, ale v cestě mu stojí Michelangelo, legendární sochař a tvůrce Davida, jenž se má na příkaz papeže této práce ujmout. Raffaelův krajan a dvorní papežský architekt Donato Bramante mu prozradí, kdo a proč tahal za nitky, aby dostal právě tuto práci Michelangelo. Raffael se s tím však nedokáže smířit. Vždyť on je ten, kdo maluje naprostou dokonalost. Michelangelo je jen sochař, který nade vše miluje mramor a malířství z celého srdce nenávidí. A když nějakou práci nesnášíme, tak v ní zákonitě nemůžeme být dobří. Nebo je tomu jinak?
“Můj mramor zpívá. Křičí, mluví, radí mi, jak tesat. Každý kvádr má jiný hlas, ale vždy tam je a vede mou ruku. Ale barva mi neřekne nic. Ať se snažím o cokoliv – dřevěné desky, plátno, zdi, temperu, olej, fresku…Neřekne nic. Jak ji mohu přímět hovořit?”
Papež si najme Raffaela, aby mu pokryl freskami jeho soukromé komnaty a Michelangelo se pouští do první části stropu v Sixtinské kapli. Mezi oběma malíři panuje rivalita, nesnášenlivost, ale i obdiv. Kdo z nich se stane tím nejlepším? Čí fresky Papeže více okouzlí? Kdo vytvoří dokonalé dílo? Kdo získá věhlas a slávu a také možnost stát se papežovým architektem? A co skryl každý z malířů do svých obrazů?
“Když maluješ, zvuky a pachy ustupují do pozadí, všechny myšlenky se vytratí. Starosti, strach, požáry, záplavy, válka, nemoc, smrt…”
“Důvod proč rád maluji, není kvůli hluku, ale kvůli tichu.”
“Já to nedokážu” zaúpěl. “Při malbě té kaple vypustím duši. To mne mohl papež klidně odsoudit, abych si vyzdobil vlastní hrobku.”
Kniha je historická fikce, ale je založena na autorčiných více než pětadvaceti letech studia umění italské renesance. Malířství, a především právě italskou renesanci miluji. Mám doma desítky knih o jejich tvorbě, a tedy dobře vím, která díla vytvořil Raffael a která Michelangelo. Ale kniha je tak úžasně čtivě napsaná, že mě dokázala naprosto vtáhnout do příběhu a nejednou jsem se přistihla, jak doufám, že Raffael dostane tu šanci Sixtinskou kapli vymalovat.
Autor: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář